MSC Seaview – srpen 2021 – 8. plavba

Původně jste měli číst zápisky z nejnovější, největší, nejkrásnější a vůbec celkově nej…lodě MSC Bellissima. Na poslední plavbě do Izraele jsme zakoupili zájezd na červen 2020, který měl konat týden po slavnostním spuštění lodi na vodu. Nejvíce nás zajímala vnitřní oblá střecha středové promenády, která je složena z LED panelů a jedná se o nejdelší seskupení LED panelů na moři. Plavba byla do míst, kde jsme již byli, kromě Malty, která nás stále čeká. Cena za plavbu byla příznivá a mohli jsme si vybrat určitou kabinu. Bohužel nám v březnu 2020 přišla informace, že se plavba ruší, stejně jako většina plaveb. Domluvili jsme se, že si u plavební společnosti necháme depozit a plavbu vybereme, až bude vhodná doba. Před koncem roku nám přišla informace, že česká zprostředkovatelská společnost, se kterou jsme měli na budoucí plavbu podepsanou smlouvu, zanikla a jsme převedeni pod slovenskou společnost. Asi tři měsíce trvalo, než se zadministrovalo uznání závazku, protože jsme neměli žádnou rezervaci – vše originál v papírové podobě. Po uznání závazku jsme si v březnu 2021 vybrali zájezd na Island. Ten však byl v dubnu opět zrušen a byli jsme požádáni, abychom si vybrali jinou plavbu, nebo dostaneme voucher. Na výběr jsme měli asi 3 dny a některé námi vybrané destinace nám mizely pod rukama.

Nakonec jsme vybrali plavbu začínající v Kielu v Německu se zastávkami na ostrově Gotland (přístav Visby) ve Švédsku, v Nynashamnu (Stockholm) ve Švédsku a v Talinnu v Estonsku. Dodatečně byla přidána zastávka ve Warnemunde v Německu. Plavba je na 8 dní/7 nocí na jedné z největších lodí MSC Seaview. Základní ubytování v Aurea kajutě a poplatky včetně parkování auta vyšly na 75 000 Kč pro dvě osoby. Za výlety jsme utratili 10 000 Kč, za restauraci Teppanyaki 2 500 Kč a cca 5 000 za různé nákupy a speciální potraviny. Za rušení rezervací a přesun naší plavby jsme obdrželi 200 EUR (cca 5 000 Kč) jako kredit na loď, takže jsme si užili vše, co jsme chtěli.  

Přípravy a cesta do Kielu:

Protože jsme již více než rok nebyli mimo ČR, plánovali jsme zahájení příprav na týden před odjezdem. Realita byla taková, že jsme se s vyplazeným jazykem balili ve čtvrtek a pátek před odjezdem ve 02:00 hodiny v sobotu v noci. Z objemu našich kufrů nelze vyčíst, zda jedeme na týden či na měsíc, protože lodní dovolené jsou náročné. Zatímco na 3denní výlet do Krkonoš se umíme vejít do batůžku či kabinového zavazadla do letadla, na plavbu jsme každý měli obrovský kufr a ještě nadité tašky na obleky. Samozřejmě batůžek a kabinové zavazadlo jsme měli také, kdyby kufry dorazily až později večer. Poučení: balení na týdenní lodní dovolenou je zbytečně moc práce, stejný či menší objem oblečení si bereme na delší dovolenou, protože využíváme služeb praní na lodi. To zde z časových důvodů neděláme.

Jako tradičně jsme před cestou vyluxovali a omyli auto. Později odpoledne lehce sprchlo a v sobotu ráno ve 2 hodiny, kdy jsme odjížděli, začala padat mlha. Zajímavá byla reakce vosku, který se začal patlat a nebylo možné jej setřít klasickými stěrači. Abychom někam dojeli, musel jeden očistit ubrousky veškerá skla, zatímco druhý nakládal zavazadla. Napatlaný vosk jsme přivezli až do Kielu, ale naštěstí jsme na cestu viděli. Cesta probíhala celkem dobře až na mlhu za Prahou, pár uzavírek v Německu, kde nejhorší bylo omezení průjezdu celým Hamburkem a některé trubkoidní řidiče, kteří umí jezdit rychlostí 88 km bez ohledu na to, zda je rychlost snížena na 60 či na 120 a ještě na nás troubí.

Nalodění:

Vzhledem ke covidové situaci nám bylo jasné, že nalodění nebude tak jednoduché jako dřív. Podmínkou nalodění bylo otestování antigenními testy každého cestujícího. Ovšem nečekali jsme, že MSC v DE to povýší na další level. Vzhledem k tomu, že máme Aurea kajutu a jeden z nás má nejvyšší věrnostní level (diamantový), tak máme zdvojenou přednost při nastupování na loď. Bohužel při příjezdu měl přednost pouze Yacht Club. Po příjezdu do přístavu jsme byli posláni na vzdálenější parkoviště, protože jsme sebou neměli děti. Kufry jsme si museli vyndat sami a odvléct nejen přes parkoviště, kde jsme stáli, ale také přes příjezdové brány pro kamiony a parkoviště pro rodiny s dětmi až ke vstupu do přístavu. Tam jsme se všichni postavili se svými zavazadly do fronty a na sluníčku čekali, až se dostaneme do velkého stanu, kde nám změří teplotu a rozdělí do skupin po cca 20-25 lidech. Pak si vybrali zdravotní dotazníky a pak začali skenovat důkazy o očkování či testech do přístrojů. Nakonec jsme byli po skupinách posláni na registraci, kde nás vyfotili, odebrali si kufry a dostali jsme vstupní karty (a Aurea hodinky). Pak jsme pokračovali na antigenní testy a znovu jsme byli rozřazení do skupin po 20 lidech a čekali, zda dopadnou dobře testy. Až pak bylo možné nás autobusem odvézt na druhou stranu lodě, kde jsme prošli bezpečnostní kontrolou a mohli zase projít většinu délky lodě zpět a nastoupit na ni. Jediné, co se nezměnilo, byl blázinec po nástupu, kdy se na člověka vrhají hromady lidí a pořád něco nabízí – nápojové balíčky, zážitkové restaurace, masáže, připojení k internetu apod.

Odlišnosti od standardu:

Pokud jste četli naše předchozí záznamy z cest, víte, že život na lodích MSC má svá pravidla a vše je velmi dobře organizované. V době covidové však došlo k některým změnám:

– Každé ráno je u všech cestujících mířících do bufetu na snídani změřena teplota. To se opakuje u oběda, pokud již člověk nebyl změřen ráno. Zároveň jsou vráceni ti, kteří nemají roušku nebo respirátor. Na pokoj jsme při nalodění dostali 2 roušky a každý den je možné v určený čas dojít pro nové.

 – Na vstupu do bufetu je osoba s postřikovačem a kdo si neumyje ruce v umyvadle u vstupu, je postříkán. Nápoje si pasažér nemůže natočit sám, ale je mu natočeno obsluhou. Výdej jídel se také změnil – jednotlivě balené jídlo si může každý nabrat sám – např. hamburgery a hranolky v krabičkách, misky s ovocem či zeleninou nebo sýrové či šunkové talíře. Ostatní jídlo, které se podává ze společných  košů, pánve či hrnce, musí být naloženo obsluhou a přístup k pultu je zablokován plastem. Tácy se podávají přes horní hranu plexiskel, což při výšce některých obsluhujících či cestujících může být vtipná situace. Nezměnilo se objednávání nápojů, které jsou mimo automaty, což je fajn.

– Zmizely veškeré jídelní a nápojové lístky – k životu na palubě nově patří mobil, bez kterého to nejde: cestující si stáhne příslušný jídelní či nápojový lístek, ve kterém si vybere a pak klasicky objedná u obsluhy. Nakonec se toto opatření u večeře nedodržovalo a dostávali jsme menu vytištěné na obyčejném papíře. Obsluha na celé lodi chodí v respirátorech, což je při délce a náročnosti jejich služby úctyhodný výkon.

– Velká změna se udála i u povinného nácviku poplachu na lodi. Nově musí cestující jít do kabiny, kde shlédne v určenou dobu instruktážní video, pak musí z kabiny zavolat na danou telefonní linku a pak jsou rozhlasem vyzývána jednotlivá podlaží, aby se cestující dostavili na shromažďovací bod záchrany. Zákaz používání výtahů při příchodu na shromažďovací bod je hlídáno lidmi v okolí výtahů.

– Změna nastala také u exkurzí. Nově není možné opustit loď bez exkurze. Kdo se během exkurze odpojí, nebude mu umožněn návrat na loď. Na exkurze je nově nutné předkládat potvrzení o očkování nebo test. Později jsme zjistili, že to s tímto pravidlem není tak horké – v některých přístavech se ven z lodi smí, ale je nutné být plně očkován, nebo mít potvrzení o prodělaném covidu v posledních 6 měsících. Kdo toto nemá, je v určený den a čas otestován, jinak nebude vypuštěn z lodi. Kdo daný čas nestihne, platí za test 25 EUR.

– Další změna je u servisu na pokoji. Nově nechodí do pokoje steward 2x denně, aby ráno zastlal a večer rozestlal, ale jen jednou – ráno. Vynese odpadky, vyčistí koupelnu a postele ustele tak, jak je někteří stelou doma – bez překrývací deky. Tím je vše připraveno zároveň na večer. Noviny a informace jsou do pokoje dávány v průběhu celého dne. Urychlení nastalo v dodávání programu a informací na další den, které bývaly dostupné kolem 19:00 – 20:00. Nyní dostáváme noviny kolem 15:00 – 16:00.

Den 1: Kiel

Po nalodění jsme se šli podívat na pokojík a zastihli jsme stewarda, který nám vysvětlil, že pokoj ještě není připraven. Alespoň jsme tedy požádali o 2 deky místo 1 a odložili si příruční zavazadla. Vydali jsme se na nějaké jídlo a informovali okolí o úspěšném nalodění (zasílání fotek jídla).  Pak jsme si vybalili, dali si sprchu a večeři. Ke konci večeře se ozvalo hlášení o povinném nácviku poplachu na lodi. Cesta zpět do kajuty naštěstí byla možná výtahem, za což jsme byli vděčni, neboť lézt 6 poschodí s nacpaným bříškem v podpatcích není ideální pro nikoho. A tady jsme byli fascinováni přístupem některých lidí: nově jsou výtahy určeny pouze pro 4 cestující – v každém rohu jeden. My jsme nastoupili do prázdného výtahu a byli zastaveni o patro výše. Tam se přidal starší pár Němců, mladší pár Němců a německá rodinka s dětmi. První vstupující do výtahu – starší paní s holemi začala vykřikovat, že byla porušena bezpečnostní pravidla, že to takhle být nemůže, že musí někdo vystoupit a holí zablokovala dveře a pokřikovala na slečnu ze „záchranného týmu“, že tam lidi porušují pravidla. Paní z posádky požádala rodinu, aby vystoupila, protože do výtahu může najednou pouze omezený počet lidí, pak paní s holemi ještě koukala na nás a na vedlejší německý pár a vyháněla nás také. My jsme se však nedali, protože my tam byli první. Nakonec tam tedy zůstala ona s manželem a my. Paní s rodinou jí říkala, že tohle opravdu nebylo nutné a že se to dalo přežít. Paní začala vykřikovat, že pravidla jsou od toho, aby se dodržovala a že to tak být musí, protože tak to je. V každém dalším patře, kde výtah zastavil, zablokovala holí dveře a překvapeným lidem sdělovala, že výtah je plný a nikdo již nemůže nastoupit. Naštěstí vystupovala v 10. patře, takže jsme ji nemuseli poslouchat nadávat až do 13. Je fascinující, jak se dříve lidé ochotně mačkali a dělali si z toho srandu a dneska jsou na ostatní zlí a i přes to, že mají všichni respirátory a výtah je dostatečně prostorný, nedovolí nastoupit rodině s dětmi. Novinkou je ovládání výtahu, kdy si cestující vybere, do kterého patra chce jet a displey mu ukáže, kterým výtahem má jet. Pak jen čeká, až výtah přijede a doufá, že bude volný. Pokud volný není, musí znovu zadat destinaci a čekat na další výtah. Uvnitř výtahu není žádné ovládání, kromě tlačítek na otevření a zavření dveří. U těchto výtahů se již nebude stávat to, co dříve – v případě návalu se někteří vozili výtahem nejdříve na opačnou stranu, aby pak dojeli tam, kam potřebovali. Takže přestanou dohady, kam kdo jede a co se má všechno zmáčknout. Postupem času jsme zjistili, že výtahy jsou naprogramované dobře, protože k nám jezdily většinou volné. Pozitivem dne bylo hraní skladby Time to Say Good Bye při odplutí a zatroubení, což nám vrátilo víru v lepší zítřky.

Počet kroků: 8 438

Den 2: na moři

Vzhledem k nedostatku spánku při přejezdu na místo lodění, jsme si dopřáli delší spánek, dobrou snídaní, nějaké to čtení a zjištění, kde se nachází zajímavé obchody. Samozřejmě proběhlo pár míchaných nápojů, ale jinak nuda běžného dovolenkového dne na moři.

Počet kroků: 10 882

Den 3: Visby, ostrov Gotland, Švédsko

Ráno jsme vstali brzy, abychom na dovolené nezvlčeli a připravili se na dřívější vstávání také následující den, kdy máme výlet již v 9:15. Krása vycházejícího sluníčka, modrého moře a přibližujícího se ostrova Gotland se strmými útesy byla motivací pro vstávání. Užili jsme si snídani v klidném bufetu a pak se dopoledne poflakovali (četli si nebo sportovali), protože výlet jsme měli až v 13:45. Na výlety se stále chodí, jako dříve, ač je na vstupence vytištěné číslo autobusu: přijdete do divadla, kde jsou desítky až stovky lidí, kteří se tísní bez rozestupů u pódia, kde se rozdávají nálepky na oblečení. Pak si sednete a čekáte, až je vyhlášeno číslo vašeho autobusu. Než jsme se dostali do autobusu, tak byla hodina pryč. Výlet měl být na 3,5 hodiny, což při odjezdu ve 14:30 a povinném návratu 17:30 (v 18:00 odplouvá loď) není zrovna jednoduchý úkol. Byli jsme smíšená skupina, která měla výklad v AJ s tím, že španělská část osazenstva (2 rodiny) se snažila místy získat nějaké informace od průvodkyně, která uměla i španělsky. Ta se sice snažila, ale bylo jí jasné, že kvůli 4 dospělým nemůže nechat celý autobus bez výkladu. Bohužel je potřeba se učit cizí jazyky nebo se smířit s tím, že člověk z výkladu nic nemá. S překvapením jsme poslouchali informace o ostrově Visby, kde příjem ze zemědělské činnosti činí 1/3 finančního hospodaření ostrova. Roste tu snad všechno: obilí, kukuřice, ovocné stromy, chřest, chmel, piniové oříšky, víno a chovají krávy, prasata a speciální druh ovcí na vlnu a maso, které pocházejí z rohatého plemena ovcí. Jejich divocí příbuzní stále žijí na nedalekém ostrově, který je přírodní rezervací a vstup na něj je zakázán.  Dále se zde těží vápenec, ze kterého se vyrábí vysoce kvalitní cement pro stavbu mostů a jiných vodních děl. Celý ostrov je vlastně vápencová skála. Velmi zajímavými jsou pohřebiště z dob kamenných a bronzových, kde druhé jmenované mají tvar oka nebo vikingské lodě. Tato pohřebiště jsou z granitových oválných kamenů vysokých 2 metry a obsahují keramické nádoby, ve kterých je uložen popel zemřelých. Je otázkou, proč byl postaven právě tento tvar a navíc z kamene, který se na ostrově vůbec nenachází. Tvar lodí z tehdejší doby byl shodný s úzkými loděmi známými z Egypta. Široké lodě začali používat až Vikingové o mnoho století později. Ostrov má velmi bohatou historii a vystřídalo se na něm mnoho národů. Jednou ze zajímavostí bylo staré právo pocházející od Vikingů, kdy největším prohřeškem, za který se stínala hlava, byla krádež. Pokud někdo něco ukradl byl bez ohledu na svůj majetek či postavení pro výstrahu veřejně popraven. Zbylé zločiny např. vraždy, zbití či znásilnění se řešily klanovým způsobem ve stylu sicilské mafie. Ostrov má asi 60 000 stálých obyvatel a v létě se stává místem odpočinku pro hodně Švédů, kteří zde mají chaty. V posledním roce se na ostrov přistěhovalo několik tisíc nových obyvatel, protože ostrov má velmi čisté ovzduší, lidé mohou pracovat z domova a v centru Stockholmu jsou leteckou kyvadlovou dopravou za 40 minut, což je rychlejší, než dojíždět do Stockholmu autem z jeho okrajových částí. Výlet byl zakončen ztrátou jedné osoby, což byla vina dané osoby – průvodkyně jasně sdělila, že ti, kteří zvládnou rychlejší chůzi a několik desítek příkrých schodů z útesu pod hradbami, mohou s ní na procházku starým městem. Zbytek nechť zůstane v autobuse a bude svezen dolů. Bohužel někteří své síly přecenili a asi v polovině cesty se odpojili a vrátili zpět. Po frenetickém telefonování a shánění dané osoby bylo zjištěno, že si zajistila taxík do přístavu a že můžeme odjet i my. Na loď jsme přijeli 15 minut před vyplutím a většina vstupů do lodi již byla zavřená. Když jsme přecházeli můstek, již jej pomalu odvazovali.

Počet kroků: 13 373

Den 4: Nynashamn, Švédsko

Nynashamn je přístav asi 30 km jižně od Stockholmu. Kdyby byla naše loď o polovinu menší, mohli jsme doplout až do Stockholmu (v přístavu v centru kotvila Aida). Při odchodu na výlet se stala nevídaná věc: jakmile bylo v loungi dostatečné množství lidí, byli jsme odvedeni k východu k nástupu do autobusů. To, že to bylo 12 minut před termínem, kdy jsme měli být v loungi, zkazilo některým dovolenkářským povalečům jejich ranní kávičku. Naštěstí jsou zdejší servírky pohotové a kávičku přelili do kelímku, aby cestující mohl na výlet. Ve skupině jsme byli s Francouzi a průvodkyně skvěle zvládala výklad v obou jazycích. O Stockholmu se říká, že to jsou Benátky severu. Musíme uznat, že Stockholm je asi trošku hezčí, protože je zelenější. Nepůsobí tak staře a opotřebovaně, protože Švédsko do svého rozvoje a údržby stávajících věcí hodně investuje. Je pravda, že u většiny výstavních budov jsme se dozvěděli, čeho to je kopie, takže žádnou originalitu očekávat nemůžeme. Vypadá to, že Švédové rádi kopírují jiná místa, která se jim líbí. Změna nastala až v poslední době, kdy jsou tvořeny originální stavby. Během cesty jsme se dozvěděli, že ač je Švédsko rozlohou stejně velké jako Francie nebo Španělsko, má jen 10 milionů obyvatel, kteří jsou z valné většiny „nacpáni“ ve 3 největších městech. Centrální Stockholm má asi 900 000 obyvatel a přičtou-li se předměstí, žijí v něm 2 miliony lidí. Město leží na 14 ostrovech a omývají ho nejen vody Baltského moře, ale i jezera Malaren. Jednou za sto let je toto rozhraní opravováno a my jsme měli to štěstí, že jsme v tuto dobu přijeli. Jezero v zimě zamrzá (stejně jako moře) a pokud je opravdu velká zima, lze po něm bruslit po dráze dlouhé 90 km. Navíc je 70 cm nad hladinou Baltského moře. Po autobusové prohlídce centra starého města jsme byli přesunuti na výletní loď, kde jsme si vše prohlédli ještě z vody. Tentokrát jsme měli možnost vidět moderní čtvrť Stockholmu, která měla být v roce 2004 olympijskou vesničkou. Čtvrť využívá nejmodernější technologie v oblasti recyklace a ekologie. Cestou zpět jsme obdrželi informace o sociálním zajištění ve Švédsku, které je po světě proslavené. Hlavní příjem země je z průmyslu a třetinou se na příjmech podílí hudební průmysl. Z této země nepochází pouze ABBA, ale i mnoho současných skladatelů, kteří píší pro hvězdy pop-music. Během výletu bylo zakázáno se jakkoliv vzdalovat od skupiny a už vůbec se nesmělo nikde nakupovat. Přiznáme se rovnou, že se jednomu členu podařilo utéct od skupiny a zakoupit v blízkém krámku nezbytné magnetky jako důkaz o návštěvě dané země. Jejich cena je v porovnání s Bahamami nebo Kajmanskými ostrovy ještě vyšší, ale sbírka nebude ochuzena. Po návratu na loď jsme zjistili, že na výlet na další den nemáme lístky, zato jsme dostali informaci o potřebě se dostavit do divadla v 8:20 ráno, přestože loď připlouvá v 11:00. Navíc se lodní čas rovná s časovým pásmem Estonska, což znamená +1 hodina (takže o hodinu méně spánku). Nakonec jsme zjistili, že nástup v 8:20 se týká těch, kteří nemají plně ukončené očkování nebo potvrzení o prodělaném Covidu v posledních 6 měsících. Na exkurzi nesmí nikdo, kdo nesplňuje přísné podmínky Estonska.

Počet kroků: 9 877

Den 5: Talinn, Estonsko

Ráno nás uvítal vítr a déšť, takže z pobřeží Estonska jsme neviděli nic. Po zakotvení jsme zjistili, že neustávající déšť a silný vítr nás bude provázet celým výletem. Organizace ranních výletů se vůbec nepovedla: přistání bylo v 11:00 a v tento čas se mělo dostavit několik set cestujících do prvních cca 10 autobusů. Každých 15 minut pak měli přicházet další a další skupiny výletníků. Po půl hodině to v divadle vypadalo jak v blázinci: někteří seděli v kraťasech a tričkách, někteří v mikinách, bundách, čepicích a pláštěnkách a hlavně lidé pořád chodili sem a tam. Nás začali odbavovat asi po půl hodině od původního termínu a ven jsme se dostali o hodinu později, než jsme měli. Vtipné na tom je, že na večerní představení se obsazuje pouze polovina divadla. Na výlety lze však divadlo obsadit více lidmi, než kolik je sedaček. V autobusu nás čekalo překvapení, protože jsme měli dvě průvodkyně, které vedly výklad současně v angličtině a italštině. Na poslouchání jsme dostali červené krabičky, které jsme již viděli na předchozích výletech. Kdyby venku nelilo jako z konve, mohli jsme mít nádherný výlet: První zastávka vedla do Katedrály Alexandra Něvského, kterou obklopují staré hradby a věže. Z původního opevnění starého města se toho zachovalo poměrně dost a postupem času se stalo součástí města. Dozvěděli jsme se, že barvy vlajky mají tyto významy – modrá jako nebe, černá jako země a bílá jako svobodná duše. Země se skládá z 2 222 ostrovů. Estonců jsou pouze 1,2 milionů a ruská okupace po několik desetiletí s místy německou nadvládou je zjevně poznamenala. Země však míří k lepším zítřkům a snaží se vše renovovat. V Parlamentu mají 27 % žen a funkci prezidenta a premiéra zastávají poměrně mladé ženy. Pak jsme se vydali do Muzea umění, které obklopují krásné zahrady s barevnými květinovými záhony a jezírky. Budova muzea je v paláci Kadriorg, který je ve stylu petrohradského baroka a zachoval se jako jediný v Evropě. Součástí komplexu je také dětské  muzeum hraček a rozsáhlé zahrady a park. Celá oblast je obklopena starými dřevěnými domy, které původně v oblasti stávaly. Poté jsme se vydali na krátkou návštěvu talinské festivalové arény, kam se vejde 30 000 účinkujících a 100 000 diváků. Od roku 1869 se každých pět let koná hudební festival, který je populární. Také zde koncertovalo několik velmi známých osobností a skupin. Pak jsme rychle okoukli olympijský přístav, odkud se každoročně jezdí regaty a vrátili se zpět do přístavu. Z každého státu (když se nedařilo získat každý přístav) jsme vždycky pořídili magnetku. Bohužel Estonsko je první zemí, kde se nám to nepovedlo. Po našem příjezdu odjížděl směr centrum za hodinu poslední autobus za 10 EUR. Vzhledem k tomu, že jsme si cestou nevšimli žádných turistických obchůdků a některé obchody byly zavřené úplně, nechtěli jsme riskovat odplutí lodi bez nás. Zjevně se tu budeme muset zastavit na nějaké další plavbě.     

Počet kroků: 11 084

Den 6: na moři

Naštěstí nám byla vrácena hodina, o kterou jsme přišli předchozí den, takže jsme se mohli vyspat do růžova. Dopolední program moc zajímavý nebyl, ale oběd jsme měli zajištěný v Teppanyaki. Kdo se již tohoto představení zúčastnil, může porovnávat. Na oběd se nás u „plotny“ sešlo 6 – italský a německý pár a my. Mezitím už u vedlejší plotny běželo představení, které na nás bylo velmi hlučné. Hlavní účinkující – kuchař neustále mlátil kovovými nástroji do plotny a přidružených 5 Němců s ním zpívalo. Řev dělali, že jsme neslyšeli pokyny od obsluhy. Trošku jsme měli obavu, jestli vydržíme tak dlouho takový hluk. Naštěstí jsme dostali jiného kuchaře, který sice nedělal takovou obří hlučnou šou, ale jídlo bylo skvělé. Na výběr jsme měli ze tří menu v různých cenových hladinách. Vybrali jsme si prostřední cestu. Jeden pár také a jeden si vzal to nejlevnější. Jako předkrm jsme dostali 2 ks california roll a 2 sashimi z bílé ryby. Pak přišel na řadu salátek ze směsi listových salátů, cibule, ředkvičky a s okurkou. A pak už začínalo představení: na plát se dostalo hovězí maso pro nás a kuřecí pro vedlejší pár. Protože jsem předem nahlásila alergii na mořské plody, bylo změněno pořadí jídla a předkrm, který obsahuje krevety, byl podáván jako poslední. Já jsem si mohla vybrat, které maso chci jako náhradu za předkrm, takže padla volba na hovězí. Dostala jsem tedy dvojitou porci hovězího masa. K tomu byla opečena cibule a cuketa, vše bylo doplněno výbornou omáčkou. Jako další byla smažená rýže, což bylo velké představení, protože to začíná vajíčky. Je fascinující, že lze roztočit vajíčko a pak jej nabrat na placatou špachtli a dále jej udržet roztočené a ještě s ním pohazovat. Smažená rýže se dělá tak, že se nejdříve udělá z vajec dle počtu lidí omeleta, která se zabalí a pak se „namasíruje“ placatými špachtlemi – rozmydlí na malé kousky. Jako hlavní velkou zábavu se berou kousky o velikosti menší hrací kostky a vystřelováním z placaté špachtle je snaha kuchaře trefit se do úst hosta. Je u toho velká sranda, hlavně když někteří mají jeden pokus a jiní asi 6 (ti bez výstřihu jsou ve výhodě, i když kuchař stále říká, že ho má rád). Pak se osmahne česnek, přidá se rýže a ochucovadla a vše se peče na plátu poměrně dlouhou dobu. Po smažené rýži přišel předkrm, který se běžně skládal buď z bílé ryby nebo z krevet a lososa. Pro mne však zbyl pouze talíř s opečeným květem lotosu a mrkvičkou, což byla příloha. Vše bylo zakončeno opečeným ananasem s mocca zmrzlinou s matcha čajem. Někteří si ještě dali skleničku švestkového vína a po 2 hodinách byl konec. Najedli jsme se velmi slušně (spíše nacpali) a určitě to bylo představení, které stálo zato. Třeba to někdy zkusíme i na pevnině. Odpoledne nastala významná událost – člen výpravy s nejvyšším stupněm členství v klubu KONEČNĚ dostal čokoládovou loď, na kterou se velmi těšil. Večeře byla gala a jako zpestření jsme poprvé měli živé hudební představení při večeři – jeden z číšníků hrál na kytaru a s dalším zazpívali 2 písničky. Dříve bývalo na lodích speciální představení schopností posádky – něco jako „MSC má talent“, ale to bylo zjevně v rámci covidových opatření zrušeno. Stejně tak už neprobíhá představování nejvyšších šarží z posádky, které se dělo vždy na gala večer. Zrušena byla i Welcom back párty a Black párty pro znovucestující a vysoce pokročilé.

Počet kroků: 5 701

Den 7: Warnemunde, Německo

Ráno nás přivítalo krásné slunečné počasí, které lákalo na procházku ven. Na balkoně bylo teplo jako v Karibiku. Bohužel teploměry nejsou standardní součástí vybavení kabiny, takže jsme se vydali ven jen v tričkách. Na druhé straně lodi, kam sluníčko nepálilo, bylo poměrně chladno a foukal nepříjemný vítr. Mělo nás varovat to, že němečtí důchodci byli oblečeni v bundách a čepicích. Balt je studené moře a to jsme na procházce zjistili také – pobíhat venku v 15 stupních při čerstvém větru v tričku není zážitek, který bychom v budoucnu chtěli opakovat. I přesto jsme si užili krásy písečného pobřeží, kde někteří otužilci plavali a jiní se chystali strávit den na lehátku na pláži. Prošli jsme se městem, které je nyní předměstím Rostocku, obhlédli obchody pro turisty, někteří si koupili kyselé žížalky, jiní boty a těšili se, jak si cestou zpět koupíme jahody. Ve zdejším přístavu měli magnetky ve tvaru jahod, asi jsou zde vyhlášené. Než jsme však za cca 1,5 hodiny prošli centrum, byly krámky s jahodami vyprodané. Na loď jsme dorazili ve chvíli, kdy začalo poprchávat. Zbytek dne jsme strávili pohodovou dovčou – horká čokoláda, jídlo, divadlo, klid a pohoda. Večer jsme zabalili a šli spát dříve, protože následující den bylo vylodění.

Počet kroků: 16 245

Den 8: Kiel, Německo – vylodění a cesta domů

Dle rozpisu jsme byli v 6. skupině z 37 a v 7:40 jsme měli být v divadle, abychom odešli. Začínalo se v 7:15 těmi, kdo se vyložili sami i se svými zavazadly a pak se střídaly skupiny Aurea se skupinami na letiště. Čtvrtou skupinou po nás byli diamantoví členové klubu MSC a jako poslední šli ven členové skupiny Polster a Pohl Group v 11:20. Standardně je vykládání organizované tak, aby ti nejváženější šli dříve. Přiznáme se, že nám je delší spánek milejší, ale je pravda, že když se pak do haly se zavazadly vrhnou davy nezkušených cestovatelů, je to tam šílené. Navíc jsme chtěli vyrazit brzy, abychom byli brzy doma. V určených 7:40 jsme tedy byli na svém místě po velké snídani a připraveni vyrazit. V hale se zavazadly byla některá zavazadla teprve vykládána, takže jsme rychle našli svoje a jali se plazit přes parkoviště k autu. V 1/3 cesty k autu nás zastihla slušná průtrž mračen, takže k autu došli spíš vodníci, než lidi. Naložili jsme kufry a v 8:00 odjížděli. Po zkušenostech s cestou přes Hamburk jsme se rozhodli, že to zpět vezmeme přes Berlín. Cesta sice nevede pouze po dálnici, ale místy jen po rychlostní silnici, ale kolem Berlína je okruh, takže se nemusí městem jako v případě Hamburku. Bohužel jsme netušili, že se na berlínském okruhu staví a navíc se stane dopravní nehoda, takže strávíme 2 hodiny v pařáku (ano, v době zácpy vylezlo sluníčko), než se dostaneme k prvnímu sjezdu, abychom okruh mohli objet. Podívali jsme se tedy do Postupimi, což je při odhlédnutí od temné části historie hezké město. Cestou se pak střídaly přívaly deště se sluníčkem, pouze v ČR se obojí odehrávalo najednou, takže jsme viděli také duhu. Domů jsme měli dorazit kolem 16:00, ale nakonec jsme dorazili před 19:00. Tím se uzavírá naše plavba.

Počet kroků: 4 842

Shrnutí:

Vzhledem k tomu, že tato plavba byla „nouzovka“, abychom nemuseli vybírat pořád dokola z destinací, které se nám líbily více, ale nakonec byla plavba zrušena, neměli jsme velká očekávání a doufali, že to hlavně přežijeme. Doba covidová je náročná a většina lidí si pamatuje první zprávy, jak se covid začal šířit na výletní lodi. Vezmeme-li v úvahu intenzitu čištění a dezinfekce lodi, posádky i cestujících, myslím, že tam se covidu v šíření moc dařit nebude. I přes silné omezení zábavy byla plavba příjemná a člověk se nenudil. Výlety byly také k dispozici a dozvěděli jsme se některé základní informace o dané zemi. Obavy, že budeme během 7 dní na palubě 6x testováni, se naštěstí nenaplnila. Po návratu z výletů žádné hromadné testování neprobíhalo, ale je také pravda, že na většině výletů jsme nesměli opustit svoji skupinu. To bylo také důvodem, že jsme si domů nepřivezli hromadu suvenýrů a jídla jako v předchozích případech. Další plavbu zatím neplánujeme, protože nevíme, kam se trh posune.