MSC Opera – červen 2013 – 1. plavba
Všeobecné informace:
Protože jsme se nemohli v roce 2013 potápět, vybrali jsme jinou dovolenou. Zvolili jsme plavbu lodí – nepředstavujte si malou šalupu pro 8 lidí, my se vydali na výlet 13patrovým plovoucím barákem. Dovolená probíhala na lodi MSC Opera od 16.6.2013 do 23.6.2013 s naloděním v Ijmuidenu (NL) přes Flaam, Stavanger a Oslo (NO) a Southampton (UK) s vyloděním v NL. Dovolenou jsme objednali u české cestovní kanceláře, která byla přeprodejcem od jiné české CK a ta to pořídila od rakouské pobočky, která prodává zájezdy na lodě MSC. Dovolenou jsme objednali v dubnu a doplatili v květnu. 3 dny před odjezdem jsme však stále neměli lodní lístky a doklady potvrzující zaplacení dovolené. Kontaktovali jsme cestovní agenturu a ta zjistila, že jim chybí čísla našich pasů, aby mohli doklady vydat. Zajímavé je, že se nikdo neobtěžoval 2 měsíce ozvat, že máme někde něco vyplnit. Nakonec si musel vzít Méďa volno, aby sehnal všechny potřebné údaje a my obdrželi dokumenty.
Loď:
MSC Opera je nejstarší a nejmenší lodí, kterou společnost MSC vlastní pro výletní plavby. Má celkem 3 kategorie (velikost) lodí, nejnovější loď má 19 palub (pokud si to dobře pamatujeme). MSC Opera je poháněna dieselovými agregáty na olej, je o něco málo kratší než Titanic, je však vyšší, protože má 13 pater. Na loď se vejde 2.199 cestujících a asi 900 lidí zajišťujících obsluhu. Celkem je na palubách 856 kabin pro veřejnost. Loď má 4 schodiště, u kterých jsou 2-3 výtahy ze 4. do 12. patra (celkem 9 výtahů). Nejnižší patro určené pro cestující je 5. Níže jsou prostory pro posádku, vybavení, zásoby, pohon apod. Nad 12 patrem je vyhlídkový okruh s minigolfem a sluneční palubou. Na palubách 8 – 10 jsou pouze kajuty, v ostatních je buď směs nebo jen veřejné prostory. Na lodi je obrovské množství barů a místa, kam se lidé dokáží rozdělit během dne tak, že člověk sedí v téměř prázdné místnosti. Součástí lodi je: hromada barů (asi 10), 3 restaurace, nákupní zóna, vnější bazény s vířivkami, fitness centrum se saunou, tureckými lázněmi, kadeřnictvím, manikúrou a pedikúrou a vizážisty vč. masérek z Bali. Dále je zde divadlo, kasino, diskotéka, minigolf, herna s automaty pro děti, knihovna a prostor s počítači pro surfování. Ve větších barech jsou místa na tanec, hraje živá hudba nebo probíhají zábavné programy. Co si pamatujeme z přednášky o spotřebě potravin, tak za týden se sní 17.500 vajec, 3,5 tuny mouky, 2,5 tuny kuřat, 2 tuny ryb, 3,5 tuny ovoce a zeleniny a hromada dalších věcí. Lodní kuchyně připravuje přímo na lodi čerstvé těstoviny, pečivo a veškerá vařená jídla. Co se týká pohonu a spotřeby oleje, tak nádrž je na 2.500.000 litrů oleje, v přístavu spotřebuje loď 27 tun oleje za den (elektrika, vzduchotechnika, odsolování vody) a pak cca 130 tun oleje.
Kajuta:
Vnitřní kajuta je velká asi 13 m2 a je vybavena klimatizací, postelemi, 2 nočními stolečky, 2 lampičkami, telefonem, televizí, 2 přistýlkovými postelemi v horní části kajuty, 3dvéřovou skříní, psacím stolem, křesílkem, vestavnou skříňkou s trezorem, minibarem a koupelnou se sprchovým koutem, toaletou, fénem a umyvadlem. Co je naprosto fascinující, je ticho, které v kajutě panuje. Teda kromě toho, že je trošku slyšet běžící klimatizace a mírné hučení motorů (byli jsme na zádi), nebylo vůbec slyšet, co se kde děje. Žádný rámus z diskotéky nebo od sousedů. V paneláku je mnohem větší hluk – hlavně od sousedů nad námi.
Služby:
Každý den ráno po našem odchodu na snídani je kajuta uklizena, je ustláno, vyčištěna koupelna, vyměněny všechny ručníky, vyneseny odpadky apod. Každý den večer když jsme na večeři, je v kajutě rozestláno dle našich požadavků (1 nebo 2 deky, úprava postelí apod.), jsou dodány noviny na příští den a případně lístky na výlety, jsou opět vyneseny odpadky a uklizena koupelna. Původní informace sdělovaly, že bude 5 jídel denně. Realita je trošku jiná. Od 6:00 se podává snídaně pro ranní ptáčata, pro nás normální se podává od 7:00 (občas od 6:30). Snídaně je do 10:00 formou bufetu. Od 10:00 do 11:45 je otevřena kontinentální snídaně. Od 12:00 do 16:00 je podáván oběd buď formou bufetu nebo v restauraci. Od 16:00 do 17:30 je podáván odpolední „snack“ a od 17:45 začínají buď servírované večeře nebo bufet. Ten je otevřen až do 21:15. Poté je již chvíle klidu a od 24:00 do 02:00 je otevřen půlnoční bufet „midnight snack“. Takže celý den se tady dá pořád jíst a jíst a jíst a jídlo tu mají moc dobré. Pití: v základní nabídce (placeno pouze ubytování a jídlo) je čaj a káva z automatu v bufetu, voda ve sklenici a džus ke snídani. V balíčku Allegrissimo jsou veškeré nápoje (alkoholické i nealkoholické) s výjimkou „speciálů“, které jsou zřetelně značeny hvězdičkami, případně na ně upozorňuje obsluha. Úplně nejlepší na tomto balíčku je, že je v nich obsaženo poměrně velké množství koktejlů (12 nejoblíbenějších alkoholických – např. mojito, sex on the beach, pina colada, a pak 8 klasických koktejlů jako je B52, tequilla sunrise nebo martini) kromě toho tam patří míchané nápoje jako gin-tonic, vodka-džus, rum-cola apod.
Poznatky:
Praktické poznatky ze zdejšího života: obsluhující personál se pořád na všechny všude směje jako sluníčka, všichni jsou velmi ochotní a hodní. Je potřeba věnovat pozornost drobnostem, jako je jiný způsob splachování toalet (vakuové), mírně se pohybující podlaha (pokud fouká silnější vítr, pohybuje se podlaha více), a v našem případě cca 80 % důchodců, kdy někteří mají problém chodit na rovné zemi, natož na lodi. Co se týká pohybu lodi, tak se špatně popisuje. V nejlepším případě se jedná mírný pohyb, asi jako když jede nejmodernější vlak na magnetickém polštáři (sice jsme to nezažili, ale rozdíl mezi obyčejným vlakem a pendolinem dává tušit, jak to může na těchto tratích vypadat). Nejvíce jsou drobné pohyby cítit v horních patrech, když se sedí (zejména vzadu, kde jsou motory). Co se týká spaní, tak jsem kupodivu neměla problém usnout, i když jindy probdím na novém místě celou noc (třeba to bylo únavou). Nejvíce jsme si houpání užili okolo UK až do NL. Místy se loď nakláněla tak, že bylo vidět v naplněných sklenicích, jak jsme na bok (asi jsme zatáčeli) a houpání bylo natolik silné, že i my jsme při chůzi vypadali, jako opilí námořníci. Naštěstí se na to dá zvyknout, člověk chodí pomaleji, více ze široka a dělá kratší kroky. Teprve tady se pozná, kdo je zvyklý na pohyb lodi na moři. Zjevně se jedná o pravidelný jev, neboť na schodištích se objevily modré igelitové pytlíky. Poslední noc byla poměrně nepříjemná, protože jakmile jsem začala usínat, měla jsem pocit, jak by mě někdo vyklápěl z postele na různé strany. Naštěstí se tělo umí přizpůsobit i tomuhle a nebudila jsem se. Dále je potřeba si zvyknout na neustálou přítomnost personálu. Pořád se někde něco upravuje, opravuje, čistí, leští, luxuje, a pokud se stojí v přístavu a je hezky, tak se natírá a montuje.
Cena:
Ubytování ve vnitřní kajutě s plnou penzí stálo 499 EUR/1 osoba po slevě (jinak 699 EUR). K tomu jsme si pořídili nápojový balíček Allegrissimo (téměř all in) za 184 EUR/1 osoba. Každý den se přičítá cena za pokojovou službu 7 EUR/1 osoba/1 den a za týden se přičítá 1 EUR/1 osoba příspěvek společnosti UNICEF. Takže týdenní cesta se dá nejlevněji pořídit za 549 EUR/1 osoba (při kurzu 26 Kč/1 EUR je to 14.274 Kč za ubytování, jídlo, pokojovou službu a UNICEF). Při koupi zájezdu od české cestovní kanceláře je nutné počítat s příplatkem za zprostředkování a vyřízení dokumentů (cca 1.000 Kč). Nás vyšla základní cena na 733 EUR / 1 osoba. K tomu jsme si zaplatili ještě 3 exkurze na souši za 311 EUR / 1 osoba a parkování za 120 EUR / 1 auto. Pro zábavu jsme zkusili Bingo za 20 EUR / 3 tikety. Celkem nás tedy dovolená pro 2 lidi na 8 dní na lodi vyšla na 2.228 EUR (cca 58.000). Nepočítáme do toho nákup suvenýrů za pár EUR. Po návratu jsme počítali, zda se nápojový balíček Allegrissimo vyplatí. V konzumaci jsme se nijak neomezovali, ale zase jsme se nesnažili vypít bar. Když jsme měli na něco chuť, tak jsme si pití objednali. Navíc je potřeba vzít v úvahu, že jsme 2 dny strávili téměř celé na výletě mimo loď. Balíček nás pro 2 lidi stál 368 EUR (9.500 Kč). Po sečtení všech účtenek jsme se dostali na částku 460 EUR vč. 15% příplatku, který je bez balíčků účtován ke každému nápoji. Takže pokud máte rádi koktejly, nebo pijete něco jiného, než vodu (coca-colu, džus, kávu), můžeme balíček jen doporučit. Navíc kdyby bylo větší teplo, asi by se spotřeba pití ještě zvýšila.
Cesta tam:
Vyrazili jsme ve 22:10 s tím, že si nastavíme navigaci a jako záloha bude papírový itinerář. Protože jsme sklerotici, co nemají čas, neměli jsme stažené mapy a tak jsme se rovnou na prvním kruhovém objezdu otočili a navigaci nechali doma (20 minut zpoždění). Cesta dále pokračovala v pohodě a klidu. Česká republika a Německo byly v pohodě, dělali jsme více zastávek, než když jezdíme do Chorvatska (asi stárneme). Zábava začala v Holandsku, protože tam se naše dva tištěné itineráře občas neshodly v popisu cesty. Zejména ke konci při průjezdu Amsterodamem a při dojezdu k lodi (loď byla zřetelně vidět, ale cesta už ne), jsme kvůli špatným pokynům v itineráři a špatně značeným ulicím odbočili 2x špatně. Naštěstí jsme se ihned otočili a šťastně dorazili s hodinovým předstihem před plánovaným příjezdem. Obhlédli jsme okolí terminálu (najít vjezd na parkoviště, najít vlez do odbavovací haly a toalety) a pak už jen čekali.
Den 1: Ijmuiden, NL
Odbavení probíhá po skupinách lidí, kteří jsou číslováni dle toho, v kolik hodin dorazí na terminál. Protože jsme byli noví, tak jsme to nevěděli a po půl hodině odbavování (asi hodina a půl od příjezdu) se teprve šli zeptat, kde najdeme dané číslo. Naštěstí byla paní hodná a dala nám číslo o 3 vyšší, než bychom byli bývali dostali v tu dobu. Odbavení je velmi volnou verzí na letiště – dává se kabelka a kovové věci přes rentgen, pak se prochází rámem a pak se jde k samotnému vyřízení dokladů na loď. Kufry jsou předány ještě před odbavením určeným osobám a hlavně musí být označeny! U vyřízení dokladů si nás vyfotili do alba, dostali jsme „platební“ kartu na loď, na kterou se zaznamenává veškerá útrata a slouží jako vstup do kajuty. Dále jsme dostali červenou kartu na „safety drill“ – co dělat, když se začneme potápět. K lodi nás odvezl autobus (asi 200 metrů) a jen co jsme přišli na loď, tak začala „zábava“. Najednou je kolem vás hromada usmívajících se exotických lidí, kteří vás zdraví jak staré známé po 100 letech, dostanete pití, nabízejí vám slevy, výlety, a kde co, až je jeden zmatený, kde se to ocitl. Nakonec vás vyfotí a propustí. U nás to bylo jinak, tak dlouho jsem se schovávala za Méďou, až nás nevyfotili. Pak jsme našli naši kajutu (jsou děleny ne dle pořadí čísel, ale dle toho, zda je číslo sudé nebo liché). Při příchodu jsme již měli před kajutou polovinu zavazadel a představil se nám náš osobní steward (pravděpodobně Indonésan). Ten nám každý den stele a rozestýlá postele a uklízí. Než jsme se rozkoukali v kajutě, přišla další sada zavazadel, bohužel jsme zjistili, že se jeden pytel s oblečením na ramínku oddělil od druhého a tudíž na něm nebyla nálepka. Vybalili jsme si věci, prošli trošku loď a zašli na recepci, kde už byl ztracený pytel uložen k vyzvednutí. S radostí z nálezu jsme vyrazili na oběd formou bufetu (měli úžasné bramborové noky s gorgonzolovou omáčkou a vlašskými ořechy). Pak jsme byli v divadle na představení exkurzí a pak jsme šli na servírovanou večeři. Servírované večeře se skládají z: 2 předkrmy, salát, 2 pasty, 2 polévky, 5 hlavních chodů, sýr, výběr pečiva a 5 dezertů. Každý si vybere, co by rád ochutnal z každého typu jídla. Je podáváno víno, voda a jiné nápoje (něco je zdarma, něco se přičítá na účet). Velkou událostí je forma podávání dezertu Tiramisu. Z toho je udělaná neuvěřitelná show, kde indonézští číšníci oblečení v národních barvách Itálie přináší dorty obalené barevnými páskami dle národních barev Itálie a hosté jsou vyzváni, aby nad hlavou točili ubrousky také v těchto barvách a to vše za obrovského povzbuzování velkého Itala a veselé italské hudby. Představení pokračuje tančením „hada“ po restauraci, do kterého jsou zapojováni i hosté. Celá akce trvala asi 10 minut a bylo to neuvěřitelně zábavné. Pak jsou dorty rozkrájeny a naservírovány. Chtěli jsme si vyfotit vyplutí lodi, ale bohužel máme večeři určenou v prvním kole (začíná v 17:45) a vyplutí probíhalo v 18:00. Večeře skončila ve 20:15. Pak jsme si dali koktejly a pak bylo představení v divadle, které bylo bezvadné. Bylo veselé a akční, bohužel od bandy důchodců se asi nedočkali odpovídající reakce. Součástí představení byla úvodní řeč, co bude probíhat následující den (gala večer) s tím, že jeden šťastlivec vyhraje poukaz do wellness zony, pokud odpoví správně na jednoduchou otázku. Nakonec si konferenciér vybral paní středního věku v první řadě a zeptal se jí na jméno. Paní odpověděla, on jí poděkoval, že odpověděla správně, tak dostala poukaz. Pak jsme se zúčastnili „Italského večera“, kde učili instruktoři tančit italský tanec a pak se soutěžilo a zpívalo a bylo to zábavné. Dali jsme další koktejl a asi ve 23 hodin šli spát.
Den 2: na moři
Ráno jsme vstali před osmou a krátce po osmé hodině byli na snídani. Snídaně byla velkolepá (snědla jsem snad 4-5 vajíček, 2 jako „očičko“ a zbytek jako míchaná, Méďa si dal z bufetu kde co: vajíčka, slaninu, 4 druhy sladkého pečiva, párečky, sýr….). Pak jsme se potulovali po lodi, aby nám trošku vytrávilo, a mohli jsme sedět. Po desáté začínal program v divadle s názvem Mytologie, kde pán (Stephen), který napsal pár knih, dokázal během hodiny projít norskou a řeckou mytologii, okrajově se dotknout egyptské a římské. Zvládl povyprávět i příběh Herkula se všemi jeho 12 udatnými činy. Pak jsme se rychle přesunuli na další program cestovatele-spisovatele o potápění se žraloky (nepředstavujte si popisy jako od Steve Lichtaga Lovečka, tohle je člověk, který se vody k smrti bojí). Samozřejmě jsem si dala koktejl. Pak jsme šli fotit racky, povalovat se po barech a číst si. Je to tu jak v čtenářském klubu. I přesto, že většinu dne svítilo sluníčko, bylo poměrně chladno. Zjistili jsme, že jediní, kdo se dokáží v tomto „teple“ svléknout a opalovat jsou Britové a do vody v bazénech vlezly jen mladé slečny (2 kusy) a děti (3 kusy). Zato vyhřívaná vířivka byla plná. Večer se nesl v duchu „gala“, takže většina lodi byla nastrojená v sakách s motýlky a večerních dlouhých šatech. Z tohoto druhu večera jsem měla největší strach, ale nakonec jsme zjistili, že jsme si vzali vyhovující oblečení (Méďa sako s kravatou a bílou košilí a já dlouhé společenské kalhoty a halenkou). Večeře byla naprosto báječná a večerní představení ve stylu Bollywood bylo veselé a hravé. Poté jsme se zúčastnili taneční lekce „rumba“, což mi moc nešlo, protože nemám žádnou taneční průpravu. Před dalším tančením jsme utekli do jiného baru, kde jsme testovali další koktejly (převážně já, Méďa se držel svého jahodového nealka). Těšili jsme se na diskotéku, protože nálada byla báječná, bohužel tam probíhalo „společenské“ tančení anglických skupinových tanců, takže jsme seděli a koukali. Po nějaké době jsme to vzdali a šli jsme se podívat na půlnoční bufet. Tam byly nabízeny pouze zákusky. V 01:00 jsme to zabalili a šli spát.
Den 3: Flaam, NO
Ráno probíhalo téměř normálně, až na to, že se Méďa v 6:30 vypotácel na horní palubu, aby nafotil přiblížení lodi k Flaamu. O východu slunce nemůže být řeč, neboť je v noci světlo jako u nás po západu slunce. Já jsem byla vzbuzena až v 7:00, a vzhledem k předchozímu náročnému dni, večeru a počtu drinků to nebylo vůbec nic příjemného. Chvíli mi trvalo, než jsem zjistila, jestli se se mnou hýbe loď nebo chemické pochody mého těla zapříčinily „kočku“. Měli jsme objednaný zájezd po krásách okolí Flaamu. Odjez byl v 9:15 autobusem, cesta zpátky proběhla výletním vlakem. Obě cesty vedly nejúžasnějšími scenériemi zdejší krajiny (hromada vodopádů, strmé cesty – 18% klesání s autobusem, kde bychom se špatně vytáčeli i osobním autem, nejstrmější klesání na železnici a hromada krásných výhledů – viz foto). Odpoledne jsme se na lodi zúčastnili dvou předváděcích akcí o míchání nápojů (čokoláda, káva, alkohol apod.) a soutěžního kvízu. Hlavním bodem večera bylo představení v duchu španělského flamenca. Představení bylo zahájeno vběhnutím ječící osoby v obleku bílé krávy se skvrnami, kterou následoval za doprovodu španělské hudby toreador a pak přišel tlemící se „býk“ složený ze 2 lidí. Během pobíhání po hledišti se býk začal zajímat spíše o krávu, než toreadora a za zvuku hudby, která většinou doprovází vtipné scénky a skeče, kde někdo padá, se býk vrhnul za krávou a začal ji honit po celém hledišti, dokonce došlo k „roztržení“ býka. Scénka byla pozváním k pozdějšímu programu na lodi. Testovala jsem drink B 52 sestávající z Kahlui, Bailey´s a Grand Marnieru a po 4 nápojích jsem zkonstatovala, že je to nějaké slabé a přešla na Long Island Ice Tea, který se skládá z vodky, ginu, rumu, tequily, triple secu, nějakého sirupu a coly. Tento dryák již zabral a pod jeho vlivem píšu dnešní zápis již ve 22:00, neboť není v mých silách pokračovat v zábavě na lodi. Po celodenním výletu jsme unavení (pravděpodobně z důvodu prudkých změn nadmořských výšek, podobný pocit máme po ponoru). Co se týká parkování lodi, tak připlutí nebylo nijak dramatické. Zajímavá situace nastala při odplutí, neboť jsme byli čelem k pevnině v poměrně úzkém fjordu a za námi kotvily další 2 lodi. Většina lidí byla zvědavá, jak vyplujeme na moře. To, co následovalo, nikdo nečekal. Všichni očekávali tradiční výjezd, jako se vyjíždí autem z parkovacího místa u nákupního střediska. Bohužel auto neumí to, co umí loď – otočit se na místě. Po odražení od mola jsme se na prostoru, který postačuje tak akorát na loď (+ pár metrů navíc), otočili o 180 stupňů a vyjeli středem fjordu mezi loďmi. Nikdy bych nevěřila, že to s takovouhle „krávou“ lze provést.
Den 4: Stavanger, NO
Ranní setkání na výlet lodí po fjordech bylo již v 8:45, což znamenalo, že jsme se museli dát dohromady a nasnídat v poměrně krátké době. Pak jsme byli odvedeni na menší výletní loď, kde spodní patro bylo zasklené s velmi komfortními sedačkami (asi jako v novém zájezdovém autobusu) a miniobčerstvením. Na horní palubě bylo v zadní části místo tak pro cca 15 sedících lidí a samozřejmě začala bitva o místa. My jsme se nahoru dostali natolik včas, abychom měli dvě místa. Jak vyjížďka postupovala, a lidé vstávali, aby mohli nafotit některou z přírodních krás fjordů, začala další bitva o místa. Jakmile se někdo zvedl, našel se ihned „zástupce“, který místo obsadil. Takže jsme si místa drželi navzájem. S některými se dalo domluvit, s některými ne. Jako nejhorší se ukázali důchodci s holí a asiatky (asi Japonky). I když jsme paní s holí říkali, že je tam obsazeno, tak ji to nezajímalo a kdybychom si nedali bokem své věci, klidně by si na naše batohy sedla. Asiatky se zase na člověka nepříjemně mačkaly a doufaly, že se o nějaký kousek pohneme. Poučili jsme se, že je potřeba být nejen slušný, ale také neústupný, jinak člověka vyštvou. Fjordy byly nádherné a kapitán lodi byl neuvěřitelně šikovný, protože dokázal „parkovat“ do minifjordů na cca 15 cm od skály nebo tak, že se z mírného vodopádu dala nabrat voda kýblem. Největším hitem (kromě přírody) byli kapitánovi „kamarádi“. Jedná se o 1 kozla a 2 kozy, které jsou na jednom z fjordů, kde je aspoň trochu trávy a zvířata po něm mohou chodit. Každý den k nim kapitán jezdí s lodí a krmí je, takže jakmile jsme se tam objevili, zvířata už věděla, co bude následovat a hnala se k minirampě, na kterou vylezl kapitán a krmil je. Dalším velkým zážitkem byl oběd, kde jsme měli možnost pozorovat německé turisty. Jídelna nabízí oběd od 12:00 hodin, do té doby je otevřena jako dopolední svačina. My jsme tam přišli asi o půl jedné (nejdříve jsme se převlékli, umyla jsem si hlavu a pak jsme teprve vyrazili), nabrali si jídlo a pak hledali místo, kde si sedneme. U jednoho ze stolů u okna už seděl německý pár, ještě v oblečení se samolepkami z výletu a seděl a nic. Chvilku jsme se divili, ale neřešili to. Asi za půl hodiny, když se jídelna naplnila, že pomalu nebylo kam si sednout, se to objasnilo. K německému páru přibyl další německý pár a teprve až pak si začali postupně chodit pro jídlo. Takže v největším frmolu, kdy se špatně hledá místo na sezení, jsou lidé, kteří sedí u stolu a čekají a blokují místa. Za dobu jejich „čekání“ jsme si stihli dojít ještě přidat. Druhý pár přišel, když jsme si dávali zákusek. Druhým „představením“ byly dva anglické páry u vedlejšího stolu pro 6 lidí, který zabrali sami pro sebe a po jídle se tam zvládli vybavovat ještě asi půl hodiny a bylo jim úplně jedno, že okolo stojí lidé s tácy s jídlem a nemají si kam sednout. Dnes jsme si potvrdili teorii o odplouvání lodi z přístavů, do kterých mají přístup běžní lidé – jakmile je loď odvazována, je na horních otevřených palubách 11 – 13 pouštěna z reproduktorů písnička „Time to say good bye“. Jakmile je loď dostatečně daleko od břehu, aby mohla vyplout, je hudba vypnuta a loď 3x zatroubí. Abychom na lodi duševně nezakrněli, rozhodli jsme se, že se zúčastníme lekce italštiny. Dostali jsme oboustranný papír potištěný základními pravidly (výslovnost, číslovky, základní fráze a pozdravy) italštiny v anglicko-italské a francouzsko-italské verzi a lektor nás učil jako v běžné jazykovce. Pak jsme rychle přeběhli o patro níž na další program – Lekce o paměti – se Stephenem. Vysvětlil nám různé způsoby, jak si něco zapamatovat a naučil nás jeden způsob pro seznam věcí, další pro zapamatování jmen a tváří lidí a nakonec pamatování čísel. Nakonec uvedl 4 důvody, proč zapomínáme, kde jsem u posledního popisu „tak jde život“ málem umřela smíchy a smála se až na druhou stranu lodi (a že je to daleko). Večer se nesl ve stylu „informal“, takže slušné oblečení. Servírovaná večeře byla úžasná a nejlepší byl zákusek (moka řez). Poté jsme se vrhli do divadla, kde jsme byli rádi, že jsme našli posledních pár volných míst (to se zatím nestalo) a podívali se na představení o ikonách v hudbě od 50. do 80. let. Velký zážitek nastal u dnešního posezení v baru, neboť Méďa byl šikovný a při přesunu někde nechal foťák (můj malý Panasonic, ten velký si věší na krk, ten nezapomíná). Chvíli jsme pobíhali po baru, pak se zašel zeptat obsluhy, jestli náhodou nenašla foťák, bohužel použil slovo „photo“ a s obsluhou se nedomluvil, tak jsem to šla řešit já. Během chvilky se zjistilo, že jedna ze servírek foťák opravdu našla a dala na recepci, kde jej vydali oproti kartě a podpisu. Pak nám přišla ještě servírka „vyhubovat“, že nás zachraňovala naposledy. Zbytek večera se nesl v poklidu a tak zatímco já dopisuji dnešní zážitky v 0:30, snažím se udržet Méďu při životě, aby si pak uklidil notebooka.
Den 5: Oslo, NO
Ráno jsme připluli do Osla a parkovali hned vedle pevnosti. Protože jsme neměli objednaný žádný zájezd, vrhli jsme se po snídani na samostatnou prohlídku města s mapou z informačního stánku. Město je to hezké, poměrně zelené a bohužel celé rozkopané. Těšili jsme se na královskou zahradu, a že si vyfotíme mnoho pamětihodností. K většině z nich jsme se však kvůli probíhajícím stavením pracím nedostali. Po asi tříhodinové procházce jsme se vrátili na loď, dali si oběd a zahájili koktejlový den. Odpoledne byla přednáška o zákulisí lodi, kde byly ukázány fotografie z neveřejných oblastí, kam je vstup zakázán. Dozvěděli jsme se hromadu zajímavých informací, které jsou uvedeny v sekci „Loď“. Večer byl ve stylu Gala, takže jsme se šli připravit. K večeři si dal Méďa krevety a já kachnu na pomerančích. Po večeři šel Méďa ulovit větrník, který ocenil velmi vysoko. Prošli jsme se po lodi, koukli, jak se tančí waltz a šli na neuvěřitelné večerní představení. Všeobecně jsme očekávali přestavení na úrovni „místních ochotníků“, byli jsme však překvapeni, že zde vystupují lidé, kteří mohou (a možná i jsou) být členy Cirque du Soleil. Jedním z hlavních představitelů bylo duo mužů, jejichž fyzické schopnosti (svaly) byly neuvěřitelné. Když vezmu v úvahu, že podobná představení jsou hlavními lákadly na souši, a oni to zvládli předvést na pohybující se lodi, mohu je jen obdivovat. Další zajímavou umělkyní byla „písečná“ malířka. A to nezmiňuji baletní tanečníky, akrobaty, operní zpěváky apod. Koktejlový večer vesele pokračoval dál. Dalším báječným představením byla volba královny moří. Z hlediska byly „vyloveny“ ženy a pak soutěžily v sexy tanci, ve svádění apod. Vzhledem ke zdejšímu věkovému průměru byla soutěž skvělá, protože důchodkyně většinou nemají zábrany jako mladší věkové skupiny. Během volby jsem se málem udusila smíchy, protože to se nedalo. Pak jsme pokračovali tančením a drinky a nakonec jsme kolem půlnoci skončili na diskotéce. Tam jsme dali další drinky a trsali a trsali. Okolo druhé začali pomalu bar uklízet, tak jsme se vydali spát a o půl třetí pomalu usínali. S námi byla na pokoji i sklenička dvojitého drinku Tequila sunrise, který jsem nestihla dopít.
Den 6: na moři
Ráno jsme se probudili do takové mlhy, že byla z horních palub stěží vidět hladina moře. Po včerejším prohýřeném večeru byli někteří (zejména ti, kteří nejsou zvyklí) příšerně zničeni. Ostatní si dali snídani a bylo jim dobře. Po snídani jsme se podívali na krátké kuchařské demo, kde v jednom ze salonů vařil šéfkuchař minutkové nudle s masem a zeleninou. Poté jsme se šli poučit, jak se budeme odhlašovat z lodi (placení, zavazadla apod.) a následovala zábavná soutěž „Souboj pohlaví“, kde proti sobě soutěžili muži proti ženám ve znalostech z různých oblastí (muži odpovídali na otázky ohledně kosmetiky a ženských prací a ženy na otázky ohledně údržby, jachtinku apod.) Bohužel jsme se nemohli zúčastnit, protože na to většinou naše znalosti angličtiny nestačily. Dopadlo to jako tradičně, že hodní muži nechali ženy vyhrát, aby byly ženy příjemnější po zbytek plavby. Pak jsme dali oběd a šli si odpočinout. Z plánovaného programu od 15 hodin o podvodnících nic nebylo, protože jsme byli unaveni. Zato komediální program od 16:15 byl velmi zábavný (stand-up). Nakonec 3 lidé z publika zahráli dle pokynů Stephena scénku za přispění celého publika, které dělalo zvukové šumy. „Herci“ se dokázali tak sehrát, že ne vždy následovali pokynů „režiséra“, ale tvořili sami. Po převlečení do společenského oblečení a večeři (Méďa se trefil do báječného dezertu – plněná roura) jsme se vrhli na Bingo. Nikdy jsem bingo nehrála, takže jsem musela koukat na ostatní a poslouchat instrukce, co mám vlastně dělat a kdy se bingo vyhrává. Samozřejmě jsme nevyhráli, i když nechybělo mnoho – na některých tiketech chybělo 1 – 2 čísla. Pak jsme se přesunuli do divadla na představení L´amour. Kdybychom byli bývali tušili, že se jedná o zkrácenou verzi opery Carmen v originálním francouzském znění, rozhodně bychom si sedli dozadu. Hudba byla tak hlasitá (operní zpěváci měli navíc mikrofony), že jsem cítila přesné umístění ušních bubínků. Zlatá diskotéka. Noční zábava je v duchu soutěže MSC Factor, takže se potulujeme po barech, pijeme koktejly a dopisujeme zápisky.
Den 7: Southampton, UK
Na dnešek jsme měli v plánu výlet do Stonehenge a Salisbury (čti sósb:ry). I přesto, že je UK v EU, není v Schengenu, a proto musel každý člověk na palubě projít kontrolou „face to face“ – kontrola fotky na pasu celníky UK. Obyvatelé států, které nejsou součástí EU dostali do pasu i razítko. Dokud neprošli kontrolou úplně všichni, nedovolili úřady vstup na pevninu, takže jsme nemohli ani na výlet a ti, kteří vystupovali a odhlašovali se, museli také čekat. Stejně tak nebylo možno nikoho vzít na palubu. Celá akce byla popsána v denním tisku, který jsme dostali večer předem, a navíc byla hlášena lodním rozhlasem. I přesto bylo asi 15 minut po termínu hlášeno rozhlasem cca 10-12 lidí, kteří se nedostavili, nichž byly 3 osoby buď české nebo slovenské národnosti. Po dalších 10 minutách hlásili čísla dvou kajut, které se stále nedostavily, a po dalších 10 minutách stále hledali 2 cestující, kteří neprošli kontrolou. Tím se nabralo poměrně velké zpoždění a celou dobu jsme museli čekat v sálech. Nakonec nás se 45 minutovým zpožděním nacpali do autobusů a vzali na výlet. Další zábavnou věcí je čas. Britové mají o hodinu méně. Takže domlouvat se s průvodkyní, která se striktně držela svého britského času, nemělo smysl, prostě jsme si museli čas přepočítat. S tím souvisí i to, že se nám v noci mobily přenastavily na britské sítě a budík zvonil o hodinu později. Výlet byl úžasný, až na jedinou tradiční britskou věc, a to je počasí. Bylo zataženo, místy trošku vykouklo slunce, to však jen do doby, než jsme dojeli do Stonehenge. Jen co jsme se dostali ke slavné památce, strhla se neuvěřitelná průtrž mračen. Protože je Stonehenge postaveno na mírně zvlněné planině, přidal se k tomu ještě prudký vítr, který dílo zkázy dokonal. Ocenili jsme hi-tech bundy z nepromokavých materiálů, bohužel stále nevlastníme kalhoty z tohoto materiálu. Takže během chvilky jsme byli mokří od zadku až po boty. Naštěstí jsou kalhoty funkční, takže rychle uschly. V Salisbury jsme si prošli i tamní trhy a je velká škoda, že se u nás něco takového nekoná. Je to směs asijské tržnice s klasickými farmářskými trhy, kde je úplně všechno, vč. masa, pečiva, zeleniny, oblečení, výrobků a blbostí. Třeba ovoce a zelenina je prodávána po miskách, jejichž obsah stojí 1 libru. Atmosféra je taky jiná, protože prodejci se nebojí své zboží hlasitě vychvalovat a lákat lidi. Návrat na loď byl pro nás trošku stresující, protože jsme přijeli 5 minut po plánovaném vyplutí lodi. Takže jen co poslední šneček vlezl do lodi, nebo do ní byl vyvezen na vozíčku, už jsme vyplouvali. Chyba byla pravděpodobně v různých časech – lodní čas a anglický čas. Pak jsme se převlékli, podívali se na vyplutí lodi a šli na večeři. Ta byla jako vždy úžasná a víme, jak mají správně chutnat spaghetti alla carbonara (předkrm po polévce). Po večeři byly opět nějaké soutěže a lekce, my jsme se zúčastnili soutěže týkající se filmové hudby. Večerní představení bylo opět neuvěřitelné, vystupovali opět svalnatí hoši a hadí žena. Co se nám však nelíbilo, byli někteří noví cestující. Pokud to byli Britové, chápu pověst sucharů. Někteří byli oblečeni jak do národního divadla a tvářili se jak na pohřbu – asi se jim pokleslá zábava na lodi nelíbila. Netleskali, i když účinkující předváděli věci, které se běžně nevidí. Takže pokud se někdo budete chystat na podobný výlet, pamatujte, že jde hlavně o to, si cestu užít a pobavit se. A také je potřeba ocenit snahu účinkujících (nejen těch v divadle, ale i animátorů, kteří nás bavili zbytek dne). Pak jsme šli už balit, protože času moc nebylo – do 2 hodin ráno musely být kufry před kajutou. I přesto (nebo spíš právě proto), že jsme si koupili další zavazadlo (lodní vak), podařilo se nám počet zavazadel o 2 kusy snížit (vak pojmul více věcí než tašky).
Den 8: Ijmuiden, NL
Za silnějšího houpání jsme vpluli do Ijmuidenu, kde loď jela velmi pomalu a k molu zacouvala. Celá operace trvala asi hodinu (běžně je připarkováno za 20 minut). Z kajuty jsme museli odejít do 7:30. Naštěstí byl vyhrazen prostor, kam jsme si mohli dát příruční zavazadla. Vrhli jsme se na snídani, kde již někteří cestující seděli i se svými zavazadly a povídali si. Tohoto blbého zvyku jsme si již všimli den předem u Angličanů. To, že si nemají ostatní kam sednout, je nezajímá. Když jsme se po snídani zvedli a šli si sednout do horního patra do klubu, vedoucí číšníků byl velmi potěšen. Konečné vylodění mělo půl hodiny zpoždění, ale aspoň jsme si prohlédli, kolik se toho nakládá do lodi – jednou stranu se vyhazovaly odpadky do vedle parkující lodi a čerpalo se palivo z další lodi, a druhou stranou se do lodi nakládalo zboží ze 7 kamionů. Mezitím probíhal odvoz a rozdělení zavazadel dle skupin lidí, nacpání cestujících do autobusů na výlety a vylodění nás, kteří jsme v NL končili. Musíme uznat, že zorganizované to bylo velmi dobře.
Cesta zpět:
Ovečka byla na svém místě, i když z jedné strany trošku do šedivá od soli. Na nejbližší čerpací stanici jsme ji trošku omyli a vyrazili. Bohužel jsme si nevytiskli zpáteční itinerář, takže jsme doufali, že se nám podaří se vrátit dle čísel dálnic. To fungovalo asi 15 minut, než jsme se dostali k Amsterdamu, kde bylo stejné číslo dálnice, rozdělené na severní a západní okruh. Tipem jsme odbočili a pak jsme se projeli po amsterdamském letišti, projeli jsme přílety, takže můžeme příště někoho cestou vyzvednout, dále jsme si prohlédli celé západní okolí Amsterdamu vč. přístavu a projeli se v tunelech pod zálivy. Cestou se strhla taková průtrž, že to stěrače nebraly. Aspoň se doumyla celá ovečka. Německo bylo slunečné a západ slunce na hranicích s ČR byl naprosto úžasný. Domů jsme dorazili po jedenácté hodině i s nákupem v Tescu.
Závěrem:
Zatím se potvrzuje vše, co řekl Stephen na jedné ze svých „přednášek“: „Vím, že za pár dní končíte tuto plavbu, ale nebojte se, pocit, že jste na lodi, s vámi zůstane…. dlouho…. velmi dlouho…. pár měsíců.“ Tak teď doufáme, že to za den až dva přejde, protože chodíme jak nakopnutí kačeři a všechno se s námi houpe. Velmi nepříjemný pocit, když víte, že jste v paneláku.
