MSC Opera – listopad 2019 – 7. plavba
Plavbu do Izraele jsme měli vyhlédnutou už několik let. Bohužel se přestalo do této země jezdit. Letos se opět tato destinace objevila v nabídce. Jakmile jsme našli plavbu za rozumnou cenu, ihned jsme se vrhli na objednávku. Při objednání bylo na internetu uvedeno, že je volná Aurea kajuta, ale v systému cestovky již žádná dostupná nebyla. Začalo týdenní řešení, zda je volná, nebo není volná. Nakonec se vše povedlo a my jsme za 12denní plavbu v Aurea kabině zaplatili 34 000 Kč v základu za osobu(po slevě 25 %). K tomu je nutné připočíst klasické denní poplatky, parkování, výlety, apod. Což bylo dalších 46 000 Kč.
Cesta tam:
Cestu tam jsme tentokrát pojali také jako výlet. Vyrazili jsme o 12 hodin dříve a na 2/3 cesty přespali. Vyrazili jsme v úterý 19. 11. 2019 ráno v 9:00 hodin. Cestou jsme se zastavili v nákupním centru Donau v Regensburgu. Tam jsme pořídili nějaké oblečení (pánské) a nějakou kosmetiku (dámskou) a vyrazili na další cestu. Přes Brennerský tunel bylo opět ošklivo a následujících 200 km do místa přespání pršelo. Přespávali jsme vedle dálnice v Peschiera del Garda v hotelu Parc Hotel Spa Wellness. Tento hotel je součástí obrovského komplexu, kde je velké golfové hřiště a vinohrady. Hotel je to nízký, pouze jednopatrový, ale je dobře zasazen do okolní přírody. V podstatě je 3 patrový, kde v nejnižším patře pod zemí jsou parkoviště, wellness a restaurace. Přízemí a jedno patro nad tím jsou pokoje, které jsou příjemně velké s předzahrádkou nebo balkónem. Vybavení je klasické 4hvězdičkové – vody a sušenky zdarma, konvice, čaj, káva, televize, veškeré koupelnové vybavení, župany, ručníky a pantofle do wellnes, klimatizace apod. Nás kromě velkého prostoru nadchla snídaně, která byla téměř megalitická. Ti, kteří nás znají, tak ví, že máme rádi jídlo. A tady jsme si na snídani bohatě pochutnali. Pak jsme vyrazili na další cestu, abychom byli včas v přístavu. Zatímco v CZ a DE bylo předchozí den krásně slunečno, po Brenneru pršelo, tak po celý zbytek Itálie bylo mlhavo a místy pršelo. Vzhledem k tomu, jak mají úzké dálnice a kolik kamionů je na cestách, nebyla to nejbáječnější cesta. Naštěstí vše šlo dobře a provoz byl téměř plynulý.
Nalodění a některé změny:
Nalodění se již pravděpodobně ustálilo na tomto modelu: po příjezdu je neuvěřitelnou rychlostí odbaveno auto (to zůstává), pak se přejde do odbavovací haly. Tam jsou lidé roztříděni dle toho, jakou mají prioritu a pak buď čekají, nebo jdou na odbavení. Díky Aurea kabině jsme se ani nezastavovali na třídění a rovnou pokračovali dál. Na odbavení si přeberou lodní lístky a pasy, zkontrolují, že je vše v pořádku a na lodní lístky je dáno razítko, pokud to souhlasí. Pak je na řadě bezpečnostní kontrola, která probíhá také dle pořadových čísel, pokud nemáte priority. My jsme prošli všude bez čekání bez kartičky priority, kterou jsme měli mít od třídírny. Bezpečnostní kontrola je menší než na letišti, protože jsme nemuseli vytahovat notebook a kosmetiku z příručního kufříku. Poté se jde již na loď, kde probíhá další kontrola lodního lístku vůči pasu. O kousek dál jsou pak všichni foceni přenosnými PDA. Někteří to zvládli na poprvé, někteří se rádi fotí a nechali se vyfotit víckrát. A pak už hurá na loď, kde je hromada lidí, kteří nabízí a nabízí a nabízí. Karty, které slouží jako klíč ke kajutě, platební karta a osobní průkaz, jsou nově dávány do otevřených kajut.
V poslední době se ukazuje, že balíček s pitím je i pro Aureu (Easy package) omezen v podstatě na nealko, jeden druh piva, jeden druh vodky, rumu apod. Takže pokud byste se chtěli na lodi alkoholově vyřádit, doporučujeme alespoň Premium package. Co je přínosem nového způsobu nápojových balíčků, je jasné stanovení, co je v balíčku a co ne – vše se řídí cenou za danou položku. V Easy package jsou nápoje do 6 EUR, v Premium balíčku do 10 EUR a v Premium Plus package je to bez limitu. Současně s touto změnou došlo i na změnu ceny oblíbených mixů a to z 5,90 EUR na 6,50 EUR 🙁 Upgrade balíčku je možný za 9 EUR za osobu a den.
Další změnou je organizace jídla v bufetu na lodi. Během předchozích plaveb byl systém tento: do restaurace v 5. patře, kde se servírují snídaně a obědy, se lidé usazovali na pokyn obsluhy. Bylo potřeba počkat u vchodu na obsluhu, aby provedla umístění osob ke stolům. V bufetovém prostoru to bylo vše volné, lidé přišli, nabrali si jídlo a pak bloudili po jídelně a hledali volné místo. Nyní došlo ke změně u bufetového prostoru, kde se na umístění čeká také. Z jednoho úhlu pohledu je to lépe organizované, protože lidé nebloudí restaurací s plnými tácy. Na druhou stranu se u vchodu vytváří fronty čekajících lidí. Tento systém se v bufetu spouští ve chvíli, kdy je jídelna z větší části zaplněna, jinak je volně dostupná bez organizace.
Vzhledem k tomu, že loď prošla rekonstrukcí, kdy byl vložen panel s dalšími kajutami, ale již nedošlo k dalším úpravám, je větší objem lidí v tomto ohledu problematický. Bez povinného usazení zůstává sekce pizzy a hamburgerů, která se nachází vedle bazénů. V uzavřené části je málo míst k sezení a v otevřené části je v tuto dobu poměrně chladno.
Den 1: Janov, Itálie
Počasí při nalodění nebylo ideální, celý den bylo zataženo, chvílemi pršelo. I přesto na pár minut těsně před odplutím vysvitlo sluníčko – aby stihlo o pár minut později zapadnout. Odplouvali jsme s hodinovým zpožděním, ale asi to nebyl problém, protože následující den je na moři. Zbytek dne proběhl klasicky: vybalování, rovnání věcí, seznamování s prostorem lodi a výtahy (ne všechny vedou do našeho patra). Pak večeře a představení v divadle.
Počet kroků: 8 334 (je potřeba odečíst 400 za tleskání v divadle)
Den 2: na moři
Jako tradičně se nic moc velkého neděje: na programu je hromada lekcí tanců, cvičení, her, soutěží, předvádění např. skládání ubrousků nebo příprava gnocchi. Někdy je to tak nabité, že by se člověk musel alespoň rozpůlit, aby vše stihl. V tomto ohledu zůstává evropská plavba stejná – o zábavu je postaráno. Konečně jsme vyzkoušeli jednu z nabídek „exclusive“ na lodi – a to jahody v čokoládě a šampaňské. Zatímco jahody zmizely během chvilky, šampaňské je stále u ledu.
Počet kroků: 4 562 (nutno opět odečíst 400 za tleskání)
Den 3: Katakolon, Řecko
Jediným negativem tohoto dne je to, že se srovnává časové pásmo a tudíž je potřeba posunout hodinky o jednu hodinu dopředu. Vzhledem k tomu, že bylo připlutí nastaveno na 13:00 hodin, nebyl to zas takový problém. Dopoledne proběhlo klasicky: snídaně, někteří šli cvičit, někteří si četli, pak ukázka výroby těstovin (prý je Italové dělají ze speciální mouky, u nás něco jako polohrubá). Na určený čas jsme byli v divadle na setkání, kde jsme dostali číslo autobusu a informaci, že máme jít rovnou ven. Bohužel se při vykládce lidí něco pokazilo (údajně systém) a stála se fronta přes jedno patro. Okamžitě jsme nabrali půlhodinové zpoždění. Autobus byl poloprázdný, takže místa bylo dost. Výklad byl skvělý, paní zvládala dávat stejné informace jak v AJ tak také ve FR. První zastávkou byly zříceniny Olympie. Kromě místa, kde jsou v novodobé historii olympijských her zapalovány ohně, jsme viděli i zříceniny tělocvičny, kde se atleti povinně připravovali před hrami po dobu 2 měsíců, paláců a chrámů. Jediné, co zůstalo téměř zachováno je stadion, který je prostým obdélníkem se zvednutými okraji, které sloužily jako prostor pro diváky. Těch se tam vešlo až 40 000. Bohužel musela být prohlídka zkrácena kvůli počátečnímu zpoždění. Nakonec jsme byli odvedeni do prodejny archeologického konsorcia, kde jsme si koupili krom pár blbostí také knížku s fotkami aktuálního stavu a kresbami původní podoby. Poté jsme vyrazili na soukromou farmu, která se zabývá agroturistikou. To zahrnuje nejen původní účel: pěstování oliv a výrobu olivového oleje, ale také další činnosti: průvodcovství, výroba ostatních výrobků (mýdla, pasty, keramika, šperky apod.), pohostinství, představení apod. Během prohlídky jsme měli možnost ochutnat všechny typy olivových olejů, které vyrábí, naložené olivy a pak jsme dostali pohoštění, které by se dalo považovat za lehčí večeři. Součástí byl řecký salát, klobáska, vegetariánský karbanátek, tapenáda z oliv, dušené zelí, sýr, voda, víno, chléb. Také nám byly předvedeny místní tance a jednoho z nich (typický had) jsme se i zúčastnili. Pak již nákupy a návrat na loď, kam jsme dojeli tak akorát na čas (za tmy, což zdůraznily sluneční brýle některých účastníků).
U večeře na nás čekalo překvapení, protože náš stůl byl obsazen, ač měl být volný. Po velkých starostech vedoucí „umísťovačky“ v restauraci se našlo místo i pro nás. Zjevně si někteří myslí, že celý stůl je jen pro ně a nikdo další jíst nemusí.
A také jsme vyzkoušeli molekulární nápoj – jednalo se o oblíbený mix B52, kde byly z likéru Kahlúa udělány kuličky, jinak byla „normální“. Počet kroků: 9 900 po divadle a 16 021 po diskotéce
Den 4: Heraklion, Kréta
Po hopsacích aktivitách předchozího večera a pouhých 6 hodinách spánku jsme se vykopali z kajuty na snídani a snažili se dát do pořádku na sraz na výlet v 10:15. Vybrali jsme si výlet o objevování ostrova. Byli jsme naloženi do autobusu a bylo nám oznámeno, že první zastávka bude v rodinném vinařství v jedné malé vesničce, která je známá dlouholetým pěstováním vína. Cestou jsme obdrželi mnoho zajímavých informací o ostrově, jeho historii, zejména o minojské civilizaci a o pohromě v odvětví vinařství, která ostrov postihla v nedávné době. Ve vinařství jsme shlédli video s popisem výroby vína a olivového oleje. Pak následovala ochutnávka. Dostali jsme skleničky s bílým suchým vínem a drobnou pochutinou (pečivo s olivovým olejem a pečenými rajčaty). Poté začali rozlévat červené suché víno, to jsme pochopili, že musíme dopít předchozí ochutnávku. Nakonec přišlo na řadu červené polosladké víno. Kréťané mají rádi víno suché, ale dobře ví, že turisté radši trošku sladší. Tudíž vyrábí i sladká vína. Některá z nich jsou vyráběna obdobnou metodou jako naše slámové. Po nákupu vína a olivového oleje a mýdla (opět) jsme se vydali na další cestu. Během cca 20minutové jízdy jsme přibrzdili na dohled u vykopávek (minojských). Bohužel nejsou cesty přizpůsobené tomu, aby se tam zastavovalo na vyhlídky s focením, takže se fotilo z autobusu. Pak jsme zastavili u restaurace, kde nás čekala další ochutnávka. Tentokrát to bylo jídlo: smažené taštičky plněné špenátem nebo sladkým tvarohem, kousek sýra, jogurt, olivy, smažený sýrový bochánek politý medem, bylinkový čaj a místní obdoba rakie. Na rozdíl od turecké verze a řeckého ouza je tento nápoj čistě ze zbytků oliv po vylisování a není v něm ani známky po anýzové příchuti (pachuti). Jedná se o velice jemnou pálenku téměř neutrální chuti. Dala by se přirovnat k nejjemnějším slivovicím. Pak jsme opět vyrazili na cesty, tentokrát jsme byli převezeni do malé vesničky známé malebnými domečky v původním stylu. Kamenné domy se budovaly pouhým sestavením kamenů bez použití jakýchkoli pojících materiálů. Poté jsme jeli kolem nejznámějších vykopávek – paláce Knossos, abychom dorazili do Heraklionu, hlavního města ostrova. Tam jsme obdrželi další výklad, tentokrát o novější historii a pokračovali pěšky do centra města. Nakonec jsme dostali rozchod, abychom se vrhli na naše oblíbené činnosti: okukování historických míst a nakupování (olej, víno, suvenýry … ale to se dá očekávat). Bohužel jsme měli jen pár minut. Na počasí jsme měli neuvěřitelné štěstí. Dle průvodkyně předchozí dny prudce pršelo, takže slunečné počasí a 20stupňové teplo se rovnalo téměř zázraku. Tomu odpovídal i povrch při včerejší prohlídce Olympie, kde bylo velké množství rozsáhlých kaluží. Celkově se nám tento ostrov velmi líbil, je členitý, složený ze samých kopečků, které se dost mění dle toho, jaké proudění vzduchu tam zrovna probíhá. Nejvyšší hora má přes 2 500 metrů. Určitě stojí za bližší prozkoumání.
Počet kroků: 9 500
Den 5: na moři
Tento den proběhl jako klasicky: odpočinek, četba, sportování, jídlo a apod.
Počet kroků: 5 863
Den 6: Haifa, Izrael
Kvůli této zemi jsme podnikali celou výpravu a velmi se na výlet těšili. Trošku nám zkazila radost informace, že máme být ráno v 8:00 již v divadle. Kontrolou časů u ostatních výletů jsme zjistili, že jsme měli štěstí, protože jsme tam mohli sedět již ráno v 7:00. Když jsme v osm dorazili do divadla, velmi jsme se podivili, že zatím stihly odejít pouze 2 skupinky (autobusy) lidí. Vyzvedli jsme si číslo. Když jsme zjistili, že máme číslo 27, a teprve odchází číslo 3, které tam sedělo od sedmi hodin, bylo nám jasné, že to nebude tak jednoduché. Po další hodině se podařilo vypravit číslo 11, a trpělivost všem docházela. Vše bylo způsobeno kontrolou při výstupu a neorganizovaností pasažérů, kteří chodili ven, jak se jim líbilo. Jakmile jsme byli v autobusu všichni spočítání a počet vyšel, vyrazili jsme. Jaké bylo naše překvapení, že na nás mávali na parkovišti další 2 lidé s číslem 27, že jedou s námi. Nabrali jsme je a vyrazili. Po několika prvních kolech informací o Izraeli v italštině a němčině nám došlo, že se asi někde stala chyba. Naštěstí byla v autobusu schopná zástupkyně MSC a začala vše řešit. Ukázalo se, že jsme měli dostat číslo autobusu 26, kde cestující dostávali výklad ve francouzštině a angličtině. Protože však nebylo možné zastavit autobus hned, protože už se nějakou chvíli jelo, bylo domluveno, že nás přesunou na první zastávce – v Nazaretu. Jakmile jsme vystoupili, zašlo se do prodejny s kdečím (suvenýry všeho druhu) s tím, že dál už nikde nic nenakoupíme. Pak jsme šli k Bazilice nanebevstoupení Panny Marie, kde jsme měli být předáni skupině 26. Bohužel se skupina někde zdržela a ta naše se zatím posouvala dál po trase. Po projití bazilikou jsme našli skupinu 26, ale bohužel francouzskou část. Takže jsme byli předáni k nim a šli s nimi do chrámu sv. Josefa. Bohužel se nepodařilo sejít s anglickou skupinou do té doby, než jsme nasedali do autobusu a odjížděli z Nazaretu pryč. Pokud tedy doufáte, že vám dáme nějaké bližší, zákulisní informace, tak máte smůlu. Nejdůležitější informace o zemi se dávají během prvních pár desítek minut a vzhledem k tomu, že jsme byli předáni AJ mluvícímu průvodci na parkovišti při odjezdu z Nazaretu, tak nemáme informace ani o něm a jeho památkách. Vtipné bylo, že se k nám přidala ještě důchodkyně s vnukem s číslem 28, protože zmeškali autobus. Takže zase vše řešili průvodci a řidiči, aby se domluvili, kde se sejdou a vyzvednou je. Osobní dojem z Nazaretu a první části Izraele byl rozporuplný. Od Haify do Nazaretu je země vyprahlá pustina, kde se místy staví nové paneláky, nic tam neroste a dříve postavené domy jsou místy poloprázdné. Nazaret nám přišel jako obrovské arabské tržiště přecpané obchody, všude suvenýry a prodejny všeho možného, zejména oblečení. Co se týká bydlení, tak kromě omezených vilek zámožných občanů a je to spíš slum. Velké rozčarování projevili cestující, kteří si dopředu nic nenačetli.
Pak jsme vyrazili na několik dalších zastávek u Galilejského moře, kde působil Ježíš a konal zázraky: Carpenaum, kostel Sv. Petra, benediktinský klášter, Tabgha, Hora blaženosti, kde Ježíš promlouval k lidu, apod. Na těchto zastávkách jsme již dostali výklad k daným místům v jazyce, kterému dobře rozumíme. Součástí výletu byl oběd podávaný kousek od kostela sv. Petra. Dané stravovací zařízení je zjevně zařízeno zejména na autobusové zájezdy – parkoviště je hlavně pro autobusy, vevnitř jsou dlouhé stoly a dle toho, co jsme viděli, tak tam mají neuvěřitelný obrat. Jen za naší přítomnosti tam bylo 10 autobusů. Nabídka je skromná, ale dostatečná: ryba, kuřecí prso, kebab a k tomu studený salátový bar včetně pity a výborného hummusu. Cestou jsme obdivovali plantáže banánů, pro které je teplé podnebí Izraele ideální. Banánovníky nesnáší zimu a průvan. Proto Izraelci vymysleli speciální sítě, které banánovníky chrání před větrem. Dále pěstují olivy, víno, granátová jablka, avokáda apod. Do přístavu nás vrátili krátce před sedmou hodinou a naštěstí byl ještě otevřený místní obchod s kdečím, takže jsme koupili víno z Golanských výšin. Když jsme viděli ceny kosmetiky Ahava, řekli jsme si, že si ji buď koupíme přes internet nebo někde jinde, než v přístavu. Izrael je známý tím, že je velmi drahý. Mýdlo, které na Krétě stojí 2 EUR a na pevninském Řecku 1,50 EUR, stojí v Izraeli 8 USD. Po návratu na loď jsme uklidili nakoupené věci, převlékli se a vrhli se na recepci zájezdů. Ta byla v obležení obrovské skupiny lidí a dle nálepek byli všichni z jednoho autobusu. Velmi hlasitě tam útočili na tamního pracovníka, který byl tou dobou ještě celkem v klidu. My jsme měli štěstí, že jsme narazili na stejnou osobu, která nám pomáhala se přesunout do správného autobusu. Dala nám vyplnit povinný formulář o reklamaci a řekla, že se nám k ní vyjádří. Pak už jen večeře a spánek.
Počet kroků: 10 632
Den 7: Limassol, Kypr
Původně jsme měli jet na výlet do Apollova chrámu, hradu Kolossi a do vinného muzea. Bohužel nám byl tento výlet pro nezájem zrušen. Tak jsme vybrali výlet do Pafosu, což je prastarý přístav na jihu ostrova. Ostrov byl obydlen již v prehistorických dobách, protože má ideální polohu mezi kontinenty, je chráněn před bouřemi a je tam teplé počasí. Po hodinové jízdě z Limassolu (novodobý přístav) jsme dorazili do Kláštera sv. Neophyta s Egkleistrou, které se nachází v horách nad Pafosem. Egkleistra je soustava 3 místností vytesaných do skály vymalovaná nádhernými freskami. Místnosti vytvořil mnich Neophytos, který se do Pafosu odstěhoval poté, co jako vážený a bohatý obyvatel odmítl domluvenou svatbu. Byl za to potrestán zabavením veškerého majetku a uvězněním. Po propuštění se přesunul do Pafosu, aby měl klid a mohl se věnovat psaní, modlení a přemýšlení. Po vytvoření výše zmíněných jeskyní za ním prý začalo docházet hodně lidí, takže o něco výše ve skále vytvořil další místnost, aby měl klid. Údajně se dožil 80 let. Celá událost se odehrála ve 12. století. Jakmile jej našli mrtvého, postavili kousek od těchto jeskyní na jeho památku klášter. Zároveň vše zdobili freskami až do 15. století. Poté jsme sjeli do přístavu Pafosu, kde se hned vedle mola nachází muzeum mozaik zapsané v seznamu UNESCO. Muzeum není budova, ale spíše ohraničená oblast plná vykopávek z dávných dob. Největší cenností je obrovský Dionýsův dům, který vznikl na konci 2. stolení n.l. a ve kterém se zachovaly mozaiky na podlaze několika místností. Nejvíce zarážející na mozaikách je nejen jejich rozsáhlost, ale hlavně drobné kamínky a dokonalá propracovanost v detailech. Pokud si představíte byt o základně 20 x 20 metrů, jehož podlaha je celá z kamínků velkých jako nehet na malíčku, získáte představu o zachovaných mozaikách, zručnosti a umění tehdejších umělců a řemeslníků. Jednou z nejcennějších mozaik je Scylla, která pochází z předchozí vily. Ta byla postavena na tomto místě ve 3. století př. n. l. Dle informací od průvodkyně byly původní mozaiky pouze černobílé, až po příjezdu Římanů na začátku letopočtu začali Kypřané vytvářet barevné mozaiky. I tento názor je prý některými současnými vědci vyvracen. Co se týká současnosti, tak původně bohatý Kypr má několik problémů: od 70. let minulého století je okupován Turky a nikdo kromě Turků dané území Turecku nepřisuzuje; jedním z velkých problémů posledních let je migrace, protože Turecko pouští přes hranice migranty. Zatímco na projití z evropské strany do turecké je potřeba hromada dokumentů, pas, průkaz a povolení, na projití na evropskou stranu takové požadavky turecká správa nemá. Jedna z věcí, která se dotkla Kypru poměrně hodně, byla krize v roce 2008. Kypr se rozhodl, že podpoří vznik tzv. off-shore firem tím, že firma bude státu odvádět pouze 4 % svého zisku a může tam mít sídlo. To přilákalo velké množství firem, bohužel krize zasáhla i tyto firmy. Z této pohromy se již Kypr vzpamatovává a začíná prosperovat. Projeli jsme sice jen kousek ostrova, takže nemáme celkový obrázek, ale místa, kudy jsme jeli, byla většinou suchá s olivovníky a keři. Na některých místech se snažili půdu obdělat a zasadit nějaké plodiny. Připadlo nám to jako mix mezi Izraelem a Krétou. Na rozdíl od Kréty, není Kypr tak zelený a hornatý. Údajně jsou však na ostrově zelená místa a husté lesy. Zároveň je ostrov plný památek z dob prehistorických. Dle pověstí se právě na tomto ostrově narodila z pěny bohyně Afrodita. Prý měla hnědé oči a hnědé vlasy. Její následovníci poté vytvořili náboženský obřad a systém ve společnosti, který je pro nás nepochopitelný: každý rok bylo 12 nejkrásnějších panen z okolí chrámu či ostrova vybráno, aby se stalo afroditinými kněžkami. Sám nejvyšší kněz je poté zasvětil do tajemství lásky a pak byla jejich těla (živá) nabízena k potěšení zahraničním vyslancům. Později se z tohoto kultu staly římské orgie, které již s vírou neměly nic společného. Zároveň bylo zvykem, že každá žena šla 1x za život do kláštera, kde musela čekat, až si ji vybere nějaký muž ke styku. Pak jí zaplatil či obdaroval a ona mohla jít domů. Pokud si ji nikdo nevybral, musela v klášteře čekat. Jednou z dalších pověstí je příběh o získání receptu na výrobu vína od boha Dionýsa. Dle doložených vykopávek se víno na Kypru pěstuje více než 5 000 let. Nejznámější je likérové víno Commandaria, které má doloženou výše uvedenou délku výroby.
Pokud můžeme shrnout a porovnat Krétu a Kypr, není to tak těžké. Kdo má rád zelené kopce, hluboká údolí, kde se pěstuje něco na každém kousku, rozmanitou a dramatickou krajinu, bude se mu líbit Kréta. Kdo má naopak velmi rád historii, vykopávky, starověkou řeckou kulturu a příběhy, nechť se vydá na Kypr.
Počet kroků: 7 857
Den 8: Rhodos, Řecko
Ráno jsme zakotvili přímo u středověkých hradeb a z lodi byl nádherný výlet na staré město Rhodos. Po získání čísla jsme byli odvedeni ven, kde stála obvyklá řada autobusů, až by člověk přehlédl krásný červený vláček s 3 vozíky. My jsme se naštěstí jak ovce táhli za průvodkyní, takže jsme si mohli vybrat z téměř prázdného vláčku. Než se sešli všichni účastníci dané exkurze, byl některými cestujícími z lodi také projeven zájem o jízdu vláčkem. Už na počátku jsme tedy věděli, že jsme si vybrali dobře. 🙂
Vláček nás ze starého přístavu vyvezl skrz hradby nahoru na nejvyšší kopec Rhodosu, kde kdysi stávala Akropole. Po příchodu Římanů bylo zvykem v každém římském městě stavět na nejvyšším místě Akropoli. Z ní do dnešních dob zůstalo 2,5 sloupu. Hned za Akropolí směrem ke starému městu a přístavu je stadion. Bylo nám vysvětleno, že původně slovo stadion znamenalo určení délky. Římané určovali vzdálenosti mezi místy, délky ulic apod. počtem stadionů. Základní mírou byl stadion v Olympii, který měří asi 192 metrů. Pak jsme se vrátili zpět ke hradbám starého města a vystoupili z vláčku. Další cesta již probíhala pěšky. První zastávkou byly tři řady mohutného obranného opevnění se suchými příkopy mezi nimi. Dnes jsou ozdobou těchto příkopů kamenné koule, které se používaly k dobývání katapultem. Hradby jsou velmi dobře zachovalé, protože město nebylo vlastně nikdy dobito. Spíše bylo lstí a podvodem postoupeno nebo v pozdějších dobách prodáno. Do soustavy opevnění vedlo sedm bran, které hlídalo sedm skupin obránců – rytířů sv. Johna (johanité), kteří byli rozděleni do skupin dle jazyka, kterým mluvili bez ohledu na národnost nebo místo původu. Tito rytíři byli zároveň i mnichy a obchodníky. Po převzetí města Turky rytíři odešli na Maltu a pak dál do Říma. V horní části starého města stojí dnes rekonstrukce paláce mistra rytířů. Současný palác byl postaven v roce 1940 Italy. Pro svého krále jej nechal postavit Benito Mussolini. Z vnější části byl palác postaven v původním vzhledu, protože se zachovaly informace o jeho podobě, bohužel informace o vnitřní podobě paláce se vůbec nedochovaly. Původní palác byl zničen výbuchem v polovině 19. století. Ještě předtím, než Turci převzali nadvládu nad Rhodosem, byl do kostela vedle paláce umístěn střelný prach, který se na ostrove vyráběl. Po převzetí Turky se tato informace zapomněla, Turci přestavěli kostel na minaret a v něm skladovali další střelný prach. Po 300 letech jedné bouřlivé noci uhodil do minaretu blesk a zapálil střelný prach. Celý palác a nejbližší okolí bylo rozmetáno, nezůstalo vůbec nic a zemřelo 900 lidí. V současné době pokračují rekonstrukce původních budov. V paláci je možné vidět neuvěřitelné množství mozaik, které byly převezeny zejména z vedlejšího ostrova Kos. V každé místnosti, kam je povolen přístup, je jedna či více rozsáhlých mozaik, většina z 2. – 5. století n. l. Ač je celý palác postaven nově, byla snaha zachovat středověký styl stavby. Dle našeho názoru se to podařilo. Ulice ve starém městě jsou většinou původní, oblázkově kamenné, proložené pískem, aby dobře odváděly vodu. Budovy jsou velmi zachovalé a památkáři dbají, aby nedošlo k jejich poškození. Vzhledem k tomu, že na ostrove se vyskytuje vápenec, jsou budovy postavené z něj. Město Rhodos má v dnešní době 60 000 obyvatel, ale pouze 5 000 nejstatečnějších z nich žije ve starém městě. Bydlení ve starých vápencových domech je romantické, ale velmi náročné. Navíc zvenčí nelze domy nijak vylepšit fasádou, zateplit, izolovat nebo jinak upravit a v deštivém období (od listopadu do března) tyto vápencové kameny nasají vodu. Proto ve velké části starého města jsou umístěny jen obchůdky a kavárny (pouze francouzský konzulát odolává přesunu do nové, suché části, i když část otvíracích hodin je již na jiné adrese). Během prohlídky nám také byl vysvětlen význam slova muzeum. Kořen slova se odvíjí od slova múza – bohyně umění, kterých bylo dle starověkých Řeků 9. Pak vzniklo slovo music, které ale neznamená jen hudbu, ale také jakékoliv umění. Muzeum pak znamená dům plný umění. Proto se v dnešní době tento výraz používá pro budovy, ve kterých jsou shromážděny umělecké předměty. Prohlídku jsme zakončili uprostřed starého města a mohli se podívat, kam jsme chtěli. Počasí nám naštěstí přálo – předchozí tři dny prý velmi silně pršelo. Dokonce většina obchodníků otevřela obchody, ač touto dobou bývají zavřené – věděli, že přijede loď, takže otevřeli, aby si turisté mohli pořídit nějaké suvenýry a památky na město.
A co jeden ze sedmi divů starověkého světa – Kolos rhodský? Ano, ten tu opravdu stál. Ale určitě nestál v přístavu, jak je to popisováno v některých knihách a rozhodně nebyl rozkročený v zálivu a nedržel v ruce pochodeň jako Socha svobody v USA. Tuto představu si vymyslel v 18. století belgický cestovatel a ostatní ji pak jen přebírali. Kolos rhodský byl postaven ve 3. století př. n. l. Byl vysoký 33 metrů a stál na podstavci o výšce 12 metrů. Stavěli ho 12 let zajímavým systémem: postavili podstavec, který pak téměř celý zahrabali hlínou a štěrkem. Pak postavili kus sochy a zase to zahrabali hlínou, pak zase kousek a zase zahrabat. Sice tenkrát neměli tolik techniky, jako máme my, ale pomohli si jinak. Jakmile dostavěli do požadované výšky, odhrabali veškerou hlínu a socha vysoká 45 metrů již stála sama. Kolos nestál rozkročen, ale byl „opřen“ o tři body v trojúhelníku – nohy byly mírně nakročené jako při chůzi a z levé ruky mu spadalo dolů oblečení, které tvořilo třetí bod trojúhelníku (pravděpodobně byl nahý). Pravou ruku měl položenou na čele, jako by hleděl do dálky. Tvář prý měl podobnou Alexandrovi III s vlnitými vlasy po ramena. Oheň majáku se nacházel na hlavě sochy, která byla celá z bronzu. Po 66 letech bohužel došlo k velkému zemětřesení a socha se v místě kolen zlomila a celý vršek dopadl nerozbitý na zem. Ve starověkém světě to byla velká událost a několik dalších let, možná století, se na Rhodos jezdili lidé na sochu podívat – turisté. Až Arabové v 7. století sochu rozebrali a roztavili. Bronz byl velmi ceněný materiál.
Pokud porovnáme předchozí ostrovy s tímto, lze zkonstatovat, že kdo má rád historii a rád se povaluje na pláži, bude pro něj Rhodos ideální. Ve starém městě najde hodně míst k objevování, uličky jsou zachovalé a budovy také, palác obsahuje obrovské množství mozaik, nějaký nábytek, sochy apod. Dokonce prý Michelangelo po objevení rhodských soch byl udiven, jak dokonale dokázali starověcí Rhoďané propracovat sochy do detailů. Bohužel byly z bronzu, a tudíž se dochovaly pouze některé kamenné kopie. V novém městě a zejména na okrajích ostrova jsou hotelové resorty a pláže.
Počet kroků: 9 436
Den 9: na moři
Tento den opět námořní klasika – hodiny se vrátily zpět na naše pásmo, užili jsme si masáž, jídlo, zábavu…
Počet kroků: 4 649
Den 10: Messina, Sicílie
Již předem jsme věděli, že tento výletní den bude z pohledu vstávání nejnáročnější. Ráno v 7:30 jsme měli být připraveni v divadle na výlet do Taorminy, což předpokládalo vstávání dříve, než do práce. Vzhledem k tomu, že jsme návštěvu Etny zvládli při jedné z předchozích plaveb, vybrali jsme si něco z historie. Sicílie má velmi bohatou historii, první osídlení se datuje 12 000 let zpět. Město Taormina bylo založeno Řeky asi 700 let př. n. l. Jednalo se o významný přístav, protože pozice Sicílie byla důležitá kvůli obchodním stezkám mezi Evropou, Asií a Afrikou. V současné době se jedná zejména o letovisko, kam v letních měsících míří tisíce turistů. Největší dochovanou památkou je amfiteátr, který stojí na kopci a pojme až 5 000 diváků. Několikrát byl amfiteátr přebudován, zejména Římany. Původní řecká stavba hojně využívala okolní přírody – ze sedadel diváků byl (a stále je) přes jeviště nádherný výhled na zátoku pod Taorminou a sopku Etnu. Římané pak kolem celého amfiteátru postavili zeď a přebudovali jej tak, aby se tam daly pořádat gladiátorské zápasy se zvířaty. Divadlo se využívá i v současné době, zejména v letních měsících, kdy jsou v něm pořádány hudební události, promítání filmů, divadlo apod. Jinak je Taormina krásným důkazem toho, jak se vlivy měnily a jak se postupně stavěla jedna vrstva na druhé. V centru starého města je na základech starověkého kostela postaveno řecké divadlo, tzv. Odeon a ten je zase částečně zastavěn římským kostelem. Vzhledem k tomu, že loď odplouvala již ve 14 hodin, nestihli jsme na Sicílii projít již nic jiného.
Kromě výše uvedeného výletu se jeden člen výpravy vrhl na další masáž, kterou si neuváženě domluvil den předem. Již při dopoledním nošení batůžku, bylo jasné, že další masáž bude VELKÝ zážitek. Byla domluvena masáž zad, lávové kameny a obličejová péče. Tak pro ty, kteří si neumí představit, co je taková obličejová péče, je následující popis. Kdo ví a zná, může přeskočit dále. Začátek byl klasická balijská masáž, kdy bylo oproti předchozímu dni přitlačeno o 100 %. Pokud k tomu přičteme některé bolavé části z předchozího dne, byl to slušný zážitek. Poté přišly na řadu lávové kameny. Což je velmi příjemná a hřejivá masáž. Neustále musím obdivovat masérky, že kameny udrží v rukou. Pak následovalo otočení a začala péče o obličej. Nejprve zabalit hlavu, pak vše očistit tamponkem a nanést pěnové čistidlo. To se pak otřelo, obličej se oťapkal kapesníčkem a potřel se olejem, aby mohl být masírován. Některé pohyby byly velmi vtipné a veselé. Každopádně to bylo příjemné. Pak byl obličej opět očištěn, byl na něj nanesen krém s brusivem (asi peeling) a následovala další masáž obličeje, krku a dekoltu. Poté bylo vše znovu očištěno a na obličej byla položena řídká tkanina jako podklad pro teplou masku. Zatímco maska chladla a schla, proběhla masáž rukou. Pak byla maska sundána, celý obličej, krk a dekolt byl několikrát očištěn teplým mokrým ručníkem a začala finální fáze. Nejprve bylo do obličeje vmazáno několik kapek něčeho, pak bylo vmasírováno kolem očí olejové sérum a pak byl nanesen na celý obličej a krk krém. Vše bylo samozřejmě řádně vmazáno. Celková masáž těla s masáží lávovými kameny a obličejovou péčí trvala skoro 100 minut. A samozřejmě bonus – kromě zaplacení je ještě vhodné si pořídit doporučený krém. Vzhledem k tomu, že proběhla i masáž hlavy, konečně chápu, co dělají ženy celý den, pokud jdou na „masáž“. Po této akci je totiž potřeba dát dohromady i vlasy a to taky něco zabere. Na druhou stranu je potřeba uznat, že pocitově bylo kůži lépe.
Počet kroků: 10 209
Den 11: Civitavecchia, Itálie
Poslední výletní den plavby začal velmi pohodově. Na srazu jsme měli být až v 9:15. Autobus nás pak odvezl do malého města Tarquinia, které je 18 km daleko od přístavu. Ve městě se dochovaly velké části opevnění a věží z 12. – 14. století. Vzhledem k tomu, že památky nejsou v této oblasti moc podporované, záleží na dobrovolnících, zda některou z věží či kostel otevřou pro veřejnost. Vstup je zdarma. Pak jsme se přesunuli 25 km do městečka Tuscania, které je ještě menší. Město je známé zejména tím, že jsou hradby velmi umně zrestaurovány. Po velkém zemětřesení začátkem 18. století byla většina města zničena včetně hradeb. Hradby byly znovu postaveny v původním duchu, kostel se již takové opravy nedočkal, zůstala pouze čelní část budovy. Z městečka je krásný výhled na Kostel sv. Petra a zříceninu Baziliky Sv. Marie Sněžné. Kousek od městečka je Bolsenské jezero, které je oblíbenou letní rekreační oblastí. Pak už byl čas dojet zpět na loď. Vzhledem k tomu, že jsme se vrátili velmi brzy (ostatní výlety do Říma trvaly více než 8 hodin), vydali jsme se po jídle na lodi ještě na pěší výlet do městečka Civitavecchia. Kdysi jeden z nejdůležitějších přístavů římské říše, který je vzdálen od Říma 80 km, je malým městečkem, kde jste za 15 minut chůze v historickém centru. Vzhledem k tomu, že se jedná o hlavní přístav Říma a staví zde všechny výletní lodě, které nabízí výlet do Říma, lemují ulice obchody – zejména se jedná o oblečení, obuv a bytové doplňky. Po návratu už byl čas na odpočinek, večeři a balení.
Počet kroků: 14 738
Den 12: vylodění v Janově, Itálie
Náš nejméně oblíbený den plavby. Nejen, že plavba končí, ale hlavně je potřeba opustit kajutu velmi brzy ráno (tentokrát do 7:30). Zároveň je potřeba vše zkoordinovat se zaplacením účtu, snídaní a přesunem na místo určení, kde jsme měli být v 8:10. Sice se vykládka o pár minut zpozdila, ale i tak musíme konstatovat, že je organizována čím dál tím lépe. U východu je hlídána barva vystupující skupiny (cestující jsou rozděleni do skupin a jsou jim přiděleny barvy) a pokud daná barva ještě nemá odcházet, je cestující vrácen zpět. To napomohlo tomu, že se nikdo netlačil u východu a všichni v klidu čekali na určeném místě. Zároveň tím bylo předejito zmatku při vyzvedávání zavazadel. Jedinou nevýhodou vylodění byl poměrně hustý déšť, který ten den zaléval Janov a nepříjemný studený vítr. Později jsme se dozvěděli, že MSC varovalo všechny cestující, kteří se měli nalodit v předchozích 2 dnech, aby počítali se zpožděním a problémy v dopravě kvůli prudkým dešťům v Janově. My jsme měli cestu volnou a kromě aut odjíždějících z lodi jsme nikoho moc nepotkávali. Na druhou stranu musíme poznamenat, že odvodnění vozovky je v Janově tragické. Místy byly neuvěřitelné bazény vody, protože jejich silnice jsou velmi vlnité. Kvůli nebezpečným bazénům jsme po prázdné silnici jeli cca 40km rychlostí. Po dalších 150 km naštěstí pršet přestalo, takže cesta byla lepší. Dalším nepříjemným úsekem pak byl Brennerský průsmyk, kde bylo kolem nuly, na krajnici byla troška sněhu a led. Naštěstí byla silnice dobře udržovaná, což jsme poznali i my, když jsme od sypače dostali slušnou dávkou soli do auta. Tam se solí jedním vozem přes 2 pruhy, ne jako u nás jen přes 1. A sůl mají o dost hrubší.
Celkové závěrečné zhodnocení plavby:
Kromě již výše uvedené změny v nápojových balíčcích, která nás nezasáhla nijak tragicky, protože se většinou neopíjíme, jsme zjistili pár dalších nepříjemných změn. Velmi nepříjemná byla tentokrát klimatizace, kterou nešlo vypnout, ale pouze regulovat teplotu. To by až tak nevadilo, kdyby nebyla hlučná. Kvůli hlučnosti si jeden člen výpravy musel pořídit špunty do uší. Pokud jste někdo dlouhodoběji spal ve špuntech do uší, víte, že to není příjemné a uši po pár dnech bolí. Ani divadlo nebylo ideální – je stavěno pro 650 lidí, ale na lodi může být až 2 600 cestujících. Vzhledem k tomu, že nebylo možné provést rezervaci a Evropané jsou zvyklí na lodi na představení chodit, bylo to náročné. Pokud jste nepřišli alespoň půl hodiny předem, nebylo kam si sednout. Takhle nacpané divadlo si nepamatujeme ze žádné z našich plaveb. Přišlo nám, že je část posádky trošku zmatená (asi noví lidé) a někteří byli již vyčerpaní, protože jim končila 9měsíční smlouva. Pokud pracujete 7 dní v týdnu 12-16 hodin denně po delší dobu, určitě se to vás podepíše. Novinkou pro nás je, že jsme za celou plavbu neviděli kapitána. Později jsme se dozvěděli, že se jedná o nový trend i u jiných společností. Jako poslední negativa bychom mohli označit neobdržení některých služeb a dárků v rámci členství (jeden z účastníků má již nejvyšší kategorii členství a druhý je jen o stupínek níže) a také jsme později zjistili, že nám byly naúčtovány výlety za jinou cenu, než za kterou byly předem objednány. Samozřejmě tím nemyslíme slevu a nižší cenu. Zábavné bylo, že po stížnosti na výlet v Izraeli nám dorazila omluva – malinkatá kartička, která byla položena na námi objednaném a zaplaceném platu jahod.
Na druhou stranu musíme pochválit MSC za lepší organizaci nalodění a vylodění. Oproti plavbám v Karibiku zůstává v Evropě jídlo dostupné 20 hodin denně a během dne existuje zábavný program pro cestující. Organizování jídelny, které je zmíněné výše, je opravdu ku prospěchu a byli jsme za něj vděčni. Každý den byly na palubě alespoň 4 taneční lekce, dále probíhaly soutěže, byla organizována různá cvičení a hry. Co pro nás bylo velkým překvapením, bylo vystoupení vyššího důstojníka. Manažer hotelu na jednu hodinu sedl v jednom z barů k mikrofonu a zpíval. Musíme uznat, že mu to šlo velmi dobře, dokonce nám přišlo, že paní, která tam běžně vystupuje, mu to kazí. Trošku smutné bylo, že většina cestujících šla radši lovit místa do divadla, než aby si užila jedinečné vystoupení. Další zajímavostí byl MSC Factor posádky, kde někteří určitě předváděli zajímavé schopnosti. Bohužel bylo vystoupení poměrně pozdě a již jsme byli mimo. Celkem jsme z lodi propašovali více než 32 kg vína, olivového oleje, mýdel, krémů a ostatních turistických blbostí. Abychom toho neměli málo, ještě jsme cestou přikoupili 12 kilo italských těstovin (víkendový Black Friday zjevně slaví i v Itálii).
