MSC Splendida – květen 2015 – 3. plavba
Ti, kteří četli zápisky z naší první dovolené, nebo kteří nás osobně znají, se v těchto zápiskách dozví jen rozdíly oproti první plavbě. První plavba probíhala na lodi Opera, což je loď pro cca 2500 lidí. Druhá a třetí plavba proběhla na lodi Splendida, která je v současnosti jednou z největších lodí MSC a pojme zhruba 4000 pasažérů.
Nalodění:
Tentokrát jsme se lodili v Hamburku (DE). Cesta autem byla velmi příjemná a rychlá. Zaplatili jsme si parkování v přístavu, abychom nemuseli řešit, kde zaparkovat na 13 dní a nemuseli jet autobusem. Bohužel jsme nedostali žádné bližší informace o parkování, takže jsme něco našli na internetu, zadali do navigace a vyrazili. Při příjezdu sice v přístavu na místě stála loď, ale od úplně jiné společnosti. Naštěstí byl mladík na vjezdu šikovný a dal nám adresu, odkud odplouvala naše loď. Tam nám při příjezdu německy řekli, že máme následovat auto před námi a poslali nás dál. Po vykládce zavazadel jsme byli odesláni k vedlejšímu vchodu na check-in. Tam jsme si vystáli naprosto skvělou frontu – fronta se táhla po téměř celé šířce budovy (cca 40 metrů) a byla poskládaná do hada po 6 řadách. Vždy vedle sebe stáli 2 lidé, takže jsme doufali, že se do lodi dostaneme ještě ten den. Díky mateřštině jsme tam byli poměrně za exoty, takže se s námi lidé dávali do hovoru, aby zjistili, z jaké jsme země. Od půlky prvního hada jsme si báječně popovídali s německým starším párem, který na lodích už téměř bydlí. Dali nám mnoho zajímavých tipů a rad. Fronta uběhla jako nic.
Při odbavení jsme se slečny ptali, co máme dělat s autem – že máme placené parkování a máme obavu, že stojíme na „vykládacím“ parkovišti a ne na permanentním. Slečna nevěděla, co dělat, tak někam odběhla, pak telefonovala a zjišťovala. Mezitím nás poznal jeden člen entertainment týmu a dokonce si vzpomněl na naši národnost a tak jsme se tam zdravili. Nakonec jsme se dozvěděli, že jsme měli být odeslání na jiné parkoviště, předat auto, klíčky a dostat potvrzení. Takže až prý skončíme check-in, musíme se zase vrátit ven a zařídit si to, jinak nám auto odtáhnou. Tak jsme celí rozradostnění odcházeli, když nám došlo, že sice víme, co s autem, ale že nám slečna nevrátila platební kartu. Opět jsme se vrátili, požádali o platební kartu a o klubové karty, které tam zůstaly také a v tu chvíli jsme se stali zase středem pozornosti. Slečna se omlouvala tak, až na nás zírala celá fronta. Kdyby to někdo někdy hledal, tak zaplacené parkování s obsluhou se provozuje tak, že najdete lidičky s nápisem Park and cruise a k nim dovezete prázdné auto – oni si udělají obhlídku, zapíší každý škrábanec a pak už jim jen podepíšete předání a s klíčky v zapalování jim to necháte. To, že auto stálo uprostřed cesty nikoho netrápilo – jak byl volný řidič, tak si jej vzal a přeparkoval. Po ukončení plavby je to obráceně – dostanete klíč, informaci, že vám to ani neškrábli a popřejí vám šťastnou cestu – a auto máte zaparkované vedle lodi, i když přijedete sice do stejného města, ale do úplně jiného přístavu o 15km vedle a na jinou stranu.
Kajuta:
Tentokrát máme kajutu s okénkem – oproti klasické kajutě je skvělé mít denní světlo, oproti balkonové kajutě je to spíše běžná kajuta s oknem. Balkonová kajuta má totiž prosklené tepelně izolované francouzské dveře, pak byl gauč a až pak postel. Vždy jsme si kousek závěsů poodtáhli, abychom měli ranní světlo – závěsy jsou totiž dvojité – první vrstva je těžká, nepropustná a druhá je klasický látkový závěs. Stejný typ závěsů je i v okénkové kabině. A zde se projeví zejména izolační vlastnosti. Okno je ve vnějším plášti a mezi vnějším a vnitřním pláštěm je asi 30 cm prostoru – který je možné využít i jako odkládací prostor – v tomto případě jako lednici na noc. Proto jsme závěs neodtahovali, aby nám nebylo chladno, protože postel je přímo pod oknem s nohami mířícími ke dveřím. Co se týká ostatního porovnání, je v kajutě postel z obyčejné kajuty (v balkonových je klasická těžká postel jako máme doma), kabina dále obsahuje 2 křesílka, stoleček, 5dvéřovou skříň s ramínky, trezorem, šuplíky a poličkami a dále klasiku: bar, zrcadlo, fén, televizi atd.
Den 1: Hamburk, DE
Po ubytování jsme šli do baru, pak na povinné bezpečnostní cvičení (Safety Drill) a pak zase do baru a vyřešit další věci: složení zálohy, voucher od MSC a změna pořadí na večeři. Složení zálohy bylo to nejjednodušší i přesto, že celá loď mluví německy – personál se přizpůsobil, takže my na ně anglicky a oni na nás německy. V tomto duchu se vedla debata i o voucheru na recepci. Nakonec jsme pochopili, že musíme za zástupkyní klubu MSC a večeři si máme domluvit s manažerem restaurace. Zástupkyně s námi prošla naši objednávku a zjistila, že na uplatnění kreditu nemáme nárok, protože se nejedná o „first minute“ podle jejich pravidel, i když jsme to v ČR pořidili jako „first minute“ zájezd. Voucher jde uplatnit na zájezdy, které se konají až za cca 7-9 měsíců od nákupu – je potřeba se podívat do MSC katalogu, kde je u každého zájezdu napsáno, kdy je potřeba jej objednat, aby se dal voucher uplatnit. 10 EUR ztráty je rozhodně menší než sleva na „last minute“, takže jej již příště kupovat nebudeme. Navíc ani jeden z nás nedostane schválenou dovolenou takhle dlouho dopředu.
S večeří to bylo velmi záživné. Jednalo se o první den asi pro většinu pasažérů, takže lidé běhali zmateně po lodi, chodili do špatných restaurací, dožadovali se odpovědi ve svém rodném jazyce (německy, francouzsky, italsky, španělsky) a do toho chtěli někteří změnu, jako my. Manažer restaurace vypadal velmi vyčerpaně po pouhých 5 minutách. Náš požadavek si zapsal do sešitu a řekl, že se uvidí. Od číšníka jsme se u večeře dozvěděli, že to funguje tak, že se asi 3-5 dní zjišťuje, kolik lidí chodí na 1. večeři a poté, pokud je nějaký stůl neobsazen, posouvají se lidé z 2. sezení na 1. Takže musíme čekat, a zatím jsme na 2. večeři, (ve 20:15 britského času – ve 21:15 našeho), což je dost pozdě.
Vzhledem k tomu, že je na této plavbě 90% Němců – důchodců a jedeme v chladnějších vodách, je na lodi ticho, klid, a venku téměř nikdo. Je však potřeba si dát pozor na vítr, který je zde opravdu silný – při ranní procházce jsme měli problém dýchat a stáli jsme pod 15 stupňovým úhlem, abychom mohli jít – takový vítr nepamatujeme ani na Sněžce. Pán, který se snažil běhat, stál téměř na místě – je pravda, že byl maličký, štíhlý a bylo mu už dost let.
Dalším negativem ve srovnání se Středomořím (2. plavba) je trošku divočejší Severní moře, takže větší drncání, kterému pomáhal hodně vítr. Na zadní palubě se vylévala voda z bazénu, i když běžně sahá cca 20 cm pod okraj, voda z vířivky byla rozfoukávána větrem a vyráběla sprchu. Jediní, kdo zůstali venku, byli kuřáci, těm nic jiného stejně nezbylo. I když nebyly pohyby prudké, jednalo se po několika hodinách pro některé cestující mírně nepříjemné pocity. Po přeplutí na západní stranu ostrovů – do Atlatického oceánu – bylo vše již v klidu.
Den 2: Invergordon, UK
Vybrali jsme si výlet k jezeru Loch Ness a zříceninu hradu Urquhart (výslovnost je příšerná – jako když někomu zaskočí jídlo a začne se dávit). Protože nástup na 4hodinový výlet byl až ve 13 hodin, vyrazili jsme po snídani ven na procházku. Prošli jsme skoro celé město (není zas tak velké), byli v muzeu a koupili si knížku. Největší zábavou je výměna peněz, některé obchody berou EUR a USD, ale vrací v původní měně. Dozvěděli jsme se, že v místní bance nám peníze nevymění, zato nám byla doporučena místní pošta – tam jsme obdrželi skotské libry a vyrazili do města. Městečko žije hlavně svojí historií během první a druhé světové války. V dnešní době se zde opravují hlavně ropné plošiny. Zdejší záliv je na ropné plošiny poměrně bohatý – jedná se o největší zdroj finančních příjmů Skotska.
Výlet jsme měli půlený se Španěly, což bylo náročné nejen pro průvodkyni, ale i pro nás. Během výletu jsme měli štěstí na klasické skotské počasí – sluníčko, déšť, vítr, mraky, duha, prostě všechno dohromady, chyběl jen sníh a písečná bouře. Prošli jsme úplně celou zříceninu hradu, o kterém se dá najít na internetu jistě mnoho zajímavého. Nessie jsme bohužel neviděli.
Po návratu jsme honem utíkali do divadla, kde mělo představení místní sdružení hudebníků a tanečníků. Před odjezdem nám na molo přijela zahrát místní skupina – klasická dudácká kapela s různými druhy bubnů.
Den 3: Orkneye, UK
Jedna poznámka předem: déšť, tráva a ovce jsou vždy a všude. Během ranního kotvení začalo pršet a vydrželo do odpoledne. Po snídani jsme se oblékli a vyrazili do Kirkwallu na obhlídku. Mají katedrálu Sv. Magnuse z roku 1152 – postavena na památku strýce Vikinga, který zemřel o 40 let dřív, trosky knížecího paláce a o něco novější biskupský dům. K tomu jednu nakupní ulici pro turisty a přístav pro rybáře. Kupodivu, ve městě nejsou ovce, ale mají tady palírnu whisky – vyrábí se tady Highland Park whisky, jedna z nejlepších 🙂 Kupodivu jí všude jinde říkají pravá skotská.
Po obědě jsme vyrazili na exkurzi okolo půlky největšího ostrova Orknejí – viděli jsme ptačí záliv s racky a bez tuleňů, ptáka jménem ústřičník dlouhozobý (Oyster catcher), spoustu trávy, ovcí, jehňátek, kraviček a ostrovní malé Stonehenge – v ohradě s ovcemi. Druhé, větší Stonehenge bylo o kousek vedle, již bez oveček. 🙂 K tomu přírodní zátoku (asi jeden ze tří světových přístavů, který byl vytvořen přírodou a ne lidmi), kde Němci za 1. světové války potopili anglickou flotilu (v dnešní době je možné se ke zbývajícím vrakům potápět) a přístav, kde se tankuje zemní plyn do tankerů – jen ten den tam žádný tanker nebyl. Na rozloučenou nám opět přijela zahrát místní dudácká skupina. Škoda, že máme druhé sezení na večeři – vyplouváme zatím vždy v době naší večeře, a koncert dudáků bývá v době, kdy máme divadelní představení.
Den 4: Dublin, IRL
V Dublinu jsme zaparkovali v ranních hodinách (cca ve 4:30 jsme začali parkovat) v nákladním přístavu. Výlet jsme měli jako první od 8:15 na zříceniny opatství Glendalough (Glen da Loch) – opatství u dvou jezer. Kdysi patřilo opatství mezi největší na ostrově, každý kdo přijel, byl pod ochranou opatství a nevztahovaly se na něj světské zákony. Opatství vyučovalo a praktikovalo většinu tehdejších „věd“ – bylinkářství, léčitelství, náboženství, apod. Od 16. století, kdy došlo v Anglii k obrácení na anglikánskou víru opatství upadalo, až z něj téměř nic nezbylo. Příroda v okolí opatství je nádherná, protože opatství je usazeno v hlubokém údolí pod 2 jezery, která jsou čistě modrá. Prohlídka po venkově byla zajímavá, krajina je podobná Orknejím – zelené louky s hromadou ovcí a sem tam kráva. Na ostrově se v hojném množství vyskytuje žlutě kvetoucí keř – hlodáš, který není vhodný téměř k ničemu (jen Rakušáci z něj dělají gin), bohužel jeho kácení je zakázáno, protože je chráněn EU. Dublin je podobný Bruselu – původní architektura se mísí s novými moderními budovami. Určitě stojí zato projít irské hospody a ochutnat nejen pivo Guiness ale i whisky Jameson. Navštívit Dublin bylo možné i osobně až do 22:30. Opět bylo připraveno představení místní umělecké skupiny, tentokrát se jednalo o skupinu 9 tanečníků, kteří v divadle na lodi předvedli irské tance ve velmi kvalitním provedení.
Den 5: Greenock, UK
Greenock je přístavem Glasgow, v minulosti ve městě fungoval cukrovarnický průmysl a výrobna lodí. V současné době zbyla pouze výrobna malých lodiček (osobních) a přístav. Vybrali jsme výlet na hrad Stirling vzdálený asi hodinu cesty po dálnici. Hrad i podhradí (přilehlé městečko) jsou jako ze středověku – kamenné budovy, uzoučké hrbolaté cestičky. V každém případě stojí hrad za návštěvu, neboť je velmi dobře udržovaný včetně interiérů s nádherným výhledem do okolí. Hrad obývali skotští králové a královny a je královským výstavním hradem – v současné době v tomto městečku občas pobývá některý z monarchů. Poslední skotská královna bydlela na hradě a manžel v podhradí (nebyl Skot). Na rozloučenou nám opět zahráli dudáci, tentokrát kompletní 14členná skupina. Součástí skupiny byl cca 220 cm vysoký molitanový skotský maskot – vzhledem k větru měl obyvatel co dělat, aby se v tom udržel. Večer se nesl v italském duchu – bílo-červeno-zelené barvy. Abychom dodrželi tradici, koupila jsem si červené tričko s nápisem „Scotland“ a vzala si k němu šátek v barvě italské vlajky.
Den 6: Ringaskiddy, IRL
Plánované kotvení v druhém největším přístavu Irska mělo být u mola ve městečku, ale nakonec jsme zakotvili na druhé straně – v městečku stála loď New Holand Line a víc se jich tam nevejde. Koupili jsme si lístek na bus do Corku a dál si jej organizovali sami (26 Eur za lístek). Organizovaný výlet do Corku byl na English Market a za pamětihodnostmi Corku – výlet za 63 EUR obsáhl ve své podstatě to samé, co jsme zvládli sami pěšky. V Corku je dobré vzít si v info pointu mapu města a najít vyznačené trasy po památkách. My napřed našli trasu, prošli ji a pak našli info… našstěstí jsme pak na mapě našli English market a prohlédli si jej – nádherný trh s masem, rybami a jídlem. Po návratu k lodi jsme šli na další procházku do centra města Ringaskiddy – po půlhodině jsme našli další přístav a tak jsme se vrátili na loď.
Den 7: Southampton, UK
Tentokrát jsme kotvili přímo u centrálního mola v městečku, takže jsme si jej mohli prohlédnout z horní paluby lodi. Na procházku bohužel nebylo moc času. Výlet jsme si tentokrát vybrali na zámek Windsor – víkendové sídlo královny. Městečko Windsor je velmi pěkné městečko, které je přizpůsobené pro turisty – velké množství nákupních ulic, restaurace, upravené ulice, parky atd. Zámek je krásný a je velkým lákadlem turistů. Naštěstí je vše perfektně zorganizováno, takže i při velkém počtu návštěvníků, je možné si zámek (reprezentační místnosti a chrám) a centrum městečka prohlédnout za 3 hodiny. Uvnitř zámku a chrámu je zákaz focení. Zajímavé je, že zámek leží v letové dráze z letiště Heathrow. Tento výlet byl z pohledu průvodcovských služeb asi nejlepší – i když jsme byli půlení s Němci, dostávali jsme ekvivalentní informace a na prohlídku zámku jsme dostali elektronického průvodce, kde bylo možno shlédnout i nějaká videa.
Závěrem:
Volné dny na moři jsme nepopisovali, protože vzhledem k tomu, že se jednalo o německý zájezd, tak pro anglicky mluvící tam moc zábavy a pobavení nebylo – sem tam nějaká hra od entertainment týmu, kvízy apod. Starší německý pár, který vede nadaci na záchranu přírody, měl vždy ve dni na moři přednášku o budoucích místech, která navštívíme s ohledem na přírodu – např. že ostrovy byly kdysi kompletně celé porostlé stromy – duby. V současné době jsou ostrovy holé a lesy pokrývají pouze 10 % s tím, že dub je zastoupen asi ve 2%. Další informace bylo o Atlantickém oceánu, jak se otepluje, jak funguje Golfský proud, kde je nejhlubší, kde vznikají bouře apod. Dále jak neuvěřitelně se zvýšil počet lidí na světě v posledních 300 letech apod.
Jinak jsme volné dny trávili většinou v baru s nějakým drinkem, nebo s knížkou. Během druhého dne na lodi se změnily nápojové lístky na lodi – vypadá to, že mají několik verzí s drobnou změnou a ty „náhodně“ mění mezi plavbami – okruhy. Zmizel jeden malý nápoj B-52 a na jeho místě se objevilo Baileys Alexandro. Tentokrát jsme prošli nápojový lístek důkladně – po páté variaci je nové dělení koktejlů – smetanové, velmi alkoholové, vodní, citrusové (kyselejší) a přeslazené (nealkoholické).
Celkově můžeme shrnout, že i přes počáteční nepřízeň počasí a přes neveselou společnost na lodi (na německý zájezd již nepojedeme a doufáme, že následující plavby budou více mezinárodní), byla dovolená zajímavá a poučná, takže fajn.
