MSC Opera – listopad 2015 – 4. plavba

Naše čtvrtá lodní dovolená se odehrává půl roku po předchozí plavbě. Předchozí plavba probíhala na jedné z největších lodí MSC Splendida a trvala 11 dní kolem Velké Británie. Tato plavba je na jedné z nejmenších lodí – vracíme se zpět na loď, na které jsme pluli poprvé (MSC Opera) a trvá 13 dní. Tato loď mezitím prošla renovací.

Abychom završili naše putování po různých kajutách, zaplatili jsme tentokrát balkonovou kajutu v nejvyšší třídě – Aurea Spa Balcony. Jediná vyšší úroveň ubytování pro normální lidi v tomto typu lodi je Aurea Spa Suite. Pak už existuje jen Yacht Club, což je vlastně uzavřená společnost s oddělenými prostory za neuvěřitelné peníze na větších lodích.

Aurea Spa má v nabídce hromadu výhod: priority nalodění a vylodění, na pokojíčku župan, pantofle, kosmetika, plastové dveře sprchy (ne zavěs, který se na člověka furt lepí), zdarma saunu (běžná cena 100 EUR/1 osoba/pobyt),  zdarma balijská masáž, výběr času večeře, nápojový balíček all-in, apod. Abyste měli přehled o aktivitách na lodi, tak jsme letos přidali informaci o počtu kroků. Loď je menší, takže jsme toho tolik během dnů na palubě nenachodili. Pokud jsme byli na noční zábavě (výlet, nebo diskotéka), byly kroky po 24:00 připočteny k následujícímu dni – tak propracovaný krokoměr ještě nemáme, aby rozlišil hodiny. Během dovolené jsem ani nepřibrala, ani nezhubla, ale Méďa má o 1 kg méně. Vzhledem k tomu, jak jsem se tam cpala k snídani vajíčky, přes den drinky a k večeři alespoň 3 chody, tak to dopadlo velmi dobře. 🙂

Cesta:

Na cestu jsme se vydali ve 4 lidech v osobním vozu, který není tak obrovský, aby pojmul 4 dospělé osoby a kufry na 2 týdny dovolené. Takže bylo potřeba rozšířit úložný prostor o střešní úložné zařízení – rakev. Po pár týdnech dohadování a hledání se zjistilo, že existují příbuzní, kteří jsou ochotni rakev zapůjčit. Po vyvrtání několika dalších děr do rakve jsme byli připraveni. Bohužel naše auto nepatří k nejnižším, takže do rakve je schopen se dostat jen Méďa. Nakládka rakve dvěma cca 20kg kufry byla zábava. V pět hodin večer jsme vše doložili a vyrazili na cestu. Cestou jsme ještě dokoupili dvě bezpečnostní vesty a vyrazili za šíleného větru a občasného deště. Vítr byl opravdu nepříjemný, a když ještě občas pršelo (v ČR spíše lilo), byla to duševně náročná cesta. Cestou jsme si udělali několik spacích zastávek a asi v půl jedenácté jsme přijeli do přístavu v Janově (IT).

Nalodění:

Po příjezdu jsme byli tak rychle odbaveni se zavazadly, že jsme si pomalu nestihli vzít vlastní věci z auta. Kufry nám vykládali přímo z automobilu. Odevzdali  jsme klíče od auta, dostali jsme lísteček a mohli vyrazit k odbavení osob. Protože jsme poprvé měli VIP služby, rozhodli jsme se vyzkoušet, jak velký je rozdíl v odbavení běžného cestujícího a VIP. Po příchodu na terminál dostávají všichni karty s čísly, dle kterých postupně probíhá odbavování. I když mělo odbavení probíhat až od 13 hodin, již v půl jedenácté rozdávali číslo 7. My jsme obdrželi kartičku s nápisem Aurea Spa a informaci, že se máme obrátit na pána, který řídí číselnou řadu odbavování. Pán byl bohužel zapovídaný s hromadou jiných lidí, takže jsme se po 5 minutách sebrali a vraceli se ke slečně s čísly. Cestou si nás všiml příslušný pán a pustil nás ihned dovnitř. Jakmile jsme někde ukázali kartičku, okamžitě nás pouštěli dovnitř VIP přístupem, takže jsme téměř nikde nečekali. Jediné čekání probíhalo před vstupem na loď, na kterou měli pouštět až od 13. hodin, což posunuli na dříve, takže již v 11:15 jsme byli na lodi. Musíme uznat, že pokud někdo nerad čeká na odbavení několik desítek minut nebo hodin (dle stylu odbavení v přístavu), chce balkonovou kajutu a hodlá zaplatit all-in nápojový balíček, je nejlepší si připlatit za Aurea Spa. Nás tahle služba vyšla o 800 Kč na zájezd víc, než kolik bychom zaplatili za obyčejnou balkonovou kajutu s all-in nápoji. Oproti kajutě s okýnkem je to však několik tisíc navíc.

Den 1: Janov, IT

Díky tomu, že jsme se na loď dostali mezi prvními, téměř nikde nikdo nebyl a my jsme si mohli konečně prohlédnout loď v klidu. Všude byli ticho a na recepci jsme si v klidu vyřídili vložení hotovosti. Na registraci platebních karet mají na lodi novou techniku – stačí u terminálu vybrat jazyk, projet lodní kartičku (osobní karta každého člověka) a pak vložit platební kartu a autorizovat přístup. Ideální řešení pro hromadu lidí. Po vyřešení financí jsme se vydali do úschovny zavazadel odložit batůžek a pak do 11. patra na jídlo. Asi za hodinu a půl dorazila druhá polovina výpravy. Tou dobou tam už bylo tak plno, že nebylo kam si sednout. Najedli jsme se, dali si první alko drink, podívali po lodi a zúčastnili se nácviku nouzového opuštění lodi. Večeři bychom měli mít variabilní, ale na kartičce máme napsáno první sezení, takže jsme se snažili dostat na večeři včas. Bohužel nám byl přivezen kufr s oblečením tak pozdě, že jsme se nezvládli převléct. Zavolali jsme na servis, abychom posunuli naše sezení na půl osmou. Bohužel nám bylo řečeno, že musíme přijít na standardní druhé sezení, že jsou ochotni nám změnit čas, ale ne variabilně. Vybalili jsme věci, oblékli se a vyrazili zařídit pár věcí. Krom jiného jsme zašli do restaurace zjistit, jak to je s časem večeří. Odsouhlasili jsme si, že přijdeme na druhé sezení pro tento případ. Krom jiného nám řekli, že bychom měli zbytek plavby chodit na první sezení se zbytkem naší výpravy. Bylo nám vysvětleno, že když cestujeme spolu (a na základě žádosti cestovní agentury) jsme byli sloučeni do jedné skupiny k jednomu stolu, a tudíž jsme přišli o výhodu variabilního večeření. Když jsme požadovali variabilní večeři, bylo nám řečeno, že na ně nemáme nárok, protože nemáme Aurea Spa. Což Méďu velmi rozčílilo. Po menším dohadování nám sdělili, že na Aurea Spa variabilní večeři máme nárok pouze v případě, že se oddělíme od zbytku výpravy. Když jsme říkali, že tedy ať nás rozdělí, tak na nás nechápavě koukali, že se přece ti druzí jmenují stejně jako my a že je to rodina a tudíž přeci chceme sedět spolu. Naše rodina však počítala s tím, že budeme rozděleni, protože jsme chtěli vyzkoušet, jak vypadá oblast, kde večeří Aurea Spa a jak systém variabilních večeří funguje. Na večeři jsme tudíž přišli až v 20:45, což bylo velmi pozdě a sotva jsme koukali. Rychle jsme do sebe hodili trošku jídla a šli spát. Po předchozím dni, kdy jsme spali 1-2 hodiny, jsme byli velmi unavení.

Počet kroků: 10.111

Den 2: na moři

Druhý den jsme vstali před osmou, i když jsme měli budíka na později – zvyk ranního pracovního vstávání se špatně odnaučuje. Celý večer a noc byl silný vítr, takže se loď poměrně houpala a ve větru zpívala. Ráno byly vidět vlny, které se tvoří ve větru při stupni 5 Beaufortovy stupnice. Zašli jsme na snídani, setkali se s druhou částí výpravy a pak se Méďa odvalil vyspat, protože ho bolela hlava a zbytek zašel podívat na cvičení, dal si drink a vyřídil nějaké další záležitosti na recepci. Pak jsme se tak nějak poflakovali po lodi, pili drinky, zařídili si další věci a užívali plavby. Méďa se k nám občas přiřadil, ale když odpoledne vítr ještě zesílil, bylo to už nad jeho síly a šel si lehnout. Někteří lidé špatně snáší houpání. Je pravda, že v restauracích u večeře bylo poměrně prázdno, v bufetu také a na recepci rozdávali zdarma prášky na mořskou nemoc. Kapitán vyhlásil zákaz vycházení do venkovních prostorů lodi (bazény, otevřené restaurace a balkony). Všechny východy ven byly zalepeny a zataraseny výstražnými cedulemi přivázanými k otevírání. Na večeři jsem tedy šla sama, dala si stejk a palačinku Suzete, pak jsem vyzvedla prášek na recepci, suché bulky a jablko a opečovala maroda. Pak jsem vyrazila do divadla – program byl kvůli bezpečnosti artistů změněn a byla opera. Po kultuře jsme vyrazili po barech a zábavách a diskotékách a občas jsem zkontrolovala nemocného. Během pobíhání po lodi se mi povedlo trefit špatnou šachtu výtahu (třetí sada výtahů ze čtyř) a dostala jsem se do proskleného půlkruhu na 11 palubě s bazény, kam byl vstup zakázán. Bohužel lidi jsou občas zlí, takže místo toho, aby nám řekli, že tam nemáme vystupovat, tak nás pobízeli k výstupu a sami se tam nacpali. Takže jsme tam stáli 4 lidé a čekali, až přijede další výtah a doufali, že se tam vejdeme. Bohužel jezdil většinou jen jeden výtah z 2 – 3, které jsou standardně k dispozici. Spát jsem šla asi o půl druhé a to už bylo moře klidnější.

Počet kroků: 14.651

Den 3 – Gibraltar, UK

Ráno jsme se probudili do krásného slunečného klidného dne. Dali si snídani a poflakovali se po lodi, učili se tančit (pokusili jsme se naučit lambadu, ale je to velmi složitý tanec s divnými pohyby), bavili se hrami a odpočívali. O půl šesté jsme měli přistávat v Gibraltaru, takže Méďa již od půl čtvrté fotil z balkonu, abychom měli aspoň jednu fotku za světla. V pět jsme se sbalili a postavili se do velké fronty na výstup z lodi, což se nám asi za 15 minut povedlo. Pak jsme se vydali na procházku Gibraltarem. Než jsme stihli projít hlavní nákupní ulici, tak se setmělo a vynikla vánoční výzdoba ulice. Několik obchodů zůstalo otevřených a pár jich dokonce nabízelo speciální slevu pro cestující z naší lodi. Po projití ulice jsme se opět vrátili zpět, což nám zabralo asi hodinu a půl. Při návratu jsme se postavili do fronty (jedné ze dvou), kterou používali i vozíčkáři a kočárky. Takže místo 5-10 minut jsme tam stáli 10-15 minut. Pak jsme se převlékli do květinkového oblečení a šli na večeři. Po večeři proběhl jako vždy drink a pak diskotéka. Někteří šli spát o půl druhé. Během noci došlo k posunu času o hodinu zpět, takže jsme spali o hodinu víc.

Počet kroků: 28.533

Den 4: na moři

Ráno jsme vstali, zjistili, že naštěstí nefouká, ale i tak se loď pohupuje. Bohužel jsou občas přeháňky, takže cvičení u bazénů jsme zatím neměli. Opět vše probíhá v baru, což by zas tak moc nevadilo, neboť sedačky jsou pohodlné a drinky moc dobré. Aby tělo nezahálelo a nedělalo si zásoby tuku z cukru v drincích, rozhodla jsem se pojmout dnešní den sportovněji. Dopoledne jsem se vrhla do davu naučit country tanec. To jsem netušila, že tam budu půl hodiny skákat jak šílenec s jazykem na tričku a po „výuce“ tance budu zralá tak akorát na sprchu. Přesně to, se totiž stalo. Zbytek skupiny se skvěle bavil na můj účet. Po obědě jsme se vypravili odpočívat na pokoj a během odpočívání jsme dostali s Méďou úžasný nápad, že se půjdeme podívat do zdejších lázní – fitka. Hlavním účelem bylo domluvit hodinovou masáž zdarma, kterou máme k dispozici a zkusit fitko. Nakonec jsme tam strávili skoro hodinu, po které jsem se vydala na bazén pro pití a vyčkat na další lekci tance. Když už je člověk jednou rozhýbaný a zpocený, je vhodné to využít. Výcvik amerického západního tance (takový ten tanec ve skupině v řadách) byl opět fyzicky náročný. Pak jsme se báječně pobavili u soutěže s balonky. Pak byl „aerostretching“, což byl vlastně klasický aerobik zakončený kardiolikvidací a protažením již tou dobou mrtvých svalů. Po takové fyzické nakládačce jsem se dolila drinkem (samozřejmě nealko) a odvalila se do sprchy. Pak následovala večeře (jako tradičně úžasná) a další drink a divadlo a postel. Přece jen to byl náročný den pro kancelářského povaleče.   

Počet kroků: 22.041

Den 5: Lanzarote, Kanárské ostrovy 

Předchozí večer jsme měli na pokoji informaci, že se nemají na balkoně nechávat žádné věci, protože se bude balkon umývat. Takže jsme vše posbírali a opravdu někdy během dne došlo k umytí balkonu. Na Lanzarote jsme přistávali až v jednu hodinu odpoledne, takže dopoledne bylo volné. Někteří nadšenci šli ráno v osm nejdříve do posilovny rozhýbat tělo, někteří nebyli vpuštěni kvůli nevhodné obuvi a někteří šli v klidu snídat a chvíli opalovat u bazénků. To byste neuhodli, kdo byl kdo. Když jsme se konečně všichni sešli, chvilku jsme hráli karty a pak se vydali na lekci samby. Konečně se odehrávala u bazénu, takže to bylo velmi příjemné. Pak jsme vyrazili  na nákupy, na oběd, odpočinout a připravit se na výlet. Měli jsme objednaný výlet v ponorce. Byli jsme poslední výprava, která během 45 minut vyloďování odjížděla. Z lodi a cestou jsme měli krásný výhled na sopečné kužely. Na jižní straně ostrova je povrch klasicky sopečný – černý. Díky pórovitému povrchu se neudrží nikde voda, takže jediné, co tam roste je sem tam nějaký drn, občas pidikeříček. Kaktusy ve velikosti jabloně a palmy i s kokosy musely být asi zasazeny v kbelících hlíny, jinak nevíme, jak by přežily. Přijeli jsme do přístavu, byli odvedeni na instruktážní záchranné video (něco jako v letadle) a pak přímo do ponorky. Ponorka je naprosto úžasné zařízení – po stranách jsou udělaná okénka o průměru asi půl metru a u každého okénka jsou dvě sedačky, malá obrazovka a obrázky některých druhů ryb. Asi jsem měla velké štěstí, protože při nástupu mě paní usadila přímo dopředu hned za piloty, takže naše skupina měla asi nejlepší místa. Ponor trval asi hodinu, vzali nás do 32 metrů (ponorka může s návštěvníky do 60 metrů a prázdná do 100 metrů) a cestou nám ukázali 3 vraky. Navíc se k ponorce potápějí 2 potápěči (1 na každou stranu), plavou podél lodi a krmí rybičky. Vzhledem k tomu, že rybičky je již znají, tak rády připlouvají. Dokonce mají ochočeného rejnoka (asi metr na šířku a metr a půl na délku – byl podobně velký jako potápěč a vzhledem k tomu, že se sami potápíme, tak víme, že voda zvětšuje o 30 %). Cestou jsme viděli sardinky, jehly, platýze a hromadu různých ostatních ryb. Pak jsme nakoupili pár upomínkových předmětů (někdo třeba nové tenisky do fitka) a vyrazili zpět. Po příjezdu jsme zjistili, že do lodi vede dlouhá fronta a že poměrně fouká vítr. Proto jsme se ještě rozhodli projít po sluníčku a nafotit loď Costa Magica, která parkovala za námi. Bohužel stále přijížděli další a další autobusy a vzhledem k tomu, že invalidé, děti a kočárky mají přednost, tak jsme tam stáli poměrně dlouho. Do lodi jsme se dostali až po hodině od příjezdu. Bohužel přednostní nástup si nelze zajistit ani s Aurea Spa. Po horké sprše a výborné večeři jsme si dali ještě pár drinků a oželeli white party, protože druhý den ráno nastupujeme v 8:30 na výlet. Když jsme přišli na pokoj, opět jsme našli cedulku, že se bude balkon umývat, že tam nemáme nic nechávat. Je zajímavé, že myjí balkon vždy, když připlouváme do nějakého přístavu, kde je vidět dobře na loď a neparkujeme v průmyslové zóně. Uvidíme, jak často budou ještě balkon mýt.   

Počet kroků: 15.049

Den 6: Tenerife, Kanárské ostrovy

Dnešní den bohužel začal velmi brzy. Protože jsme měli nastoupit na výlet již v 8:30 a měl trvat 5 hodin, museli jsme již být v tu dobu po snídani. Takže jsme vstávali jako do práce. Naložili nás do autobusu spolu s cestujícími z lodi, která parkuje vedle (MSC Splendida). Celkem nás bylo v autobusu jen půlka kapacity. Cesta do přístavu, odkud vyplouvá katamarán, trvala asi hodinu. Pak nás okamžitě nacpali do katamaránu, kde nás požádali o sundání obuvi při nastupování. Kapacita katamaránu je 97 lidí a našich 30 kusů se tam vešlo úplně luxusně. Jednalo se o lehký jednostěžňový katamarán. Během plavby jsme dostali housku se šunkou a sýrem a měli jsme zdarma veškeré pití (víno, pivo, limo, voda). Placená byla pouze zmrzlina. Během plavby jsme měli možnost pozorovat spící velryby (fin whale – plejtvák myšok – velryba se dožívá 60 let, je až 7 metrů velký samec a 6 metrů samice, dech zadrží na 20 minut a umí se potopit do hloubky 300 metrů). Zvířat bylo dost a bylo možno je krásně fotit ze všech možných úhlů. Po asi hodinu a půl dlouhém pozorování zvířátek, jsme dojeli kousek vedle, kde katamarán vyhodil kotvu a byla příležitost se vykoupat. Z 30 lidí vlezlo do vody asi 7-8 lidí. Z naší skupiny byla statečná jedna osoba. Voda prý byla dobrá. Pak nás vzali zpět do přístavu, nabídli zaslání DVD s videozáznamem naší plavby, fotkami zvířátek apod. Nabídku jsme využili, tak snad budeme mít veselé DVD. Cestou zpět jsme dostali možnost vystoupit na zastávce ve městě a dojít se rychle během 30 minut zbývajících do odjezdu posledního autobusu podívat do centra a něco nakoupit. Půlka výpravy se vydala radši vystát frontu, aby to stihla včas na loď, druhá polovina se vydala dost rychlým pochodem po ulici a doufala, že narazí aspoň na jeden obchod, kde se budou dát sehnat magnetky. Naštěstí jsme byli úspěšní a zvládli jak nakoupit magnetky, tak doběhnout na bus a dostat se na loď včas. Při odjezdu byla 2x vyvolávána jedna osoba, která zjevně chyběla v databázi. Dokonce přijelo auto místního zastoupení MSC a řidič dostal fotku dané paní. Nakonec jsme odrazili bez jejího nastoupení, takže buď byla paní někde na lodi, nebo to nestihla a bude mít o zábavu postaráno. Obě lodě (MSC Opera i MSC Splendida) odplouvaly spolu, i když každá jinam. Dnešní večer se odehrává v gala, takže kulturní prostředí. Z nějakého důvodu mají ve zvyku dávat na gala večery mořské potvory. Pokud předkrm, polévka a jedno hlavní jídlo obsahují mořská zvířátka, a někteří jsou na ně alergičtí, tak si moc nevyberou. Naštěstí se podařilo přemluvit číšníka, aby zařídil jehněčí maso bez papriky pouze s bramborem, takže večeře dopadla rozumně. Pak jsme si dali drink, zašli do divadla a šli spát. V kajutě jsme opět měli cedulku o mytí balkonu, což nás velmi překvapilo. Opravdu to vypadá, že to používají místo informace o tom, aby lidi uklidili balkon před příjezdem do přístavu.

Počet kroků: 11.846

Den 7: Funchal, Madeira

Na výlet jsme měli vyrazit v devět hodin, takže snídaně mohla proběhnout o něco později, než předcházející den. Po deváté nás nabrali do autobusu asi 12 kusů a odvezli do přístavu. Tam nás posadili do velmi rychlého člunu, kde se sedí obkročmo jako na koni. Každý má na sobě plavací vestu, před sebou držadlo a musí sedět. Vydali jsme se podívat na delfíny a možná i velryby. Zážitek to byl veliký, protože člun má velmi výkonný motor, pevné dno a nafukovací boky, takže je relativně lehký. Byla to velká sranda (aspoň pro některé). Podařilo se najít delfíny skvrnité, na velryby jsme štěstí neměli (dle informací by zde měl být kulohlavec černý – pilot whale). Během plavby jsme získali mnoho zajímavých informací, protože pokud neprovozují výlety loďmi za zvířátky, čistí a zachraňují zvířata chycená do sítí a pomáhají zachránit aspoň něco z mořského života, který se lidstvu daří devastovat. Kromě informací o zvířátkách jsme se dozvěděli, že na ostrově pobýval Winston Churchil – byli jsme vzati do zátoky, kde bydlel a kde mají jedny z nejhezčích bazénů s výhledem na světě. Velmi zajímavá byla informace, že na Madeiře se pěstují banány – banánům trvá 1 rok, než dozrají, stejně tak dlouho trvá, než se narodí mládě delfína. Také jsme měli možnost nafotit a prohlédnout si druhý největší útes na světě a první v Evropě (Cabo Girao). Největší útes na světě je na Havajských ostrovech. Po zhruba dvouhodinové plavbě lodí jsme byli vysazeni v přístavu, který je u centra. Abychom podpořili jejich práci a měli památku na všechna zvířata, co tu žijí, zakoupili jsme u nich DVD s fotkami zvířátek a naši fotku ve vestách. Pak jsme se jako všichni turisti prošli po hlavní třídě, nakoupili nějaké upomínkové předměty a vyrazili zpět na loď. Počasí nám přálo, bylo slunečno a 23 stupňů. Po příchodu na loď mi byla samozřejmě zabavena láhev vína, kterou jsem si tam pořídila. S tím jsem však počítala a při odjezdu nám bude vrácena, dokonce na ni máme potvrzení. Kontrolovali jsme, jak vypadá video ze skákání se člunem, kdy jsme téměř lítali a bohužel se stabilizátorem je to nuda. Je pouze slyšet, jak se tam někteří smějí jako šílenci a jiní úpí děsem a bolestí při dopadu, ale obrázky jsou jednotvárné a vypadá to jako nudná plavba, protože obzor se ani nehnul. Přitom jsme občas viděli jen nebe nebo naopak pouze vodu.  Na lodi jsme si nacpali bříška obědem a poflakovali se po lodi až do večeře. Po večeři jsme zašli do divadla a pak rovnu spát, protože dopolední jízda na člunu nás poměrně vyčerpala.

Počet kroků: 16.358

Den 8: na moři

Během noci začalo opět foukat, takže loď se nakláněla, houpala, klepala a dokonce párkrát narazila na vlnu tak silně, že nám upadla láhev s vodou z nočního stolečku. Křesla na balkoně cestovala a narážela do propojovacích dveří a do skleněných dveří. V jiných kajutách prý lítaly šuplíky ve skříni a dělaly hluk – naše jsou naštěstí nacpané, tak nelítají. Protože jsme byli na moři, tak jsme se rozhodli, že si zajdeme do posilovny. Někteří museli posilovnu po chvilce vzdát a jít si lehnout do kajuty s Kinedrylem, odkud za celý den a večer nevylezli. Ostatní se vesele bavili, užívali si program, pili drinky, zašli na večeři a do divadla a tak podobně. Prostě rutina na moři. 🙂

Počet kroků: 11.223

Den 9: Malaga, ES

Původně měl jeden člen výpravy objednaný výlet do jeskyní Nerja, ale bohužel byl výlet zrušen. Údajně kvůli počasí, když jsme ale na jiném výletě viděli počasí, asi to bylo z důvodu nedostatku zájmu. Jeskynní výlet byl totiž plně turistický, kde se musí chodit po skalách nahoru a dolů a po úzkých stezkách a to se zjevně nikomu ze zdejších povalečů na lodi nechtělo. Zato výlet autobusem s ochutnávkou místních potravin byl dostupný. Nakonec jsme všichni jeli na stejný výlet – ochutnávka Andalusie. Výlet probíhal s téměř plným autobusem Němců, pouze 5 lidí mluvilo anglicky (včetně nás 3 kusů), takže výklad byl bohužel velmi nerovnoměrný. Anglické informace tvořily pouze 20 % toho, co bylo sdělováno německy mluvícím cestujícím. I přesto jsme si užili krásných výhledů na město Malaga, na přírodní rezervaci, na jezera a krásnou andaluskou krajinu. Bohužel místní farmář, který nás provázel po své farmě a dával nám ochutnávat různé druhy citrusů, mluvil německy. Nakonec nám dali ochutnat marmeládu z prasete (něco jako škvarkovou pomazánku s paprikou), pomerančový džus a pomerančovou marmeládu. Něco málo jsme u nich nakoupili (marmeládu, olej, čokoládu, melasu apod.) a vyrazili na další cestu. Při návratu byl opět problém s naloďováním a dostat se na loď trvalo hodinu. Po rychlém jídle jsme se šli rozvalit do kajut a odpočívat před večeří a divadlem. Také jsme zjistili, že časté mytí balkonu je opravdu potřeba, protože po téměř každé noci jsme měli mokro na balkoně a solná krusta dokazovala, že to asi nebyl déšť. Vzhledem k tomu, že jsme v 10. patře, tak buď se nahoře vylil bazén (na noc jej vypouštějí), nebo nahoře myjí v noci slanou vodou, nebo v noci lítají s lodí přes vlny jako šílenci. Při vyplouvání z přístavu v Malaze jsme měli štěstí na pár skákajících delfínů, kteří se bavili při západu slunce.

Počet kroků: 14.586

Den 10: Palma di Mallorca, Baleárské ostrovy

Na ostrov jsme měli připlout až v 18. hodin, ale podařilo se připlavat rychleji. Již v 17. hodin jsme dokovali. Dopoledne a odpoledne jsme strávili v klidu na lodi – někteří si užili tanečních lekcí, drinků a zábavy, někteří jiní nastydli, takže si vzali prášek a většinu dne proleželi. Po sedmé hodině jsme měli vyrazit na výlet na flamenco show a poté na prohlídku města Palma. Na flamenco nás jely 3 autobusy lidí do nedaleké usedlosti Son Amar. Tam jsme dostali sangrii, nějaký sladký zákusek a proběhlo představení jenom pro nás. Pak jsme jeli do centra města Palma, které jsme prošli a dostali i velmi hezký výklad. Na loď jsme se vrátili asi o půl dvanácté, dali si drink nebo horký čaj a někteří šli spát a někteří šli ještě na diskotéku.

Počet kroků: 18.522

Den 11: na moři

Po snídani a informacích o vylodění jsme se každý vydali za svými zábavami (odpočinek, léčení bacila, drinky, apod.) Někteří měli objednanou masáž, takže se odpoledne vydali na balijskou 45minutovou masáž. Musím uznat, že to bylo velmi zajímavé, asi nejvíc mě překvapila masáž bříška. Po masáži jsme si dali vitamínový drink, který byl naprosto báječný už jen proto, že tam bylo čerstvé ovoce (jahody nebo borůvky) a cukr, takže to bylo i příjemně sladké. Potom se někteří vydali na pokoj odpočívat a bojovat s bacilem a někteří jiní také odpočívat čtením a pak na drinky apod. Večer probíhal v gala a k večeři byly bifteky. Bohužel jsme byli posazeni ke stolu, kde byl zvláštní bubákový pomahač číšníka, takže naše stejky skončily u vedlejšího stolu. My jsme na tom ještě nebyli tak hrozně špatně, protože klasické propečení je medium, ale vedlejší stůl dostal můj medium rare a Méďův well done, což málokdo zvládne sníst. Pak jsme šli do divadla a na drink a spát, protože následující den nás čekal náročný výlet.

Počet kroků: 16.783

Den 12: Civitavecchia, IT

Ráno jsme se opět probudili do krásně slunečného rána a po snídani vyrazili v 9:30 na 8hodinový výlet do Říma a Vatikánu. Cesta autobusem trvala asi 1h 20 a během cesty se nám slečna snažila říct anglicko-německy co nejvíce informací o Itálii. V Římě jsme nabrali dvě průvodkyně – pro každý jazyk jednu, byla nám rozdána radiozařízení a měli jsme autobusovou prohlídku města. Bohužel angličtinářské průvodkyni nefungoval mikrofon, takže jsme z poloviny výkladu nic neměli. I přesto jsme mohli obdivovat nádherné budovy na každém rohu. Po vystoupení z autobusu jsme byli odvedeni do Vatikánského muzea, odkud se přes 4 galerie prošlo až do Sixtinské kaple, kde jsme dostali asi 20 minut volného času, abychom nasáli atmosféru. Výklad probíhá před kaplí, protože v kapli je zakázáno mluvit, fotit, jíst, pít a stát na místech, která nejsou vhodná (schody před oltářem). V kapli je asi 6 hlídačů a v případě, že je v kapli hlučno, je přes reproduktory v italštině a angličtině spuštěno hlášení, aby byli lidé zticha, nemluvili a seděli a pouze se rozhlíželi. Ze Sixtinské kaple jsme přešli do Baziliky Sv. Petra. Už jen vchody mají svůj význam a dle informací se má po delší době opět otevřít jeden z vedlejších vchodů. Stane se tak 9.12.2015, jedná se o velkou událost, která má svoji ceremonii a dveře zůstanou otevřené jeden rok a nebude možné se k nim přiblížit. Bazilika je obrovská, jen rychlá komentovaná prohlídka trvala hodinu a to jsme nešli dolů do krypty. Dle slov průvodkyně se nejedná o nic zajímavého, protože prostor je stísněný a není tam moc vidět. Nejzajímavější jsou ostatky svatého Petra, ke kterým je však vstup omezen takovým způsobem, že se tam dostane jen pár lidí na planetě s velmi dobrými známostmi nebo za velmi velké peníze. Průvodkyně nám dala tak obrovské množství informací, že se nedají reprodukovat, ale určitě stojí za najití na internetu. Např. bazilika se stavěla 125 let a byla přistavována oproti původním plánům. Centrální oltář smí používat pouze papež a je zastřešen obřím bronzovým baldachýnem. Denní bohoslužby, které jsou slouženy nižším duchovenstvem než papež, se konají ve vedlejších částech baziliky, kde jsou další 4 oltáře včetně speciálního oltáře a zamřížované části pro vatikánskou stráž. V čele tohoto oltáře je obří mozaika zobrazující Pannu Marii, která má kolem hlavy svatozář z 5-7 hvězd, které jsou tvořeny pravými diamanty. Velmi udivující byla informace, že všechny „obrazy“, které jsme v bazilice viděli, nejsou obrazy, ale jsou to velmi precizní vatikánské mozaiky. Tyto mozaiky jsou z tak drobných kamínků a tak perfektně poskládané, že na první pohled nelze poznat, že se jedná o keramiku a ne o malbu. Všechny obrazy byly v kapli vyměněny za mozaiky v 17. století, protože údržba mozaiky je jednodušší než pečovat o obraz. Originály obrazů jsou ve Vatikánském muzeu. Poté jsme vyšli na svatopetrské náměstí, byli odvedení na místo, kde se sejdeme po volnu a dostali necelé 2 hodiny volna, abychom se mohli projít po Vatikánu, nakoupit nějaké suvenýry, podívat na další pamětihodnosti apod. Zašli jsme se podívat na Andělský hrad (Castel Saint Angelo), kde jsme si na chvíli sedli před cestou zpět. Ze setkávacího bodu jsme šli asi 5 minut do podzemních garáží pro autobusy, nasedli a vydali se zpět. Než jsme dojeli k lodi, byla už úplná tma a ti, kteří mají první sezení na večeři, honem pospíchali, aby ji stihli, bylo už 18:15. Protože se v Civitavecchii vyměňovala část posádky, měli jsme jiného číšníka a jiného pomocníka. Bohužel musíme zkonstatovat, že nebyli vůbec sehraní, byli pomalí a neorganizovaní a místo hodiny jsme večeřeli hodinu a půl. Naštěstí jsme dostali všechny chody, což se možná u jiných stolů nestalo. Pak jen jeden drink a zabalit věci na odjezd. Protože jsme toho zabalili nějak víc, tak nám balení trvalo 2 hodiny.  Ráno musíme opustit pokoj do 7:30 a naštěstí máme Aurea Spa, takže přednostní odbavení, takže půjdeme ven mezi prvními v 9:00.

Počet kroků: 15.245

Den 13: Janov, IT a cesta domů

Vylodění proběhlo naprosto v pohodě, protože jsme jednak šli mezi prvními a jednak si půlka výpravy zařídila, že může jít s námi, takže jsme nikde dlouho nečekali. U výdeje vozů jsme dostali klíče k jinému vozu, ale bohužel byly k horšímu vozu, než máme, tak jsme si je nenechali. Na klíči nebylo ani dálkové ovládání a vypadal na 20 let staré auto. Vyjeli jsme v 9:30. Cesta ubíhala zpočátku dobře, pak se však objevila mlha, která vydržela 200 km, což bylo velmi náročné. Naštěstí nebyla celou cestu. Celou zbylou denní cestu nám svítilo sluníčko a bylo hezky. Přes Brennerský průsmyk jsme měli možnost obdivovat nádherné výhledy na Dolomity a údolíčka. Zvolili jsme cestu přes Rakousko místo předchozí cesty přes Německo kvůli informacím, že Německo dělá velmi podrobné kontroly na hranicích. Nechtělo se nám stát hodiny v nějaké koloně. Cesta je podobně dlouhá, ale tím, že nevede pořád po dálnici, je pomalejší a trošku náročnější. Na Německých dálnicích je doporučená rychlost 130 km, v Rakousku je maximální povolená 100 km, což je velmi ubíjející. Navíc z jižních Čech nevede do Prahy dálnice v jednom kuse, ale pár úseků. Jedinou výhodou bylo, že jsme cestou vyložili jednoho z cestujících, takže nemusel autobusem domů. Do Prahy jsme dojeli ve 22:30. A tím je konec tomuto vyčerpávajícímu popisu. Všem, kteří dočetli až sem, děkujeme za trpělivost a doufáme, že se Vám informace budou k něčemu hodit a že se Vám fotky líbily.

Počet kroků: 5.944

Zhodnocení:

Závěrem musíme zkonstatovat pár věcí:

– priority nalodění a vylodění je báječné. Při nalodění jsme byli na lodi mezi prvními, v klidu si sedli a najedli se v tichu restaurace, než se objevil dav hlučících lidí. Při vylodění to bylo také velmi příjemné, protože jsme si v klidu vzali zavazadla, dostali auto a po naložení věcí jsme mohli odjet. Odjezd se nám povedl půl hodiny po připlutí lodi, což je úžasný čas. Je velká škoda, že tato priorita není i u nastupování do lodi po výletech, protože to se tentokrát vůbec nepovedlo a bylo to nejhorší zážitek.

– volná doba večeří je úžasná. Tuto možnost jsme velmi hojně využívali a zejména mě se velmi líbila, protože se nerada někde honím. Pokud je člověk napitý koktejlů nebo se ještě necítí dostatečně hladový, lze počkat a jít na večeři až o hodinu či dvě déle. Navíc jsou číšníci většinou příjemní a kolem stolů je hromada místa, takže nikdo do nikoho nestrká a nemá pocit sardinky. Báječné je to, že stoly jsou po 2 a ne po 6-8 lidech, jako v případě Belly. Velmi příjemné je i to, že závěrečné představování a loučení hlavních kuchařů a vedení restaurací probíhá zejména u stolů Aurea Spa.

– aby si člověk užil plavbu, není nutné vypít bar a vyjíst restaurace. Stačí od všeho ochutnat a prostě si užívat. Zjistili jsme, že čím větší loď, tím sice větší ztráta času při přesunech po lodi, ale zase větší výběr z jídla. Pití je na lodích pravděpodobně stejné, protože nápojové lístky se změnily jen trošku. S ohledem na výběr zábavy, jídla a zážitků je lepší zvolit větší loď. Je však potřeba počítat s větším počtem lidí při nalodění a větší vzdáleností na všechny strany.  

– tento typ dovolené sice vypadá jako velmi povalečská dovolená, ale ve finále jsme zjistili, že se na ní hýbeme mnohem více, než se nám kdy podaří přes týden v práci nebo na ostatních dovolených.