MSC Armonia – červen 2017 – 5. plavba

Naše pátá lodní dovolená začala v únoru 2017 zjištěním, že naše oblíbená lodní společnost vyhlásila akci na plavbu po ostrovech západního Středomoří. Akce spočívala v nabídce all in nápojového balíčku pro veškeré zájezdy zakoupené v dané době. U osmidenní platby se jedná o bonus ve výši cca 7 000 Kč za osobu. Po schválení dovolených v našich zaměstnáních jsme dovolenou pořídili.

Na minulé plavbě jsme byli v kajutě Aurea Spa, která je nejvyšší možnou úrovní služeb pro normální lidi. Ti nenormální mají Yacht Club, což je oddělená část lodi, kam ostatní cestující nemohou. V nabídce byla i kajuta, kterou bez velké slevy jen tak nepořídíme a tak jsme pořídili nejdražší typ kajuty a služeb, který byl nabízen – apartmá Fantastica. Jedná se o větší kajutu (rozměr cca 30 m čtverečních, zatímco běžné mají 15-18 m) s balkonem a kupodivu s vanou místo sprchy. V ceně a službách oproti minulé dovolené není masáž a přístup do lázní, župánek a botičky na pokoj a hlavně nijak neurčený začátek večeří. Tento bonus se nám minule líbil nejvíce, protože jsme nemuseli spěchat. Kupodivu jsme měli štěstí a nějakým zázrakem jsme dostali volný počátek večeří i na tuto plavbu. Buď jsme byli hodní, nebo nás mají rádi, nebo je to tím, že jeden z nás má již jejich zlatou kartu, nebo tím, že jsme u nich předchozí dva roky byli dvakrát za rok na dovolené. S vidinou velkého pokojíku, ostrovů, které jsme ještě neviděli a volnosti v době večeří jsme vyrazili na dovču.

Cesta:

Dle plánovače měla cesta trvat 11 hodin jízdy (cca 1.050 km). Lodění mělo začít ve dvanáct hodin s tím, že loď odplouvá v šest. Abychom se mohli v klidu aspoň 3-4 hodiny vyspat, rozhodli jsme se vyrazit už ve 20. hodin večer. Výjezd se opozdil, protože jsme měli náročný týden předtím a nestihli všechno včas připravit a hlavně někteří měli dost času a vesele si odpoledne ještě hodili chrupíka.

Vyjeli jsme a zprvu vypadala cesta dobře. Pak se však začalo kazit počasí a po chvíli už pršelo od Plzně na Rozvadov. Po přejezdu hranic to vypadalo chvíli dobře, než se rozpršelo ještě víc než v Čechách, začalo se blýskat a lilo, že jsme po dálnici jeli 70 km/h. Bohužel lilo s krátkými úseky přerušení celé Německo a Rakousko. Rychlost byla návěstidly snižována mezi 80 – 100 km/h, výjimečně 120. Takže veškerá plánovaná úspora času na spánek byla promrhána na polovině cesty. Chvíli to před Brennerským tunelem vypadalo tak špatně, že jsme mysleli, že ani nestihneme dojet včas na loď. Naštěstí se v polovině cesty po přejetí Alp a projetí části Dolomit počasí na italské straně cesty uklidnilo, vyjasnilo se a dalo se jet. Tou dobou byl ale řidič tak vyčerpán, že mi bylo na chvíli svěřeno auto. Ani nevíme, jak jsme to dokázali, ale na vyložení zavazadel jsme přijeli v 11:50, takže skoro přesně na čas dle dispozic od přepravce.

P.S.: taková malá rada pro cestovatele: je vhodné mít sebou na cestu polštářek a deku. Ač je tohle už naše pátá lodní dovolená a dříve jsme jezdili na dovolenou autem do Chorvatska, stále jsme se v tomto směru nepoučili. Asi by to mělo být povinné jako lékárnička a náhradní kolo.

Nalodění:

U lodění došlo ke změně, již nejsou nikde davy a davy a davy lidí, kteří čekají, než budou zkontrolováni a budou jim vydány doklady, systém se změnil. Nově probíhá systém tak, že po letmé bezpečnostní kontrole jízdenek jsou cestující vpuštěni do budovy přístaviště. Tam proběhne již podrobnější kontrola cestovních dokladů (pasy) a jízdenek. Cestující jsou rozdělováni do skupin po cca 30 lidech a jsou postupně posouváni o patro výše. Tam jsou připraveny nápoje a povídání o výletech na lodi, zatímco se čeká na kontrolu. Pak proběhne taková menší letištní kontrola – spíše něco jako na vstupu na MZe. Po kontrole mohou cestující vyjít ven na molo, kde je tubus vedoucí na loď. Na vstupu na loď probíhá další kontrola, tentokrát obličeje vůči cestovním dokladům a posledním krokem je vstup do nitra lodi. Tam jsou lidé se speciálními fotografickými přístroji, kterými po naskenování kódu z jízdenky vyfotí cestujícího a tato fotka poté slouží k jeho identifikaci při návratu z výletů. Osobní karty cestujících jsou připraveny v jejich kajutách, které jsou pootevřené a od 13 hodin již připravené k obývání. My jsme se na loď dostali asi po 20-30 minutách, protože jsme řešili ještě parkování, což trvalo asi nejdéle na celém lodění. Ostatní procedury byly tak rychlé, že jsme si ani nestihli sednout. Ke kajutě jsme přišli krátce po 13 hodině (asi 13:10) a ač je všude avizováno, že zavazadla mohou být dodávána až do 19 hodin, tak na nás již všechna hezky čekala.

Kajuta:

Kajuta je opravdu obrovská, dá se říct, že větší, než se dá získat v Bruselu ve 4hvězdičkovém hotelu za 120 EUR za noc. Součástí je nejen balkonek s křesílky, ale také gauč, stoleček, křesílko, minibar, dvě malé skříňky na blbiny, postel s nočními stolečky s dalšími skříňkami na blbiny, trezor vestaveny v další skříni, koupelna s vanou (ano, na lodi může být i vana), další dvě vysoké skříně a pak do rohu vyrobená „místnost“, kde jsou věšáky na oblečení na tyči o délce 1,5 m a další skříň se šuplíky a místo pro další dva lidi (sice na stojáka, ale je). Samozřejmě je všechno vybaveno zrcadly, aby se místnost opticky ještě zvětšila a je v přírodních barvách. Steward se nás přišel zeptat, v jakém jazyce chceme noviny a zda nám něco nechybí a informoval nás, že můžeme chodit na večeři, kdy chceme. Oplátkou jsme ho požádali o povlečení dvou dek místo jedné a všichni jsme se smáli, až jsme křeče do úst dostávali.

Den 1: Janov, IT

Po nalodění jsme byli odchyceni lázeňskými pracovníky. Už předem jsem věděla, že budu potřebovat masáž krku a hlavy, aby mi za se netřeštila, jako tradičně. Hned po vlezu do lodi jsem se upsala na 2 x 45minutovou masáž za šílené peníze, ale co, zdraví a pohodlí za to stojí. Po vyložení zavazedel jsem si dala sprchu a s myšlenkou na objednávku se vydala do lázní. U vchodu jsem se potkala s osobou, co mi prodala masáže, takže jsem vyplnila jen nějaké doklady a rovnou jsem si jednu masáž nechala udělat. I když to není levné a za masáž tu chtějí hodně, rozhodně to stálo zato – nejen, že ekzem bude nadšený, protože do mě bylo vetřeno snad pul litru oleje, ale hlava je o moc lepší a jsem schopna fungovat, myslet a koukat.

Večeři jsme dostali ve stylu My Choice, což znamená, že v restauraci určené pouze pro tento styl večeření má každý svůj stůl a může přijít mezi 19:00 – 22:00 hodin. My jsme dostali stůl v zadní části s výhledem na vodní brázdyza lodí. V řadě 4 stolků pro dva máme druhý stůl od skla. Blíže ke sklu jsou Italové z Aurea Spa a vedle nás poté asijský starší pár a vedle jejich syn s Francouzskou a s malým dítětem. Musíme bohužel konstatovat, že služby u večeře nejsou, na co jsme zvyklí. Buď je to tím, že je tato loď starší nebo tím, že MSC spustilo na vodu novou loď,  ale obsluha je divná. Nikdy se nám nestalo, že by nám bylo jídlo podáváno přes stůl, nebo že by byl první obsloužen pán, nebo že by nám na stole stály talířky, které tam po hlavním chodu nemají co dělat. Také jsme nikdy nezažili, že by obsluha podala dámě příbor, ať si ho umístí na stůl sama. Buď je slečna obsluha nezpůsobilá nebo je nová nebo jsou stoly tak špatně rozmístěné, že se to nedá stihnout s tím, že by je obíhala. Ani její pomocník není zrovna to, co jsme dříve vídávali: vždycky uklízel stoly on, doléval víno, případně servíroval. Tady sotva stíhal nosit tácy. Na večeři jsme přišli v sedm a odcházeli po půl deváté. Na to, že jsme měli jen 3 chody je to pomalé. Ani když jsme byli v Belle, nebyla obsluha tak špatná. Kdybychom byli v Aurea Spa a byli obsluhováni tak, jako včera naši sousedi, tak mám obavu, že se na další plavbu podíváme po jiné společnosti. My jsme byli z nějakého důvodu obsluhováni o něco lépe.

Také večerní představení na lodi byla změněna. Systém rezervací na interaktivních obrazovkách, který jsme testovali na jedné z předchozích plaveb, byl uveden plně do provozu. Na každé představení je nutné si rezervovat místo. Představení nejsou dvě, ale tři a také se trošku zkrátila. V případě opery nám to vůbec nevadí. Velkou změnou prošlo hlediště, nebo je to ještě stará úprava. Místo klasických sedaček jako v kině je hlediště uděláno ve stylu kabaretu se stupínky o šířce něco přes metr. V zadní části je klasická sedačková „pohovka“, pak je pár stolečků a v přední části prostoru jsou otočná křesílka na kolečkách. V divadle chodí obsluha z vedlejšího baru a přináší nápoje.   

Den 2: Marseille, FR

Dnešní den jsme chtěli výlet na ostrov. Bohužel výlet nebyl pořádán, takže jsme dodrželi naši tradici a v Marseille jsme zase nevylezli z lodi. Abychom to něčím napravili, tak jsme se rozhodli zažít něco nového – vyzkoušet bazén. Ano, je to k nevíře, ale za předchozí 4 plavby jsme ani jednou nebyli v bazénu. Po snídani jsme si došli pro ručníky, knížky a podstatnou většinu času jsme strávili ve stínu na lehátku na bazénové palubě. Někteří šli do bazénu víckrát, někteří jen jednou a dokonce došlo jedním členem k vyzkoušení vířivky. Voda v bazénu je slaná a chladnější (každý den je bazén vypouštěn a ráno je napuštěn novou čištěnou mořskou vodou). Voda ve vířivkách je klasická (chlorovaná) a má teplotu cca 37 stupňů. Po prováleném dni jsme se připravili na gala večer a hlavně na gala večeři – jeden člen výpravy si objednal 500g T-bone steak s lepším vínem. Tentokrát byla obsluha lepší, takže i naši sousedé si to užili. Vzhledem k tomu, že jsme bojovali se stejkem a pak čekali na dezert, strávili jsme na večeři dvě hodiny. Pak už nezbyl čas na velké pobíhání a rovnou jsme zamířili do divadla, kde jsme si dali drink a užili představení. Po představení jsme zašli do baru, kde jsme si zatančili, mrkli na disko a popůlnoční bufet a šli spát.

Den 3: Palma de Mallorca, Baleárské ostrovy

Vzhledem k tomu, že se přistává až o půl třetí odpoledne, nebylo kam spěchat a dopoledne jsme si užili v baru. Také jsme se zkoušeli naučit nějaké tance. Po obědě jsme vyrazili na výlet do Dračích jeskyní. Cesta do jeskyní vedla přes celý ostrov, tudíž bylo dost času na výklad o zdejším ostrově. Všude na ostrově se nachází v horším či lepším stavu zachovalé větrné mlýny. Bylo jich na 2500 s tím, že 2000 bylo určeno k čerpání vody a zbylé k mletí obilí. Ostrov není pevnou masou, ale je děravý jako ementál, tudíž lze z jeskyní čerpat sladkou vodu. Ta vzniká filtrací dešťové a mořské vody. Před návštěvou jeskyní jsme navštívili výrobnu perel Majorica. Perly vyráběné na Mallorce jsou velmi kvalitní a proto jsou skupovány předními výrobci šperků z Evropy. Samozřejmě jsme nemohli vynechat příležitost nějaké pořídit. Pak už jsme šli do jeskyní, které mají oproti našim jednu výhodu – není v nich zima. Stálá teplota se pohybuje mezi 19-21 stupni a voda v podzemních jezerech je jen o 2 stupně chladnější. Po projití první části jeskyní, které jsou neuvěřitelně nádherně a bohatě zdobené všemi možnými útvary (zjevně mají dost vody), jsme dorazili do obrovského krápníkového sálu se sedačkami. Po usazení všech lidí (cca 150) světla zhasla a ze zadní části jezera připluly tři osvětlené lodě. Na jedné z nich byli usazeni 4 hudebníci (pianino, violy a housle) a hráli klasickou hudbu. Co jsme obdivovali kromě hudby, která se krásně v jeskyních rozléhá, byla šikovnost veslařů, kteří lodě ovládali. Ač bylo zakázáno focení a natáčení, stále někde svítil nějaký mobil nebo fotoaparát a bylo slyšet cvakání. Po koncertu je možné se nechat loďkami svézt kousek po jezeru. Po výstupu z jeskyní jsme nasedli na bus a jeli zpět. Protože jsme si centrum města procházeli při minulé návštěvě, jeli jsme rovnou na loď na večeři a white party.

Den 4: Ibiza, Baleárské ostrovy

V ranních hodinách jsme přistáli na Ibize, dali snídani a vyrazili na 3h okružní výlet po ostrově. V autobusu jsme byli namícháni s částí německých turistů, kteří sem přijeli na výlet organizovaný cestovkou. Když byl výklad v němčině, tak poslouchali, ale když byl v angličtině, tak je to moc nezajímalo. Prošli jsme staré město, viděli solné jezero a navštívili městečko San Antonio. Ibiza je známá svými nočními kluby a v mezinárodních soutěžích tradičně vyhrává první místa. Sjíždí se sem nejlepší DJ světa a největší klub dokáže pojmout 10 000 lidí. Ibiza je ostrov zábavy. Před 50 lety bydlelo na Ibize asi 50 000 lidí. Dneska jich zde bydlí 3x tolik. Asi 20 % obyvatel pochází odjinud. Většina místních si bere cizince, takže za místního je považován ten, kdo se zde narodí. Dle průzkumu z loňského roku je v sezoně na ostrově 450 000 turistů, což je 3x víc než místních obyvatel. Ubytovací kapacity nejsou neomezené, ale největší problém je doprava – většina turistů ráda jezdí po ostrově pronajatým autem, tudíž jsou silnice neprůjezdné. Po návratu z výletu jsme nacpali bříška a rozvalili se u bazénu. Voda byla dnes extra slaná, nebyla moc čistá a stále studená. V maximálních 25 stupních se nestíhá ohřát.

Den 5: na moři

Ráno jsme opustili Ibizu a strávili den na moři. Původně jsme chtěli cvičit, tančit, koupat se a užít si loď. Bohužel jsme ráno cestou na snídani zjistili, že všechna lehátka jsou již zabraná, takže koupání neproběhne. Aspoň jsme se zúčastnili soutěže o pivu – dle názvu piva bylo úkolem napsat zemi původu. Z 10 piv jsme zvládli trefit 3, takže jsme vyhráli první dělené místo. Odměnou bylo opět tričko. Pak měly synchronně probíhat informace o vylodění v business centru a lekce country tance u bazénu. Bohužel si v polovině akcí někdo vzpomněl, že by bylo vhodné to ohlásit, tak spustili asi 15 minutové hlášení v hromadě jazyků, že se má aspoň jeden člen každé kajuty nebo rodiny dostavit do business centra. Pak si někteří užili druhou masáž a někteří odpočívali. Odpoledne bylo v plánu tancování, bohužel došlo k únavě materiálu po obědě a kurz byl prospán. O to zábavnější byla večeře, kde jsme zažili něco, co nikde jinde. Protože byla loď v chodu (nebo v restauraci o patro níž zapnuli větrák), bylo v zadní části lodě, kde je i naše restaurace, slyšet silné vibrace. Po usednutí ke stolu jsme zjistili, že vibrace jsou nejen slyšet, ale i cítit. Po stole nám cestovalo nádobí a příbory. Jednomu chyběla sklenička a druhému zase vidlička – stůl byl nakloněný mírně do leva, takže vibrace sklepávaly věci na levou stranu. Když servírka viděla, že nám ujíždí části stolu, přesadila nás k vedlejšímu. Zábava přišla poté, co se objevili lidé, kteří večeří běžně u vedlejšího stolu, kam jsme byli přesunuti. Ti byli také přesunuti jinam a když přišli i další, kteří jedí standardně u stolu, který byl obsazen našimi sousedy, začalo pravé veselo. Restaurace má poměrně sektářský přístup ke stolům a lidem v Aurea Spa a vyšších pokročilostech. Je možné seskupit lidi z Aurea Spa s lidmi z Fantastica do Fantastica, ale nikdy ne naopak. Tudíž když byl „obyčejnou“ suitou obsazen stůl pro Aurea Spa, nastal problém. Nakonec to nějak vyřešili, protože přišla jen polovina lidí. Další zážitek byl přehmat obsluhy, kdy po dojedení předkrmu byla z dojedeného talíře sundána vidlička, položena na stůl a odnesen talíř. Před dalším chodem byly příbory sebrány a vyměněny za jiné – bohužel obsluha zapomněla, že jedna vidlička je již oslintaná a vesele ji praštili mezi ostatní čisté nádobí. Jedno se však musí obsluze přiznat – až na to pochybení to bylo poprvé, kdy jsme zvládli večeři dříve, než za 1,5 hodiny – trvala jen 50 minut. Šli jsme velmi brzy, protože ve 20:30 jsme měli být na setkání znovuplavajících lidí s kapitánem v divadle. Protože probíhalo předtím představení, začátek se trošku opozdil a dovnitř nás vpustili ve 20:40. Dostali jsme buď bublinky nebo džus, na stoleček chipsy a oříšky. Pak nastoupil zdejší moderátor, poděkoval, pak poděkovala vedoucí plaveb. Pak nastoupilo asi 8 vyšších šarží, přiťukli jsme si ve vzduchu skleničkami, byla zahrána 1 písnička a bylo nám sděleno, že máme vypadnout z divadla, protože jej musí připravit na večerní představení. Večerní představení pod názvem Dirty Dancing bylo sice krátké, ale poměrně povedené. Pak už jsme jen vyzkoušeli nové nápoje a šli spát.

Den 6: Olbia, Sardinie, IT

Ráno jsme měli sraz v divadle již v 8:45, takže jsme po přípravě vyrazili. V autobusu jsme seděli s Francouzi a po dnešní exkurzi musíme konstatovat, že to jsou sobečtí vidláci. Sardínie je krásný ostrov a její smaragdové pobřeží stojí zato navštívit. Obydlen je pouze sever ostrova a do nádherně čistých zátočin se dá dostat loďkou. Součástí výletu byl výlet na ostrov Maddalena. Sardinie je známá pěstováním a výrobou velmi kvalitního korku, který je jemný a měkký, protože ostrov je velmi suchý. Až na negativní zážitky s průvodcem, který nám sdělil asi jen 30 % toho, co Francouzům a díky sobeckosti Francouzů máme z výletu negativní zážitky – ono když máte skoro 1,9 m vysokou objemnou postavu dostat na sedačku, kde se menší osoby vejdou tak akorát (poslední řada v autobusu), je to náročné. Po návratu proběhlo občerstvení, kde jsme zjistili, že zde vyrábí slušné pomazánky (vajíčková a tuňáková, ostatní jsme nezkoušeli). Pak jsme zašli na recepci zrušit výlet na další den, abychom nedopadli stejně jako s Francouzi. Místo toho si zapsali naši stížnost na výlet, že to budou řešit a že máme na výlet jet, protože bude krásný. Vzhledem k tomu, že výlet následující den má trvat 8 hodin a odjíždí se již ráno v 8:15, dali jsme večeři, 2 drinky a šli spát.

Den 7: Livorno, IT

Ráno jsme vstali poměrně brzy (o dovolené rádi spíme) a vyrazili na výlet. Naštěstí autobus nebyl plný, takže se jelo dobře. V autobusu jsme se seznámili s Američankou a probrali různé výletní společnosti. Byli jsme zvědaví na cestu, protože večer před výletem přišla informace, že se velmi omlouvají, že nepojedeme vlakem, ale lodí. Výlet byl do tzv. Cinque Terre, což je pět vesnic, které jsou schované v zálivu na velmi nepřístupných místech. Až před 60 lety došlo k propojení vesnic s obydlenou pevninou vlakem. Do té doby museli lidé chodit pěšky z vesnice do vesnice, což mohlo zabrat až 6,5 hodiny nebo jet lodí. Na prudkých svazích se pěstuje zejména vinná réva a ostatní plodiny nutné pro každodenní obživu (zelenina), jinak se obyvatelé živili rybolovem a své výlovky prodávali na druhé straně zálivu. Na obydlené straně zálivu je v současné době druhá největší italská vojenská námořní základna. O výstavbě vojenského přístavu již kdysi uvažoval Napoleon Bonaparte. Cesta od lodi do obydleného přístavu trvala asi 1,5 hodiny s tím, že nás dovezli do nejzazšího možného místa – Porto Venere. Běžně do tohoto městečka autobusy nesmí, ale MSC získalo povolení. Nachází se zde velmi zachovalé pozůstatky pevnosti a chrámu, kde krom jiného byl i básník Byron. V hradebních domech dodnes bydlí lidé. Zde nás naložili na loď a vezli podél pobřeží, odkud bylo vidět pět vesnic (Riomaggiore, Manarola, Corniglia, Vernazza Monterosso a Levanto). V předposlední a poslední loď zastavovala. My jsme jeli až do poslední největší. Tam jsme si na doporučení dali těstoviny a koupili pesto a víno. Cestu zpět jsme absolvovali také lodí. Tentokrát jsme v místě prvního nalodění přestoupili na jinou loď a lodí dojeli až do městečka La Specia. Z tohoto městečka pocházela můza Boticceliho, jejíž tvář má Venuše. Vzhledem k tomu, že cesta vlakem měla trvat 10 minut a plavba lodí trvala cca 1 hodinu, nebyl výlet na 8 hodin, ale na 10 hodin. K lodi jsme se dostali 6 minut před konečným termínem nalodění. Dali jsme si sprchu, obdrželi informaci od recepce, že nám za předchozí výlet dají 15 % slevu a vyrazili na večeři. Po večeři klasicky na 2 drinky a pak bohužel balit. Tématem večera jsou 60.-80. léta a pro nás starší je hudba 80. let hudbou mládí. Po pádu komunismu jsme konečně mohli pařit na zahraniční hudbu a vzhledem k tomu, že na novou nebyly peníze, vysílala se starší. Zavazadla musela být připravena do 1. hodiny ráno.

Den 8: Janov, IT a cesta domů

Poslední den na lodi bývá ráno náročný. Je určena hodina, do kdy je potřeba pokoj vyklidit a většinou to bývá 8. hodina ranní. Po této hodině bývá v restauraci na snídani úplně nacpáno lidmi a jejich zavazadly. Naštěstí jsme se ráno probudili kolem šesté hodině, připravili jsme se a vyrazili na snídani dříve, než se tam objevil dav. Pak jsme vyklidili pokoj, sedli si v klidném baru a odpočinuli před cestou. Rozpis vyloďování nám určil 9:30, což bylo pouhou půlhodinu po začátku vyloďování a hlavně to byl první čas, kdy šli ven první soukromí cestovatelé. Připlacení za lepší bydlení se občas vyplatí. Být v nižších patrech, mohli bychom se z lodi dostat klidně až o hodinu a půl později. Vylodění bylo tentokrát velmi rychlé a efektivní, protože v 9:42 jsme již odjížděli. Janov byl úplně ucpaný, ale naštěstí není výjezd z města nijak daleko od přístavu. Po 15 minutách (místo 5) jsme již byli na dálnici a uháněli si to směr domov. Bohužel nás navigace navedla špatně a místo odbočky na Brenner a Rakousko nás vlekla na Miláno a Švýcarsko. Tím jsme si kus zajeli a zabili asi hodinu času v zácpách kolem Milána. Když jsme najeli na správnou dálnici, tak jsme po cca 100 km narazili na důsledek zvláštního způsobu ježdění na italských dálnicích: dálnice chvíli jede 135km rychlostí a chvíli stojí. Za celou cestu do brennerského průsmyku jsme viděli bokem postavená dvě auta, která měla pomačkané plechy, ale jinak nikde žádný důvod, proč by měla dálnice stát. Tento způsob ježdění je velmi náročný, protože jedete 130 a za chvíli stojíte. Cestou na dovolenou jsme vzdálenost Brenner – Janov ujeli za 5,5 hodiny, cestu zpět jsme jeli 8 hodin. Takže celková cesta nám vždycky zabrala 14 hodin s tím rozdílem, že cestou tam jsme se asi 2 hodiny prospali. Cestou zpět jsme jeli téměř v kuse.

Zhodnocení:

Celkově musíme tuto dovolenou zhodnotit mírně negativněji, než všechny předchozí lodní dovolené. Atmosféra na lodi nebyla taková, jako jsme zažili při předchozích 4 plavbách. Nikdy se nám nestalo, že bychom seděli v baru déle než 5 minut bez obsluhy nebo že by obsluha dala nějak najevo, že se jí nechce nás obsloužit. Ani entertainment team nebyl to, co jsme zažili kdysi, jako kdyby to nebyl tým, ale skupina jednotlivců. Posádka byla buď nezkušená a nová, nebo ti lepší byli vzati na jiné lodi a na této byl ponechán horší průměr. Ke cti společnosti slouží, že když jsme vyjádřili nespokojenost s výletem, dostali jsme 15 % slevy. Po této zkušenosti si budeme více hlídat, na jak velkou loď jedeme (čím větší, tím lepší) a jak je loď stará (čím novější, tím lepší).