MSC Seaside – listopad 2018 – 6. plavba

Vítejte u zápisků z šesté lodní dovolené. Původně jsme měli na podzim 2018 letět opět do Thajska, tentokrát v rozšířené skupince, ale nedopadlo to. Při hledání náhradní destinace jsme našli akci na lodní dovolenou na 15 dní na palubě MSC Seaside v kabině Aurea Spa v Karibiku za 50 000 Kč na osobu (druhá osoba měla slevu 50 %, jinak by to bylo trochu víc). To je na tak dlouhou plavbu v této kabině, kde je součástí all inclusive nápojový balíček, báječná cena. Je potřeba jen připočíst poplatky za denní servis (12 USD). Ostatní platby např. výlety, jídlo ve speciálních restauracích a barech a suvenýry nejsou už nutné výdaje. Začátek i konec cesty je v Miami, USA.

Začali jsme hledat vhodné letenky. Kvůli rozměrům jednoho z pasažérů a lékařským omezením jsme hledali letenky ve třídě premium economy a výše. Požadavek byl na 2 zavazadlana na osobu (kvůli dress codu na lodi a nutné chemické výbavě druhého pasažéra) a i na pohodlné cestování. Za pohodlné cestování považujeme sedačku, kterou si můžeme složit na lehátko a vyspat se. Dalším požadavkem bylo co nejméně přestupů směrem do USA, aby nám neztratili zavazadla. Nakonec jsme našli rozumnou kombinaci letů přes Paříž směrem do USA a přes NY a Amsterdam zpět s KLM. Bylo to v business, takže se cena zájezdu na osobu okamžitě zdvojnásobila. Čím déle jsme vybírali letenky, tím méně jich bylo a tím byly dražší. Pokud tedy chcete letět do USA, je potřeba vybírat co nejdříve.

Původní plán byl, že přiletíme do USA ve středu, abychom měli čtvrtek a pátek na aklimatizaci a případné nákupy za ztracená zavazadla. Nalodění bylo v sobotu. Také jsme chtěli navštívit centrum NASA, nějaké pamětihodnosti a zábavní podniky. Bohužel jsme si pak uvědomili, že v USA mají v listopadu velký svátek Thanksgiving Day, po kterém následujena naprostá šílenost jménem Black Friday. Ve světle těchto informací jsme se rozhodli, že změníme data letů, ušetříme za hotel a přiletíme den před nástupem na loď.

Jakmile byl časový plán na dovolenou jasný, vrhli jsme se na nákupy vybavení: kufry, lepší šnorchlovací vybavení, oblečení, palubní vybavení apod. Ač na to bylo relativně dost času, bylo to celkem hektické, vzhledem k nemocem a pár dnům dovolené v Maďarsku, které této dovolené předcházely.

Let do USA:

Plán letu do USA byl pro nás trošku stresující: startoval v pátek 23.11.2018 ráno v 7:10. Po dvou hodinách letu se mělo přistávat v Paříži, kde jsme měli hodinu na přestup (letištní personál na přesun zavazadel). Odlet z Paříže měl proběhnout v 10:10 hodin a let měl trvat 11 hodin. Přistání mělo proběhnout ve 14 hodin tamního času, díky -6hodinovému časovému posunu.

Cesta začala vtipně už ráno: Měli jsme objednaný odvoz na letiště na 4:30 s tím, že sice máme být na letišti 3 hodiny před odletem, ale jednalo se o let v rámci Schengenu, takže klasické 2 hoďky stačí. Dle pravidel jsme měli 30 minut před vyzvednutím obdržet SMS s popisem auta a jménem řidiče. Bohužel nic nepřišlo ani ve 4:00 a ani později. Pět minut po půl páté stále nic, tak jsme vzali klíče od našeho auta a vydali se s kufry na parkoviště. Ve chvíli, kdy jsme už nakládali kufry do auta, zavolal řidič taxi, že se omlouvá za zpoždění a že u nás může být za 15 minut. Naše auto jsme tedy zase vrátili na parkoviště a počkali na taxi. Pán se velmi omlouval a líčil nám předchozí objednávku – manželé odjížděli na dovolenou a paní zapomněla doklady. Nejen, že se museli vrátit 20 km pro doklady, ale pán prý na paní velmi drsně křičel. Pak už jsme si vyprávěli zážitky z letů, jak se s letadlem propadal a jak jim explodoval motor a my zase jak jsme byli na kolizním kurzu a podobně.

Na letišti jsme při odbavení zavazadel požádali slečnu, aby zavazadla nějak označila, protože máme velmi málo času na přestup. Když slečna viděla, že máme jen hodinu, nalepila na registrační pásku ještě další 3 zářivé samolepky. Při bezpečnostní prohlídce byl z příručního zavazadla vyřazen speciální repelent, protože se jednalo o sprej. Kdyby to byla voda nebo krém, je možné jej převézt. Vzhledem k tomu, že jsme daný repelent hledali velmi dlouho a nedá se běžně koupit, byla to velká rána. (edit medvěd: a nakonec nebyl vůbec potřeba…)

Odlet proběhl s malým zpožděním, ale kapitán nás po vzletu informoval, že stihneme doletět na čas. Když jsme přiletěli nad Paříž, bylo oznámeno, že je v Paříži velká mlha a proto jsou časové rozestupy mezi přistáními a odlety prodlouženy. Byli jsme na vyčkávacím okruhu a čekali, až na nás přijde řada a doufali, že nebudeme kvůli mlze odkloněni jinam. Z naší hodinové přestupní doby byly nejprve ukrajovány minuty, pak desítky minut, až zbyla půlhodina. Po přistání jsme vylovili batůžky a hodně rychlým krokem (místy během) jsme se vydali na část letiště, odkud nám odlétalo letadlo do Miami. Museli jsme vyběhnout z dané sekce letiště, seběhnout patro dolů, počkat na letištní autobus a svézt se 2 zastávky. Pak jsme proběhli další obří letištní halu a dostali se ke gatu, kde naštěstí ještě stále nakládali třídu economy. Vzhledem k tomu, že vyhlásili 30minutové zpoždění, tak jsme stihli i toaletu a ujištění, zda jsou naše kufry přítomny na palubě. Nakonec jsme odlétali s hodinovým zpožděním. Chtěli jsme se podívat přes kamery na nosu a ocasu letadla na vzlet. Vzhledem k mlze husté tak, že by se dala krájet (a ještě kousek dál je malý rybník a v něm bydlí…… ), nebylo vidět téměř nic. Z ocasní kamery byl v mlze vidět čumák letadla, ale před letadlo už nic.

Business třída jako taková byla vybavená klasicky: polštář, deka, pantofle, kabelka s kosmetikou, sluchátka, voda a hromada jídla a pití. Na letadlu bylo vidět, že je to starší verze a že již nějakou dobu létá. Francouzská posádka si ráda povídá, ale jen s Francouzy, takže nás jako cizince jen přivítali a obsloužili, ale žádné debaty neprobíhaly. Pokud to srovnáme s Qatar Airlines, přišli jsme si trošku zvláštně – v Qataru se ke všem cestujícím chovají stejně, tady bylo vidět, že někteří mají privilegia. Až na frkacíjího a kašlajícího Francouze na sedadle přes uličku, proběhl let v pohodě a přistáli jsme v Miami na čas.

Odbavení v USA:

Po odchodu z letadla jsme byli zvědaví, jak bude vypadat letiště. Než jsme mohli obdivovat letiště očima, užili jsme si jej sluchově. Jakmile jsme vystoupili, ozvala se přerušovaná signalizace nějakého nebezpečí a vzápětí bylo oznámeno, že byl zaznamenán požár a všichni se mají řídit pokyny příslušných pracovníků. Nic speciálního se však nedělo, tak jsme pokračovali v klidné chůzi. Pak jsme prošli vstupní celní kontrolou (evidencí). Požadován byl pas, otisky všech prstíků a foto. Byli jsme dotázáni, zda nevezeme jídlo, cigarety a alkohol a pak už jsme postoupili dále k výdeji zavazadel. Zde proběhl velký stres, protože se jednalo o rozhodující okamžik: kolik zavazadel nám zvládli v Paříži přeložit? Naštěstí se vše podařilo a nakonec nám po dlouhém čekání přijely všechny čtyři kufry. Vydechli jsme si a konečně si začali pořádně užívat dovolenou.

Půjčení auta a ostatní nudné praktické věci:

Dalším krokem na dovolené bylo najít půjčovnu aut, což díky značení nebylo nic těžkého. Horší bylo si nějaké auto půjčit. Americký způsob myšlení ohledně financí je téměř opačný od toho českého: u nás každý jede na své finance a různé půjčky u bank a jiných institucí v podobě kreditních karet nejsou z pohledu velkých bank důvěryhodné. V USA je to naopak: tady se kredibilita člověka posuzuje podle výše jeho úvěru a počtu kreditních karet. Proto chtějí všude kreditní karty a na debetní se dívají nedůvěřivě. V našem případě se jednalo o velký problém, protože jsme chtěli vracet auto jinde, než se půjčovalo. Byli jsme odvedeni k jedné nadřízené, která si také nevěděla rady, a nakonec jsme skončili u hlavního vedoucího dne. Ten nám vysvětlil, že to opravdu nejde a navrhl nám jiné řešení: půjčit si auto, vrátit jej na stejném místě a nechat se k lodi odvézt jejich shuttle busem zdarma, což je jejich normální služba po půjčení auta. Přišlo nám to jako rozumná nabídka a přijali ji. Vyřešili jsme záležitosti ohledně pojištění a půjčení navigace a šli si pro auto. Tam nám řekli, ať jdeme do řady č. 3 a vezmeme si jakékoliv auto, které se nám tam bude líbit. Z původně objednaného nízkého sedanu (např. Corola, Octavia apod.) jsme přišli do řady, kde byla běžná (malá) SUV. Vzali jsme si Hyundai Tuscon, protože dumáme o jeho koupi. Pak tam byly ještě nějaké Dodge, Toyota Rav4 apod. Když jsme viděli, co považují za běžný vůz, byli jsme zvědaví, co bude jezdit na silnicích. Jednalo se o automat a první pokusy o brzdění byly příšerné – někteří byli uškrceni na pásech a měli pocit, že je něco koplo do hrudi (edit medvěd: ono když vedle vás vystřelí ruka a ozve se Pozor, tak se musí vyzkoušet brzdy..a tyhle byly hodně jedovatý).(edit pisatelka: ono když se vypne navigace a chcete klidným hlasem upozornit, ať si dává pozor na ostatní projíždějící auta, a pak vás kopne kůň……).Nakonec jsme úspěšně dojeli na hotel i přes nezvyklou navigaci v mílích, odbočovací pruhy, světla až za křižovatkou a podobné zvláštnosti. Pokojík byl malý, ale funkčně vybavený a bohužel s jednou užší postelí s jednou dekou (americká klasika – Queen size bed). Ale i s tím si už umíme poradit. Po sprše jsme se rozhodli, že budeme stateční a vyrazíme na nákupy – byl Black Friday a v USA je to kultovní záležitost. To jsme poznali i podle množství aut, která se snažila dostat na parkoviště Dolphin Mall. I přes obrovský objem fronta popojížděla, řidiči k sobě byli ohleduplní, nikdo nikde netroubil a vše bylo v pohodě. Toho jsme si všimli i při jízdě – nikdo nekličkuje, nikdo nikde nelítá jak šílenec a nelepí se nikomu na zadek auta. Pravděpodobně je to tím, že mají auta z půjčoven nebo na leasing a za každý škrábanec se hodně platí. Jízda v USA pro nás byla úžasným pozitivním zážitkem.

Nákup byl takový, jaký jsme ho očekávali: neuvěřitelné množství lidí, šílený hluk, davy lidí, zboží rozházené všude možně a zmatek. Bylo nám líto prodavačů a lidí, kteří se snažili obchody průběžně uklízet. Koupili jsme boty a nějaké oblečení a jeli se konečně vyspat. Přece jen 30hodinový den je náročný.

Druhý den ráno jsme se snažili jít do místní lékárny koupit nový repelent, bohužel měli zavřeno. Tak jsme to pak ještě zkusili autem, ale bylo pořád zavřeno – aby ne, když byla sobota a mají otevřeno jen ve všední dny. 🙂

Další zajímavostí bylo tankování: jako tradičně není debetní karta vzata (3 pokusy), takže jsme nakonec šli vložit depozit na kasu a pak jsme mohli tankovat. Naštěstí tam měli i repelent, takže vše dobře dopadlo. Útrata za benzín byla horentní 4 dolary.

Dojeli jsme na letiště a vrátili vůz. Čekali jsme hromadu procedur, ale přišla slečna, o skenovala kód z auta, zběžně jej obešla, vzala si navigaci, opsala tachometr a šla dál. My jsme si mezitím vylovili kufry a šli na shuttle bus. Po chvíli čekání přijel autobus, byla nám naložena zavazadla, dostali jsme místo k sezení a když jsme byli plní, vyjeli jsme. A nakonec jsme byli velmi rádi – doprava do přístavu, kde za sebou kotví 7-8 obřích lodí schopných pojmout každá 4000 – 6000 lidí a vykládající a nakládající lidi, byla masakr. Autobus dojel na konec přístavu a pak postupně zastavoval u jednotlivých terminálů a vykládal lidi a zavazadla. Bohužel někteří nevidí cedule na zavazadlech, ale jen barvy, takže jsme jeden kufr museli bránit.

Nalodění a základní informace:

Jen co nám byla zavazadla vyndána z busu, už je přebíral zřízenec MSC a řadil na naložení. Vystáli jsme asi 5minutovou frontu, protože nebyla Aurea označena a paní ve frontě za námi tak řvala do telefonu, že jsme neslyšeli vyhlašování přednostního nástupu Aurea a Black member.

Pak už vše byla klasika: možnost focení na pozadí, kontrola pasů a ESTA dokladů a získání kartiček. Novinkou jsou náramky, které jsou pro Aurea a vyšší skupiny kajut zdarma, jinak stojí 5 USD. Náramky mají stejnou funkci jako karta, jen nejdou nacpat do čtečky na karty na pokoji a nejsou barevně odlišeny – všechny jsou v barvách společnosti MSC.

Novinkou je také mobilní aplikace dostupná na Wi-Fi, přes kterou lze např. objednávat divadelní představení, získávat nabídky a slevy a hlavně – hlavně je v ní zabudovaná navigace, která funguje díky bluetooth vysílačům, které jsou rozmísteny po lodi. Vzhledem k rozsáhlosti lodi se jedná o úžasnou funkci, protože pokud jdete z večeře do divadla, je potřeba projít celou loď a ne všechna patra jsou průchozí po celé délce.

MSC Seaside je jedna z větších lodí: měří 323 metrů, vejde se na ni 5 119 cestujících a 1 482 členů posádky. Má 33 výtahů, 20 palub, a 4 bazény i s tobogánem. Je to loď vytvořená pro svezení co největšího množství lidí ideálně do Karibiku.

Kajuta:

Vzhledem k tomu, že jsme kupovali zájezd v Aurea Spa kajutě, očekávali jsme větší místnost, než běžné kajuty. Navíc jsme předpokládali, že na velké lodi bude více místa. Kajuta obsahovala všechny náležitosti daného typu: velká dvoupostel, gauč, stůl, lednička, skříň, koupelna a balkon, ale přesto to byla jedna z nejmenších kajut, co jsme byli (nepočítaje vnitřní Bellu). Zjistili jsme, že loď je sice velká, ale také byla snaha umístit na palubu co nejvíce lidí. Tudíž byly kajuty zúženy a jsou to takové nudličky. Skříň na oblečení a jiné odkládací prostory byly také minimalizovány. Při výletu na týden je to dostatečný prostor, ale pokud jedete na 2 týdny a navíc vezete dva kufry kvůli možné ztrátě zavazadla, máte pak problém se vejít do skříní. Nakonec i to se povedlo a plavbu jsme si mohli začít užívat. Technickou novinkou v kajutách je systém otevírání dveří nejen kartou, ale také náramkem a elektronické značení stavu kajuty. U každé kajuty je informační ukazatel, kde jsou 4 světýlka: červená znamená, že je v kajutě ve čtečce karet vložena karta, která aktivuje elektriku (opravdu fungují jen zdejší karty, ne jakákoliv). Zelená znamená, že v kajutě nikdo není. Oranžová je znamení pro úklid a modrá je nerušit. Přijde nám to lepší než cedulky na dveřích a jejich vyvěšování.

Den 1: Miami, USA

Po nalodění jsme se jako tradičně vrhli na lehký oběd, prozkoumat kajutu, zúčastnit se povinného nácviku při nehodě (emergency drill). Ocenili jsme, že nemusíme vláčet vesty, jako na malých lodích. Pak už probíhala klasika: vybalit, nabít účet na lodi, objednat nějaké výlety a hlavně seznámit se s aplikací, kterou MSC na této lodi provozuje. To samé je i na televizi v kajutě. V tomto ohledu se nám zlepšení líbilo, i když si dovedeme představit ještě větší nabídku funkcí. Na večeři jsme došli tak, jak se nám chtělo (což je naše nejoblíbenější výhoda Aurea Spa) a užili si ji. Poté následovala menší procházka po lodi, zjišťování, ve kterém baru nás napojí a přesun do divadla. Divadlo je také zařízeno čistě prakticky a účelně. Nesmí se do něj nosit žádné nápoje a potraviny (i když to jsme porušili), nejsou tam žádné stolečky a sedačky jsou strohé. Představení bylo klasické – Frank Sinatra forever. Pak už byl čas jít spát, abychom si mohli užít další den.

Počet kroků. 12 436

Den 2: na moři

Den na moři je vždycky náš oblíbený, můžeme si v klidu prohlédnout loď, dát si pozdní snídani, neřešit, kde máme v kolik hodin být a užít si bary. Vzhledem k brzkému odchodu spát jsme ráno vstávali také brzy. Na snídani jsme původně chtěli jít o 2 patra výše, ale protože restaurace otvírala až za hodinu, sjeli jsme 6 pater dolů a najedli se jinde. Pak jsme prohlédli horní část lodi, kterou jsme předchozí den nestihli. Zejména jsme ocenili soustavu bazénů a zábavných vodních vymožeností pro děti, včetně obřího toboganu. Také se nám líbila procházka po lávce s prosklenou podlahou v 18. patře. Užili jsme si bar, kam mohou jen obyvatelé kajut Aurea a Wellness (takže je tam klid a pohoda) a fascinovaně koukali na stovky a tisíce lidí, kteří se smažili na sluníčku u bazénů a na opalovacích prostorách. Zbytek dne byl klasika: nějaké nákupy, jídlo, drinky, četba, večer divadelní představení….. Prostě dovča u vody.

Počet kroků: 8 092

Den 3: San Juan, Portoriko

V Portoriku jsme přistávali až v 17:00, do té doby jsme měli hromadu času si užít loď. Někteří šli doposilovny, jiní na vzdělávací přednášku o lodi s kapitánem a důstojníky. Než se přistálo v přístavu, zase jsme se dovolenkovali: jídlo, drinky, nákupy, četba, klid a pohoda na balkóně při pozorování živočichů (skákací rybky a mořští ptáci). Výlet jsme zvolili vzdělávací: historie a kultura ostrova s návštěvou pevnosti El Moro. Nakonec jsme měli co dělat, abychom pevnost stihli, protože jsme od úřadů dostali povolení k výstupu později. Na pevnost jsme měli celých 10 minut. Průvodce nám dal velmi obsáhlý a zasvěcený výklad o historii a různých významných událostech Portorika. V podstatě z toho vyplynulo, že za všechno dobré i špatné mohou Holanďané, že Portoričané neumí hospodařit s penězi a že se stále sbírají z posledního obřího hurikánu, který proběhl loni a poničil hodně budov. Ještě v dnešní době není v některých oblastech k dispozici elektřina – v provozu jsou agregáty, které zajišťují turistům a domácnostem základní potřeby. Pak jsme víc než dvě hodiny chodili po starém San Juanu, poslouchali zajímavosti a koukali na krásně osvětlené pamětihodnosti. Po návratu na loď nám zbývalo asi 30 minut, abychom do sebe naházeli večeři a dostavili se do divadla na představení. Vzhledem k tomu, že si večeři nejdřív musíte najít, dát natalíř a pak ještě najít místo k sezení a sníst, bylo to hodně náročné. Takovou rychlostí jsem ještě nic nejedla. Vše se nakonec podařilo a my jsme šťastní a trošku unavení šli spát. Bohužel jsme kvůli časnému odjezdu na výlet následující den nestihli zábavné představení s hádáním, kdo lže.

Počet kroků: 14 640

Den 4:  Charlotta Amalie, Ostrov St. Thomas, US Virgin Islands

Již v 8:20 jsme měli být nastoupení na výlet, což při pobíhání tam a zpět přes celou loď není tak úplně jednoduché. Naštěstí restaurace otevíraly velmi brzy, protože se brzy kotvilo a předpokládal se ranní nával lidí na snídani před výlety. Vybrali jsme si šnorchlovací výlet na Honeymoon Beach za želvičkami, kam nás měl odvézt pirátský škuner. Naštěstí škuner kotvil hned vedle, takže jsme to neměli daleko. Pak už nás čekalo velké představení, kde nás posádka o 1 kapitánovi, 1 kormidelníkovi a 1 plavčici (kadetka) neustále nalévali punčem, pečovali o nás a dostali jsme i informace o některých událostech spojených s piráty z dané oblasti. Také jsme obdrželi nalepovací tetování. Po hodině jsme zakotvili v zátoce, kde jsme se vydali šnorchlit za želvami. Ač tam moc jiného podvodního života nebylo (3-4 druhy rybiček), želviček bylo dost a měli jsme příležitost je pozorovat. Nejen, jak si plavou a vynořují se nadýchat a „vezou“ si sebou rybu (někdy dvě), ale hlavně jsme mohli pozorovat, jak se krmí trávou. Pak už zazněl výstřel z děla a byl čas na návrat. V tropických oblastech je neodolatelná stejná věc, jako na horách: úžasná rychlost, s jakou se umí změnit počasí. Během pár minut plavby zpět jsme propluli dost slušným tropickým deštěm, který nám namočil ty věci, které jsme nestihli namočit při šnorchlování. Někteří se snažili schovat pod ručníky, ale ty brzy tíhou vody ztěžkly. Přeháňka trvala asi 5 minut, ale stála zato, tak velké kapky u nás nejsou často vidět. Když jsme si vyždímali oblečení, do přístavu jsme doplouvali opět za sluníčka a v pohodě. Někteří byli neustále dolévaným punčem natolik posilněni, že zpívali (řvali) víc než reproduktory a výstřel z děla a dokonce se našel jedinec, který měl problém ustát loď, natož z ní vystoupit. Jako podporu jsme si zakoupili „firemní“ tričko a šli se projít po marině. Nakoupili jsme pár blbostí a vydali se na loď najíst a odpočinout. Večerní představení mělo jen 2 opakování, takže bylo úplně plno. Navíc se jednalo o hezké představení, takže o ně byl zájem. Od číšníka na večeři jsme se dozvěděli, že někteří jedou stejnou trasu jako my – dvě kola, ale ve vyměněném pořadí. Víme, že se předpokládá týdenní plavba, takže program se opakuje.

Počet kroků: 11 158

Den 5: Philipsburg, St. Maarten, Antily

Antily jsou rozdělené na dvě části: holandskou a francouzskou. Přístav, kam jezdí obří výletní lodě, je na holandské části. S námi připlulo dalších 5 lodí, což je dost, protože den předtím přijely jen 2 lodě a ještě den předtím jen jedna. Asi největší lodí, která kotvila s námi byla Harmony of the Seas, což je jedna z největších výletních lodí na světě, pak jsme byli velikostně my a Adventure of the Seas. Toto zastavení bylo jedno z těch kratších – v sedm se přistávalo a o půl druhé se mělo odplouvat. Většina lidí, kteříšli na výlet, si vybrala šnorchlovací výlety vč. šnorchlování u pláže Maho. Pláž Maho je známá tím, že přes ni vede příletový a odletový koridor místního letiště. My jsme si vybrali výlet po ostrově zakončený v dobrodružném parku u nejvyšší hory (kopce) ostrova Sentry Hill (341 m). Byli jsme provezeni po části ostrova až k pláži Maho, kde jsme mohli obdivovat malá letadla, která přistávala. Pláž je velmi malinká, což nás překvapilo. Místo nápojového a jídelního lístku jsou na baru sepsána přistání a vzlety letů s označením letecké společnosti a času. Malá letadla se nepočítají, ta nejsou tak zábavná. Již ráno o půl deváté byla pláž téměř plná lidí. Ve vodě se koupalo pár kusů, jinak všichni seděli a čekali na letadla. Bohužel byla angličtina řidiče tak nesrozumitelná, že jsme toho moc nepochytili. Víme, že ostrovy jsou rozděleny, na holandské části jsou většinou obchodní věci, kasina apod. a na francouzské straně restaurace. Ostrovy mají rozdělené i právní předpisy, což musí býtv praxi velmi zajímavé. Viděli jsme rafinérii, ale jinak je vše pro turisty – neuvěřitelné množství hotelů a vše se podřizuje turistům. Potraviny se musí dovážet, protože na ostrově se nic nepěstuje. Po návštěvě pláže jsme byli odvezeni do dobrodružného parku, kde jsme měli zaplacenou cestu na horu (kopec), vyhlídku a pak cestu dolů lanovkou. Kromě toho bylo možné se ze spodní třetiny svézt dolů na duši (taková ta velká pneumatika se dnem). V horní části bylo možné využít přesunu v horolezeckém závěsu na vedlejší kopec – cca 50 metrů. Až nahoře byla další atrakce – zip line – přivázané k závěsné látkové sedačce (kapsa na zadek a kus zad) vás pošlou dolů z hory. Sedačkovou lanovkou se nahoru plazíte 20 minut a ještě musíte přesedat, cesta dolů trvá pár vteřin – jen to vyjde o 40 dolarů dráž a musíte si vystát frontu. Pak jsme počkali na autobus zpátky na loď a nastoupili. Při nástupu se MSC opravdu předvedlo: na molo vytáhli DJ pult, nápojové automaty, hromadu lidí z posádky od uklízečů až po vysoké důstojníky. Pustili hudbu, že musela být slyšet na druhé straně ostrova, posádka udělala slavností špalír po obou stranách příchodu k lodi a všichni tleskali a tančili, jak jsme přicházeli. Tohle jsme ještě nikde nezažili. Psychologická válka je také součást konkurenčního boje. I přes slavnostní uvítání na loď, jsme měli asi hodinu zpoždění při odplutí – pravděpodobně se postrádali nějací pasažéři. Pak jsme vypluli a vše se vrátilo k normálu: jídlo, nákupy, masáž lávovými kameny, divadlo, drinky apod.

Počet kroků: 10 221

Den 6: na moři

Jak jsme již uvedli, dny na moři máme nejraději, protože se můžeme vyspat do růžova a celý den se poflakovat. Bohužel na tento den vyšla prohlídka lodi, kterou máme velmi rádi a také první narozeniny lodi. Prohlídky lodi vždy začínají poměrně brzy, protože mezi 9 a 11 jsou některé úseky (kuchyně, prádelna apod.) nejméně vytížené. Byli jsme rozděleni do dvou skupinek po cca 12 lidech a vyrazili křížem po lodi. My jsme začaliv divadle, kde nám bylo ukázáno nejen zákulisí a šatny, ale i ovládací místnost. Zajímavostí této lodi je, že nepromítá obrázky na zadní plátno, jako jinde, ale má zadní stranu jeviště celou pokrytou deskami s diodami, které daný obrázek vytváří. Každé představení má synchronizovanou hudbu a světlo. Vytvoření jednoho představení trvá cca 2 týdny a je to náročný proces. Vše pak při představení ovládá jeden člověk v technické místnosti a jeden člověk je v zázemí kvůli artistům. Kamerové vybavení je už taky o něco dále, než bylo dřív. Další zajímavostí je, že každý umělec má svůj stoleček se zrcadlem, pod kterým má krabici s botami, ale kostýmy jsou univerzální – tanečnice a tanečníci jsou vybírání nejen dle talentu, ale také musí splňovat určité fyzické rozměry, aby se do kostýmů vešli. Pak jsme pokračovali do Yacht clubu, což je nejluxusnější část lodi a dále do spodních částí lodi, kde jsme potkali kapitána. Prohlédli jsme si tiskárnu, prádelnu (mají stroj na průběžné praní 500 kg prádla najednou a potrubní systém na sbírání prádla z lodi), zázemí pro posádku, zásoby jídla a kuchyni. V kuchyni pro nás byla nejúžasnějším strojem vodní řezačka, která umí vyřezat cokoliv z jídla a prý zvládne i plasty – zrovna se vytvářely Sacher dortíky a byly řezány vodou i s čokoládovou polevou. Exkurze byla zakončena v baru, kde jsme dostali víno, vodu, minitoastíka a batůžek na památku. Bohužel jsme neměli příležitost se podívat, jak bydlí posádka – celou dobu s námi byl pracovník bezpečnostní služby, vše hlídal a osobní prostory nejsou přístupné. Po prohlídce jsme se zase vrhli do nákupů, pořídili nějaká trička a fotoaparát na šnorchlování, zašli si na oběd a pak si odpočinuli. V centrálním baru probíhala prezentace aktivit, které se dějí na můstku (navigace, komunikace, deníky, záchranný systém apod.) Přítomni byli nejen důstojníci, ale přišel i kapitán. Pak proběhla večeře, drink s kapitánem jako poděkování za další plavbu a divadlo. Od 22:30 pak startovaly oslavy prvních narozenin lodi: do centrálního baru byla donesena čokoládová loď, kterou cukráři (spíše čokolatiér Venchi) vytvářeli několik dní. Dostavila se většina důstojníků (aspoň jeden zakaždý úsek) a kapitán měl proslov. Všichni dostali sklenici bublinek, která jim byla dolévána. Po proslovu kapitána byly shora házeny konfety a vše se brzy pokrylo různými kolečky a čtverečky ze stříbrného a zlatého celofánu. Další oslavy probíhaly u bazénu, ale tam jsme se už nevypravili, protože jsme toho měli dost. Musíme uznat jednu věc – jak jinde potkáme kapitána jen při oficiálních záležitostech jako představeni v divadle nebo drink pro navrátilce, tady ho vídáme poměrně často. Navíc je vždy dobře naladěn a usmívá se a nevadí mu fotografování na mobil pasažérů.

Počet kroků: 7 970

Den 7: Nassau, Bahamy

Připlutí do Nassau bylo až v poledne, což nám konečně dalo možnost, se po týdnu pořádně vyspat a užít si snídani. Dopoledne jsme museli udělat hromadu důležitých věcí, jako je sepsání předchozích dnů, sbalení na další šnorchlovací výlet a vybrání výletů na další týden. Na šnorchlovací výlet jsme byli vzati jako jedna z posledních skupin. Prošli jsme kotvištěm lodí, hromadou stánků a byli dovedeni ke katamaránu, který již pamatoval lepší časy. Po nalodění jsme museli podepsat souhlas se vzdáním se práva zodpovědnosti posádky za naše zranění (to se v USA podepisuje téměř všude) a vyrazili jsme. Bylo polozataženo a celkem větrno, teplota vody i vzduchu byla kolem 20 stupňů. Na útesu již bylo zaparkovaných 6 lodí, které v době, kdy jsme připlouvali my, již odplouvaly. Vlezli jsme do vody a posádka nakrmila rybičky. Rybiček bylo hodně, ale v zimě, která panovala, to nebylo zrovna něco, co bychom rádi opakovali. Ani nás nemuseli vyhánět z vody, protože lidi dobrovolně vylézali. Jednak byla zima a jednak byly celkem vlny, které celé šnorchlování znepříjemňovaly. Alespoň jsme vyzkoušeli nový fotoaparát. Při cestě zpět se všichni klepali zimou a někteří měli nohy do fialova. Po připlutí do přístavu jsme měli jen půlhodiny na dojití na loď. Rychle jsme si zaběhli koupit tričko, které se barví na slunečních paprscích (firma Del Sol) a honem šli na loď. Večer byl v duchu pirátů, takže jsem využila možnost, natáhla si dlouhé volné kalhoty, vzala tričko s pirátskou tématikou z předchozího výletu, kolem pasu si uvázala hedvábnou červenou šálu a na hlavu si dala šátek, který hřál, a šla chvíli hopsat na parket, abych se zahřála. I přes chladnější počasí při šnorchlování vycházejí fotky z Baham jako naprosto nádherný šílený kýč – oni tam prostě to moře tak krásně barevné mají.

Počet kroků: 10 207

Den 8: Miami, Florida, USA

Tento den byl vykládací pro většinu pasažérů, takže to bylo pro posádku velmi náročné. My jsme si vzali výlet„Hop On – Hop Off“ po Miami. Byli jsme odvedeni k východu z lodi a pak jsme šli spolu s vyloďujícími se lidmi ven, prošli celní kontrolou a venku si našli stánek dané přepravní společnosti. Pak jsme si vyměnili lístky na exkurzi za jízdenky a vyrazili. Další aktivity byly na nás, žádný průvodce. Nastoupili jsme na okruh vedoucí přes Miami Beach, protože největší umělou pláž na světě musíte navštívit. Poslechli jsme si výklad o tom, jak šílené částky jsou někteří ochotni platit za bydlení, zábavu, lodě apod. Byl nám ukázán ostrov, na kterém žijí některé celebrity a dostali jsme informace o stylu Art Deco, ve kterém je celé Miami Beach postaveno. Budovy se mohou vevnitř „vydlabat“ a přestavět, ale zvenčí je nelze nijak změnit, styl musí být zachován. Jedinou další možnosti je celou budovu přestěhovat. Také jsme dostali informace o hurikánech, které většinu Miami Beach zničily. Vystoupili jsme až na zastávce s obchody, abychom sehnali speciální opalovací krém do Mexika a podívali se pěšky na pláž. Pláž je krásně udržovaná a všude kolem je vidět, jak se město stará o to, aby vypadala pláž dobře. Součástí pláže jsou i sprchy a další zázemí. Vše je zdarma volně přístupné veřejnosti. Ani nebyla tak zaplněna, jak jsme očekávali, což ale mohlo být způsobeno větrným počasím. Pak jsme nastoupili zpět na bus, dojeli na Bayside a na loď došli pěšky (asi dva kilometry pěšky). Tam nastala zábava, jako vždycky – noví lidé, zmatek, blázinec, do toho bezpečnostní cvičení, zavazadla a tak kolem. Navíc vypadl systém na nápojové balíčky, což byla naprostá katastrofa pro hromadu lidí a byli dost naštvaní. My jsme si dali v klidu lehký oběd, sprchu, večeři a pak zařídili výlety na další týden plavby.

Počet kroků: 14 581

Den 9: na moři

Opět oblíbený den, a tentokrát se hodil. Buď zaúřadovala zima na Bahamách, nebo prskání v autobusu Hop On –Hop Off nebo nakažení od lidí na lodi, ale objevil se velký příznak teoretické nemoci – ucpaný nos, problém při polykání, bolest dutin a únava. Ti zdravější si šli zacvičit, na oběd, četli si na balkónu a nemocní se váleli v postýlce. Výjimkou byla večeře, které se zúčastnili všichni účastníci zájezdu.

Počet kroků: 1 975

Den 10: Ocho Rios, Jamajka

Na Jamajce jsme byli zakotveni na molu Jamese Bonda. Točily se tam dva filmy s touto slavnou postavou. Jinak to je bývalé průmyslové molo, kde se nakládala cukrová třtina a kam vede dopravní pás z dolů na hliník. Byli jsme naloženi do autobusu a dovezeni do místní botanické a drobné zoologické zahrady. Prohlídka trvala asi hodinu a dozvěděli jsme se hodně zajímavostí – například, že Jamajka je zkomolený název pro ostrov vody a dřeva z původního jazyka. Botanická zahrada krásně kvetla a u zvířátek byli tři muži a měli sebou papouška Ara (ten velký červený), leguána a hada. Ti, kteří se rádi fotografují, se snažili zvířátka vzít do ruky a až na leguána to dopadlo. Ostatní si zvířátka aspoň pohladili – hadi mají velmi příjemnou kůži a jsou jemní na dotek, možná proto je zájem o kabelky z jejich kůže. Pak jsme byli převezeni poměrně velkou vzdálenost do soukromého plážového resortu. Tam jsme měli připravená lehátka, dostali jsme najíst (kuřecí jerk – typické grilované jídlo s omáčkou) a mohli jsme se čvachtat ve vodě. Po naložení do autobusu jsme byli převezeni přímo na molo k lodi. Bohužel nebyla příležitost nic nakoupit. Jamajka je krásný ostrov (ve skutečností více ostrovů), který má jak pláže, tak hory, kde roste ceněnákáva Blue Mountain, ale také je vidět na ostrově obrovská chudoba, která celému ostrovu vládne. Hlavním heslem Jamajčanů je „No problem“ a tak to vypadá, že tímto způsobem oni fungují: těžce na pohodu a klídek. Pro nás Evropany je pak fascinující vidět na jednu stranu krásně udržované mezinárodní hotely a rezorty a na druhou stranu šíleně rozbité silnice, lidi žijící ve slumech a informaci, že při běžném ubytování na Jamajce se nemá jezdit s dětmi – pro rodiny s dětmi jsou vyhrazené speciální rezorty, které jsou obehnané zdmi a ploty a jsou hlídané.

Počet kroků: 6 255

Den 11: George Town, Kajmanské ostrovy

Na tento ostrov jsme se obzvláště těšili, protože nás čekalo setkání s rejnoky. Odjezd na výlet byl ráno tak brzy, že jsme museli vstávat dříve, než vstáváme do práce. Loď tentokrát nekotvila v přístavu, ale na volné vodě na kotvě. Vedle nás byly ještě další dvě velké lodě. Přesun na břeh probíhal pomocí tendrovacích člunů Kajmanských ostrovů. Do každého člunu se vejde až 250 lidí a jsou poměrně dobře vymyšlené. Nabřehu jsme byli v rychlosti roztříděni do skupin a odvedeni do autobusů. Byl to poměrně fofr a malá nepozornost stačila ke ztrátě skupiny a minutí výletu. Autobusy byly maličké, ale úžasně dobře manévrovatelné a rychlé. Byli jsme odvezeni do místního Yacht Clubu, kde jsme přesedli na katamarán a vypluli do Města rejnoků (Stingray City). Dané „město“ je ovál o průměru cca 50 metrů, kde se zvedá písčité dno moře do mělčiny pouhých 70 cm. Místy se tento ovál propadá do hloubky několika tisíc metrů. Na tuto písčitou mělčinu připlouvají rejnoci, aby se nakrmili. Dříve možná hledali v písku schované teplomilné živočichy, dneska sem jezdí za potravou od lidí. Bylo až neuvěřitelné, kolik lodí tam bylo. Vše funguje takto: Připluje loď, zadem „přirazí“ k mělčině, sundají se schůdky a lidi vlezou opatrně do vody, pak zdejší zkušení průvodci přilákají některou samičku k hladině a nechají ostatní lidi, aby se jí dotýkali, hladili, podrželi a vyfotili se. My jsme měli štěstí na průvodce, kteří jsou potápěči a vodní život ctí. Takže rejnokům neubližují a pokud zvíře nechce, tak jej nechají být. Všude po mělčině byly desítky rejnoků (velké samičky a malí samečkové) a stovky lidí. Zájemcům byly udělány profesionální fotky a pak jsme mohli rejnoky nakrmit. Rejnok má zuby spíše na drcení než na ukusování, což je výhoda, protože to by někteří měli o pár prstíků méně. Cestou zpět jsme se dozvěděli, že na Kajmanech žije asi 62 000 lidí a že živobytí je tam těžší, protože to je velmi finančně náročné. Z fotek je jasně vidět, že ostrovy jsou placaté a kromě hotelů, kterých není mnoho, je nejvyšším bodem skládka. Většina obydlí, které na ostrovech jsou, jsou soukromé vily se soukromými přístavy velmi bohatých lidí. Zajímavostí je, že jsme viděli poměrně dost míst a budov na prodej – asi finanční krize. Ve městě jako takovém jepřístavní oblast plná obchodů – jedna značka vedle druhé, vše za úžasně přemrštěné ceny, ale vše s lákadlem slevy. Zjevně se všichni přeorientovali na výletní lodě a prodávají, jak to jen jde. Nejvíce nabídek bylo opět na drahé kameny, diamanty a šperky.      

Počet kroků: 7 492

Den 12: Cozumel, Mexiko

Cozumel je ostrov u východního pobřeží Yucatánského poloostrova na jihu Mexika. Na pevninu to trajektem trvá 45 minut. My jsme si vybrali šnorchlovací výlet National Geographic. Malá dřevěná loďka nás vyzvedla na vedlejším molu. Dostali jsme poučení, se kterými nemocemi se na výlet nesmí (kardiaci, cukrovkáři, astmatici apod.) a pak jsme dostali lekci v nasazování šnorchlovací výstroje. Průvodce byl zkušený čvachtal (potápěč, šnorchlista a free diver) a o místní fauně a flóře toho věděl hodně. Pokud byla někde zajímavá ryba nebo korál, vrhnul se do hlubiny, aby nám ji/jej ukázal. Celkem jsme do vody skákali 3x a vždy bylo vybrané takové místo, aby nás driftem proud unášel nad korálovými útesy a množstvím rybiček. Ač jsme šnorchlovali jen kousek od přístavu, kde kromě naší velké lodi kotvily ještě další dvě, bylo co obdivovat. Nakonec jsme ve vodě strávili více než 2,5 hodiny a velmi jsme si to užili. Cestou zpět jsme se obešli pár obchodů se suvenýry a metrákem blbostí a vydali se zpět na loď. Při návratu opět probíhalo představení s hudbou, pitím, tančením a kdo ví čím. Tentokrát však vše ještě vylepšili a na molo bylo vytaženo bublinkové dělo, které vytvářelo zdání sněhu. Všichni se měli vrátit na loď v 17:30, ale asi se opozdil výlet na ruiny, protože v 17:40 začali přicházet poměrně velké skupinky lidí. Když jsme šli v šest na večeři, stále ještě přicházelo dost lidí a nijak se nestresovali. Což se nedá říct o šesti lidech na můstku, kteří tam stáli, vše pozorovali dalekohledy a pořád něco řešili přes vysílačku.

Počet kroků: 7 302

Den 13: na moři

Oblíbený den na moři plný odpočinku a válení. Konečně nám bylo oběma lépe a mohli jsme si užít den: dát si horkou čokoládu, jít si zacvičit, pokusit se nacpat do kufrů aspoň polovinu blbostí, co jsme nakoupili a tak.

Počet kroků: 6 683

Den 14: Nassau, Bahamy

Konečně místo, kde jsme již byli a na šnorchlování nám přišlo chladno. Tentokrát jsme se proto rozhodli zajít do největšího otevřeného akvária v této oblasti – Atlantis na Paradise Island. Vzali jsme zkrácený výlet pouze do jedné z věží, kde jsou akvária s rybičkami a predátory. Celá oblast je velmi rozsáhlá a my jsme chtěli zajít na Straw Market v Nassau – taková vietnamská tržnice na Bahamách za trošku dost jiné ceny. Nejdříve však akvárium – všechno bylo perfektně upravené, vyčištěné a základní prohlídka trvala hodinu. Veškerá akvária jsou budovaná tak, aby se dala zvířátka fotit z boku, dokonce mají skleněný průchod, takže je můžete vidět zespod. Za příplatek je možné cca 20 minut v některých akváriích šnorchlovat. Dále oblast zahrnuje pláž s uměle vybudovanou lagunou. Voda je však mořská, přiváděná kanálem a než je vypuštěna do akvárií, je vyčištěna. V komplexu je i několik sladkovodních akvárií, koupaliště, hotel, bary, restaurace, značkové obchody, obří kasino apod. Vzhledem k tomu, že opět dost silně foukal vítr a bylo místy polozataženo, byla prohlídka po vnějších částech Atlantisu a procházka Nassau příjemná. V tržnici byly stovky prodejců, kteří zákazníky lovili již před vchodem a tahali ke svým stánečkům, které byly vevnitř namačkané, jak to na tržnicích bývá. Byl tam klasický sortiment: plážové tašky, náramky, magnetky, trička, figurky, prostě kde co. Při ceně 7 USD za magnetku to opravdu není nejlevnější destinace. Na Kajmanech jsme však zaplatili víc… Přístavní oblast města Nassau je jedno obrovské obchodní centrum. Najdete tu nejen obyčejné prodejny suvenýrů, ale také značkové obchody a luxusní značky. Každý dům má v přízemí nějakou prodejnu, nebo aspoň restauraci či bar. Samozřejmě nechybí prodeje drahých kamenů a šperků, ale není to tady tak význačné, jako v jižnější části Karibiku. Po návratu na loď nás již čekala jen večeře a balení kufrů. Kufry musely být před kajutou před 23. hodinou a musely být řádně označeny. Zjistili jsme, že máme na účtu ještě 35 USD, takže jsme se rozhodli je účelně vynaložit – utratit za nesmysly. V parfumerii měli od 21 hodin slevu 20 % na vše, co již nebylo zlevněno, tak jsem si pořídila ještě pár laků na nehty. Zbylých 8 USD jsme se rozhodli utratit za tabulku čokolády Venchi. Problém je, že bar Venchi, který prodává i čokolády a bonboniéry, je považován za stravovnu, a proto se ke každému účtu připočítává ještě 15 % servisního poplatku. Tím na našem účtu vznikl nedoplatek necelého dolaru, který jsme museli jít vyrovnat. Pro příště víme, že zboží je sice bez servisního poplatku, ale záleží, kde jej koupíte.

Počet kroků: 11 012

Den 15: Miami, USA

Na vylodění jsme si objednali výlet do Everglades, ze kterého nás rovnou vysadili na letišti. Hotel, kde jsme byli ubytování má službu vyzvednutí a odvozu z/na letiště, takže to vyšlo báječně. Jediné, co nám trošku kazilo den, byla povinnost dostavit se v 7:30 ráno do určeného baru se všemi věcmi, které jsme nezabalili do kufrů a ideálně po snídani. Byli jsme první skupina, která mohla odejít z lodi. Vzhledem k tomu, že z lodi vystupovalo obrovské množství lidí, bylo v jídelně nacpáno a bylo to dost hektické. Každý se cpal, jak kdyby neměl týden jíst, včetně nás. Co musíme ocenit, je organizace zavazadel a odbavení, protože z baru na lodi jsme se za 20 minut dostali přes vyzvednutí kufrů, celní odbavení až do autobusu. Řidič skládal zavazadla dle toho, kde kdo vystupoval na letišti a při váze našich kufrů nám ho bylo líto. Cestou do Everglades nám bylo řečeno hodně informací o místním způsobu života, třeba že galon (3,7 l) benzinu stojí 2,5 –3 USD, nafta je dražší o 1 USD. Povinné ručení za auto stojí v Miami 200 USD měsíčně, proto všichni jezdí tak opatrně. Poplatky za dálnice jsou velmi nevyzpytatelné, jednou stojí 2 USD a jednou 40. Ani místní paní nevěděla, proč to tak je. Další zajímavou informací je, že značku Hard Rock Café vlastní Indiáni, stejně jako některé další atrakce a podnikatelské oblasti, včetně části Everglades. Everglades je neuvěřitelně rozsáhlá oblast, ve které je možné najít obrovské množství různých biotopů a zvířat. My jsme byli vzati tam, kdežijí aligátoři. Svezli jsme se lodí, která byla poháněna 2 obrovskými vrtulemi– při plném výkonu je to neuvěřitelný hluk. Také jsme shlédli představení/povídání o aligátorech, které bylo velmi fascinující. Potom jsme už byli vyhozeni na letišti, kde jsou zajímavá pravidla vykládky lidí a zavazadel: nejdříve musí vyjít řidič autobusu, který vyloží zavazadla. Jakmile jsou zavazadla venku, zavře zavazadlovou část autobusu a pak mohou vyjít cestující ven z autobusu a zavazadla si rozebrat. Na mnoha výletech jsme slyšeli, že od září 2011 se hodně věcí změnilo a tohle je další z nich.

Na letišti jsme nejdřív hledali, odkud jezdí shuttle busy hotelů a pak jsme hledali telefon. Najít místo pro shuttle busy bylo neuvěřitelně lehké, protože je to krásně značené. Ale najít telefony byla bitva. Když jsme konečně jedny našli, tak jsme se stejně nikam nedovolali, akorát to sežralo peníze. Nakonec jsme museli obejít 1/3 letiště (a že je to velké letiště), abychom našli infostánek a tam nám hodná paní zdarma vytočila číslo hotelu a spojila nás. Byli jsme vyzvednuti, dovezeni na hotel a ubytováni.  

Na večeři jsme si zašli do Burger Kinga. Ceny jsou obdobné, jako v ČR, jen nám přišla velikost hamburgeru větší. Ale možná to bylo tím, že jsme na lodi měli většinou miniburgery a dlouho jsme v českém Burger Kingu nebyli.

Let zpět do ČR:

Zpět jsme měli tři lety: Miami – New York, New York – Amsterdam a Amsterdam – Praha. První let začínal ve 12:15 a mezi lety jsme měli mít víc než hodinu na přestup na další let. Bohužel první let měl nakonec hodinu zpoždění. Když jsme na přepážce v Miami zjišťovali, zda to stihneme, bylo nám řečeno, že je vše v pořádku, že máme hodinu času. Moc se nám to nezdálo, ale kdo ví. Během letu zvládl kapitán ušetřit 40 minut, takže zpoždění nebylo tak velké. I tak jsme byli v časové tísni. Sice jsme přistáli tak, že jsme měli 38 minut do odletu dalšího letadla, ale bohužel byla fronta na stojánky a ztratili jsme 10 minut pojížděním. Jakmile se otevřelo letadlo, vyběhli jsme a hnali se halou na přestup, který spočíval v doběhnutí cca 300 metrů, sjetí patra dolů k autobusu, který nás převezl k jiné sekci letiště, kde jsme museli vyběhnout patro nahoru a poté běželi dalších 500 metrů na náš gate. Ve chvíli, kdy jsme přibíhali ke gatu, ozvala se hláška s poslední výzvou k nástupu na náš let.  I tak si menší člen výpravy zvládl ještě odběhnout na toaletu, zatímco větší stál na gatu a hlídal, aby nás naložili. Po našem „odbavení“ se všem zjevně ulevilo, protože by museli řešit přebookování letenek a zařídit vše kolem. Do letadla jsme vcházeli poslední. Okamžitě jsme dostali do ruky jídelní lístky, abychom si vybrali večeři, umístili jsme si věci do úložných prostor a začali jsme popojíždět. V Amsterdamu jsme přistáli včas, a tudíž jsme nemuseli nikam utíkat (edit medved: ale když už sme to měli natrénované, tak proč to nevyužít… jen se neběželo). Menší panika nastala jen ve chvíli, kdy jsme se dostali k pasové kontrole. Byla otevřená jen čtyři okénka fyzicky obsluhovaná celní správou, což trvalo. Dav houstl a nálada také, protože přestupujících lidí bylo více. Naštěstí celníci otevřeli automatické odbavovací boxy, kterých bylo asi 6, a cestující s novými EU pasy mohli být odbaveni rychleji. Pak už bylo vše nuda – nástup do letadla a cesta domů. Jedinou zábavou bylo, když jsme seděliv první řadě a jedné části výpravy se nepodařilo kvůli fyzickým rozměrům rozložit stoleček, aby si mohla dát snídani. Holt se tácek musel držet v ruce.

Fascinující událostí bylo, že nám zvládli v NY přeložit zavazadla a všechna v Praze přijela na pásu. Až doma jsme zjistili,že se nám do jednoho z kufrů podívala v Miami TSA. Ač byl kufr vybaven TSA zámkem, tak pracovníci přeštípli držáky zipů, které se do zámku TSA zamykají. Holt musíme nechat opravit jeden kufr.

Na letiště v Praze pro nás přijelo zábavně malé Suzuki SX4, kde jsme měli problém nacpat do kufru naše 2 kufry. Zbylé dva kufry musely na přední sedadlo a my se nacpali s příručními dozadu. Celé auto bylo cítit kouřem a řidič byl buď šíleně nervní, nebo s autem vůbec neuměl jezdit, protože to bylo dost duševně náročné. Naštěstí jsme to přežili a tím náš výlet končí.

K ceně za pobyt na lodi a letenky je ještě potřeba připočítat cca 30 000 Kč za výlety (pro oba). Naše výlety byly poměrně levné, existují i o dost dražší. Za ubytování (2 dny), půjčení auta, nákupy na Black Friday (3x boty, 2x košile, 2x tričko a 1x kalhoty), suvenýry a nějaká trička cestou jsme utratili dalších 40 000 Kč.

Celkové hodnocení lodi:

Po předchozích zkušenostech můžeme sdělit následující:

– pozitivním posunem jsou náramky, které na lodi fungují místo karet a jsou velmi praktické

– dalším pozitivem je aplikace, která obsahuje hodně věcí: mapa lodi, denní program, informace o připlutí a odplutí lodě, informace o výletech, možnost objednávky výletů a masáží přes aplikaci, navigace po lodi (velmi praktické, ale nepoužili jsme), možnost sledování jiného telefonu (např. hlídání dětí), sledování zůstatku na účtu a hromada dalších věcí. Tento krok je rozhodně super.

– oceňujeme Aurea bar s vířivkami a lehátky, kam si můžeme zalézt a mít klid. Na lodi je však hodně barů, kde bývá klid a pohoda, takže to není hlavní plus.

– cesta je koncipovaná tak, že jsou navštíveny opravdu velmi zajímavé oblasti a nabídka výletů je obrovská. Kotvení je v této části světa většinou v přístavu a centru veškeré hodění. Na evropských výletech jsme kotvívali v nákladních přístavech nebo průmyslových oblastech, kde opravdu není nic a občas byl zákaz pohybu po přístavišti. Pokud bude někomu stačit vylézt na ostrově jen do přístavu, koupit si suvenýr a říct „já jsem tam byl“, tak se může jednat o poměrně levnou cestu.

– vůbec jsme nepochopili systém nabídky jídla – stravování. Ač má loď 2 bufety (velký v 8. patře a menšív 16.), existovaly hodiny, kdy na lodi byly v provozu jen 2 oblasti: pizza a grill (hamburgery) v jednom z nich. Je zajímavé, že provoz bufetu vůbec nijak neodpovídal časování vyplutí lodi. Pokud jsme se měli vrátit na loď v 15:30, tak nechápeme, jak je možné, že ve stejný čas zavřou restauraci, stáhnou jídlo a nechají otevřenou jen pizzu, grill a salát bar. Pokud se několik set až tisíc lidí snaží získat jídlo z prostoru, jako máte doma kuchyňskou linku, opravdu to není dobré. Při předchozích plavbách bylo jídlo k dispozici cca 20 hodin denně. Tady je snídaně, pak půl hodiny až hodinu nic, pak oběd, pak tři hodiny nic a pak večeře. Pak také na půl hodiny až hodinu zavřou a pak je večerní snack. Ne, že bychom potřebovali tolik jíst, ale pokud se vracíte např. ze šnorchlování a jste hladoví a zmrzlí, teplé jídlo je potřeba. Na evropských plavbách jsme nikdy neviděli, že je fronta přes půl jídelny a za zatáčku.

– je to masovka. Loď je koncipovaná speciálně pro tuto oblast: co nejvíce lidí naložit a povozit. Kajuty jsou menší – v nich se stejně jen spí. Nemuset vláčet víc kufrů kvůli obavě ze ztráty při přeletech, asi nám to nebude vadit, protože na spaní a sezení je místa dost. Jen ty skříně – dva šuplíčky, čtyři poličky a jedna tyč s 10 ramínky pro 2 lidi na 14 dní při dress kódu, je pro nás prostě málo.

– samostatnou oblastí jsou zdejší sauny a vířivky ve Spa. Velmi jsme se na ně těšili a jako obyvatelé Aurea Spa je máme zdarma (v ceně cesty, jinak cca 300 USD na týden). Bohužel se nám do nich nepodařilo dostat, protože jsou pořád plné. Bylo nám doporučeno, ať to zkusíme brzy ráno, nebo navečer před zavřením, nebo když jsme v přístavu. Rezervace také nebyla možná, takže pokud si někdo koupil vstup do Spa a byl na tom jako my, tak musel být hodně naštvaný – my bychom byli.

– při ukončení pobytu jsme tentokrát nedostali žádnou fakturu, ani vyúčtování. Toto je pravděpodobne chyba obsluhy, jné kajuty faktury měly.

Jinak je vše ve stylu „standardu“ MSC. Ještě bude potřeba vyzkoušet plavbu některou z nových velkých lodí, abychom porovnali, zda MSC nepřistoupilo na nějaké změny v rámci korporace.

Zavazadla:

Při odjezdu z ČR vážila naše zavazadla 16 + 11 + 14 + 13 = 54 kg celkem. Při odjezdu z Miami naše zavazadla váží 27,5 + 15 + 19 + 17 = 78,5 kg. Naštěstí jsme během dovolené nenabrali takovou váhu, jako naše zavazadla.